Neuklidíte po svém psovi? V Arizoně visí u dětských hřišť cedule, která hlásí, na jak dlouho za to půjdete do vězení

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?

Jelikož je Tucson jedno z globálních center astronomie a astrofyziky, nejednalo se o moji první návštěvu - naposled jsem letěl na pracovní pohovor začátkem července 2017. Z první návštěvy před více jak deseti lety si po výstupu z letadla pamatuji na vedro, které vás praští do tváře jakmile opustíte klimatizovaný prostor. Nejvíce zážitků mám z prvních objevných cest, kdy jsem se do Tucsonu pravidelně vracel - horko v létě, občasný sníh v zimě, gigantické monzunové bouřky od července do září. Všudypřítomné vedro je samosebou první, co člověka, který přijede v létě, ohromí a na to se zapomenout nedá. Jediná spása je v klimatizovaných místnostech - ve střední Evropě potřebujete v zimě topení, v zelené horké poušti se bez klimatizace žije špatně. Po našem příletu nastala řada menších i větších komplikací, museli jsme si najít bydlení, do toho na tom naše dcera v končím létě, kdy teploty šplhaly běžně nad 40 stupňů Celsia, nebyla zrovna nejlépe. Ale přežili jsme a nakonec máme spoustu spíše úsměvných příhod - vyřizováním místního řidičáku počínaje a koupí prvního a následně druhého motorizovaného prostředku konče.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Američané, stejně jako skoro všichni cizinci většinou nemají šanci pochopit náš černý humor. Dělat si legraci z cizího neštěstí se prostě nenosí. V bytech se nepřezouvá, na otázky jak se máte se odpovídá se širokým úsměvem, že výborně (přestože vám třeba včera přejeli kočku a k tomu chcípl váš nejmilejší papoušek). Detaily jak moc dobře či špatně se nepřidávají, naopak se člověk zdvořilostně zeptá jak se má druhá strana a po obdržení podobně optimistické odpovědi téma končí. Z návštěv Američanů v Česku si naopak pamatuji, jak byli překvapeni, že jim někdo ukradl notebook zanechaný na stole - tady se sice taky krade, ale očividně jinak a člověk si tu navzdory hromadnému vraždění střelnými zbraněmi cítí bezpečněji než v Praze. A nezávidí se, úspěch se přeje - přestože by pro Američany bylo jednoduché o mně tvrdit, že jsem nájezdník za lepším životem, jsou rádi, že s tím co umím se dokážu prosadit i mezi jejich odborníky a úspěch mi přeje pomaličku i prodavač v ‚Mekáči’. Každý národ je holt trochu jiný.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Ano, zcela určitě. Nechceme emigrovat, stěhovali jsme se za prací, za tím abych se něco nového naučil. Práce na jednom z největších dalekohledů světa tomu odpovídá. Neplánujeme tu zůstat nadosmrti a nechat se pohřbít na místním drive in hřbitově.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Pečivo a chleba. To místní je hrozné, přestože se markeťáci předhánějí v jeho vychvalování. Takzvaný culinary bread je většinou beztvará nechutná (mírně sladká) hmota, navíc zabalená v igelitu a nacpaná všemožnou chemií, aby  vydržela dlouho na krámě. Nakonec si chleba děláme v domácí pekárně a z obchodů pečivo skoro nekupujeme. Kvalita ostatních komerčních poživatin je hrůzná až různá, na dobré maso se musí samosebou k řezníkovi (kterých je ve skoro miliónové metropoli do deseti). Uvařili jsme bramboráky, ty místním chutnali. A občas přinesu kolegům do práce nějakou malou dobrotu od své ženy - ti mi pak přes týden posílají děkovné emaily a ptají se, kdy bude další runda.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Ano, máme skoro pětiletou dceru. Doma mluvíme většinou česky, z angličtiny toho pochytila pramálo. A naštěstí se nám podařilo v téhle končině najít pár Čechů, takže není ani ochuzena o kontakt s českým prostředím.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Většina populace neví, kde naše země leží. Ale ruku na srdce, kolik Čechů vám na potkání řekne, kde je Wyoming a kde Alberta? Najdou se tací, co v Česku byli, vzpomínají na jeho krásu, krásu domorodých žen a výborné pivo (podpořené příznivými cenami). Když nevědí, pomůže ubezpečení, že je to země mezi Německem a Ruskem, to si tak ještě dovedou zařadit na svojí vnitřní mapu světa. Ze jmen si většinou vybaví Václava Havla a hokejisté z místní farmy Phoenixu vzpomínají na Jágra či další české hokejisty.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politickou scénu jsem sledoval v průběhu posledních deseti let při různých návštěvách a sleduji doposud. Věcné, přátelské a přitom rychle ubíhající debaty prezidentských kandidátů jsou nezapomenutelné. I když se, stejně jako většina mých intelektuálně zaměřených, liberálních přátel neřadím k příznivcům současného prezidenta, nelze mu odepřít jisté pragmatické úspěchy - poslední dohoda s jižním sousedem ohledně vracení uprchlíků do doby než dokončí azylové řízení, dosažené pod hrozbou tvrdých dovozních cel, je tomu podle mě příkladem (ponechme stranou otázky nakolik má prezident na podobné vyhrožování právo a jaké budou výsledky dohody v praxi). Kritikům je dovoleno vystupovat, jejich slova se snaží jejich oponenti zohlednit. Nosí se úcta k druhé straně, po prohraných volbách je dobrým zvykem pogratulovat vítězi a popřát mu v nedosaženém úřadu hodně štěstí. 

