Češka ve Španělsku: Pořád si tady myslí, že se u nás mluví rusky

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Poprvé jsem Španělsko navštívila díky výměnnému pobytu Erasmus a strávila jsem několik měsíců v Zaragoze. Takže následné přestěhování do Madridu po tříletém pobytu v Anglii pro mě nebyl takový šok. Je ale samozřejmě velký rozdíl užívat si bezstarostného studentského života a do cizí země se natrvalo přestěhovat, začlenit se do společnosti a najít si práci....Na první dny po přestěhování vzpomínám hlavně jako na dny velkého hladu, kdy moje lednička zela prázdnotou, protože jsem častokrát nebyla schopna nakoupit kvůli zdejšímu časovému režimu. Slavná španělská siesta se zde opravdu dodržuje a trvalo několik dnů, ne-li týdnů, než jsem si zvykla na to, že v nejproduktivnějších hodinách od dvou do pěti, kdy je člověk v Češku schopen vyřídit naprosto všechno, zde nevyřídí absolutně nic. Obecně zde vše začíná fungovat později, v šest ráno vyjíždí první metro, v devět chodí děti do školy, obědvá se mezi druhou a třetí, večeří se v deset, venku to žije hlavně večer a v noci. Největším šokem pro mě byly davy lidí na ulicích večer v době, kdy normální český občan skoro uléhá do postele.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Nejvíce jsem asi narazila s plánováním čehokoliv pár dnů dopředu. Pro většinu lidí je zde běžné rozhodování věci na poslední chvíli a je normální několikrát předem dohodnuté co, kdy, kde a jak změnit. Z obyčejného setkání s přáteli v předem stanovenou dobu se občas stává hotová oddysea. Občas to bohužel platí i v práci. Nezvyklé pro Španěle je, že hlavní jídlo jíme bez chleba (zde jí bagetu). Věc, která na španělském stole nikdy nesmí chybět. Jí se k těstovinám, rýži, salátu, prostě ke všemu. Zapomenout zde můžete také na klasické české přezouvání doma, když jdete na návštěvu. Po hostech je dokonce nevkusné požadovat, aby si sundali venkovní obuv. Přezůvky nenosí ani děti do školky a do školy, domácí trepky v práci radši ani nezmiňují. A jeden tradiční zvyk, který už jsem radši přestala vysvětlovat, je klasická velikonoční pomlázka. Chápu ale, že ostatním nejde do hlavy, že si české ženy jednou do roka nechají dobrovolně zmydlit své pozadí a ještě na oplátku obdaří viníka vajíčky, sladkostmi, případně něčím na posilnění.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Určitě. Hodně se mi stýská! Po rodině, kamarádech, pivu a zeleni. Španělska příroda se téměř celý rok podoba vyprahlé krajině, výjimkou je sever země, kde existují lesy skoro jako ty naše. Čím déle trávím v cizině, tím více si uvědomují, jak je naše země krásná.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Klasická česká kuchyně je pro většinu Španěle těžká, málokdo by si dal talíř polívky a následně knedlo, vepřo, zelo. Uspěla jsem na jedničku s gulášem a všem mým španělským kamarádům moc chutnal u nás trochu proklínaný smažák. Jelikož žiju v česko-španělské rodině, musela jsem mé stravovací návyky trochu přeorientovat na středozemní stravu, problém mi to nedělalo, protože jídlo a víno je tu opravdu výtečné. Vždy se ale těším na klasické výpečky se špenátem od mého taťky kuchaře.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Na mou šestiletou dceru Aničku od narození mluvím česky. Je pro ní ale jednodušší mluvit španělsky, jelikož s tímto jazykem je v každodenním kontaktu mnohem častěji. Velkou změnu k lepšímu jsem zaznamenala před rokem, kdy jsme s kamarádkama založily asociaci Česká škola Madrid, kde vyučujeme předškolní a školní děti z českých nebo česko-španělských rodin žijících v Madridu a okolí. Samozřejmě se také snažíme dodržovat klasické české tradice a pořádáme vánoční a velikonoční dílny, slavíme Mikuláše a pálení čarodějnic a další typický české skvosty. Fungujeme tu jako taková větší rodina.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Nejdřív přijdou otázky typu: Jsou u vás všichni tak blonďatí a modrooký? Je u vás v létě teplo? U vás se mluví rusky, že ano? Rostou u vás brambory? I taková otázka mi byla položena.... Většina lidí, i když jim doslovně řeknete, že jste z České republiky, vám odpoví něco v tom smyslu - jó, Cechoslovaquia, aha, tak už vím. Víc lidí se chytá na pojem Praha, méně z nich už ale ví, že je to hlavní město naší země. Stále přetrvává takové to klasické zaškatulkování, že jsme z postkomunistické země a tím pádem se u nás musí žít o hodně hůř než tady. Pro porovnání většinou udávám rozdíl trvání naší a jejich mateřské a rodičovské dovolené (zde 4 měsíce), větší pokrytí zdravotní péče včetně zubaře a vysokoškolské vzdělání zadarmo. Abych ale nebyla jen negativní, každým rokem se znalosti o naší zemí zlepšují a ti, kteří naši zemí navštívili, o ní mluví jen v dobrém světle. A o našem pivu samozřejmě také.