Jak jsem již naznačil, politická kultura se velmi liší. Přestože současný prezident toho není moc důkazem, lhaní se tu moc nenosí a většinou je důvodem k pěkně tvrdému žaláři. Místní systém, postavený na rychlé vykonatelnosti práva podle hesla padni komu padni mně částečně nahání hrůzu a částečně se mně líbí. Arizonské pojetí práva a spravedlnosti se mně zdá velmi formováno dobou divokého západu, kdy byla cesta k právu pod nadvládou různých desperátů trnitá ne-li zhola nemožná. Povinnou součástí počítačových testů při získání řidičského průkazu jsou otázky na kolik dní vězení bude řidič jedoucí po požití nadlimitního množství alkoholu odsouzen, kolik za to zaplatí a hlavně na jak dlouho přijde o řidičák (což je ve městě, kde se bez auta nedá dojet nakoupit snad ten nejtvrdší trest). Na dětském hřišti jsou cedule na kolik dní vězení a na jakou pokutu si přijde majitel pobíhajícího psa, nedej bože, kdyby po něm neuklidil výkaly. S odkazem na stupnici prohřešku, čili by snad mělo být jedno jestli půjde s pejskem poslední bezdomovec či místní senátor.

Všechno samosebou vedeno cílem zabránit výmluvě hříšníků, že o tom nevěděli. Zažili jsme spoustu případů, kdy jakýkoliv prohřešek skončil velmi rychle - počínaje vyhozením univerzitního trenéra amerického fotbalu pro podezření ze sexuálních deliktů (malá vsuvka o místním specifiku: platy ve veřejné sféře jsou veřejné, a jak známo, na univerzitě bere zdaleka nejvíce trenér amerického fotbalu, dalších sportů a až po něm je rektor (či rektorka) a děkani fakult; platy každého zaměstnance jsou každý rok dostupné na internetu) a konče obžalobou a návrhem na několik desítek let vězení skupině, co zařizovala potomkům zámožných rodičů přijetí na prestižní veřejné univerzity. Snahy ututlat věc pod koberec většinou neprojdou. Politika je brána jako služba občanům - voličům. Maximálně se používají nové technologie. Byl jsem (příjemně) překvapen při koupi auta, kdy jsem během dvou hodin odjížděl od prodejce s vybraným novým vozem, zaplacenou pojistkou a papírovou poznavací značkou. Značku jsem do 25 dnů vyměnil za trvalou ceduli, která dorazila poštou. Dalším příkladem je možnost vyřizovat všechny změny, pokuty a další komunikaci s úřady on-line, stačí vyplnit, zaplatit kartou a přijde vám poštou nový řidičák či zaplatíte pokutu za parkování v San Franciscu.

Voliči na to slyší a politici za to mají body, tak proč to neumožnit - pokud s trestem souhlasím, nepotřebuji utrati desítky dolarů a trávit x hodin letem do San Francisca na úřad vysvětlovat, co se stalo. Součástí všech formulářů je text o tom, kolik času jejich vyplňování zabere a co se s pořízenými daty děje. Je to nadmíru praktické, rychlé, pohodlné a ohleduplné k ostatním. Pro Američany je nepředstavitelné, že by nemohli hlasovat na dálku. Je jedno, jestli jste vedle volební místnosti, v cizí zemi, na protější straně zeměkoule či dokonce na oběžné dráze země, účast ve volbách je vaše právo a stát vám ji umožní.