Do New Yorku jsem se vracela po devatenácti letech coby velká holka, která už nemá tendenci učit Američany správně vyslovovat jméno Václav, protože náš Chavel přece není žádný Vaklav. A taky už jsem věděla, že u opravdového hamburgeru si fakt můžu vybrat, jestli ho chci krvavý, nebo propečený. I tak mě tu dost věcí pobavilo. Co je pětice věcí, které jsou tak moc newyorské, až se stoprocentně řadí mezi všechna klišé?
1. Fashion week
New York je město šílené i mimo období fashion weeku. Během něj je ale ještě o kousek šílenější. Všechny ty přehlídky slovutných jmen, která všichni skloňujeme, organizuje je asi tak o tisíc lidí víc, než by bylo zdánlivě nutné: v hale pro přibližně dvě stě lidí najdete přibližně dvě stě organizátorů. Všichni mají vysílačky a všichni zuřivě pobíhají. S obvykle hodinovým až dvouhodinovým zpožděním se pak odehraje patnáctiminutová přehlídka, prakticky všechny za zvuků skvělého breakbeatu – dobře se na něj pochoduje. Marc Jacobs, Carolina Herrera, ale i Tom Ford se v kolekcích na příští jaro a léto vracejí k oranžové barvě a to už tu opravdu dlouho nebylo... Bylo to ale k vidění na newyorském fashion weeku, takže se to počítá.
2. Newyorská dopravní zácpa
Je to fotogenické, je to ikonické a je to nesnesitelné. Žlutých taxíků jsou v New Yorku skutečně celé proudy. Chytíte si ho tu prostě na každém rohu – a pak se vzorně zařadíte do zácpy. Hloupé na tom kromě faktu, že se budete trojnásobek času, za který byste došli na místo určení, nudit v autě, je i to, že každý taxikář je tu raper. Což by možná mělo své kouzlo, ale když se vám pokusí odrapovat důvod, proč vás vysadí jinde, než jste potřebovali, připadáte si jako v nějakém videoklipu. Měli byste právo být rozzlobení, ale vztek polknete, normálně zaplatíte a vystoupíte. K cíli se vydáte pěšky a po dvou kilometrech si sednete do taxíku dalšího. A protože jsou všichni cab drivers bez výjimky Afroameričané, jak se teď politicky korektně říká černochům, netroufnete si je ani poslat do háje.
3. Malá pravda o pseudoluxusních značkách
Nevím, jestli bychom to ještě chvíli neměli tajit, abychom si to zdání luxusu ještě pořádně užili, vždyť ani Vítek Bártovic ještě neukázal celý svůj šatník, ale dobře: obleky, ve kterých se nám tu producírují ti osvícenější z poslanců (protože někteří papaláši stále ještě sázejí na prostějovskou tvar držící umělou hmotu), jsou v Americe levelem, který se kupuje na maturitní plesy synů. Hugo Boss nebo Armani? Kdeže luxus. To jsou přece obleky, ve kterých se po ulicích plácají obchodní zástupci nabízející džusy. Jsou totiž dost levné. To jen u nás, a možná ještě na Ukrajině, mají vyhrazené místo v Pařížské.
4. Skvělé jídlo!
New York jako město plné maximálně tak hambugráren a čínských bister je mýtus, který už taky dávno neplatí. Newyorské restaurace jsou totiž božské a je prakticky nemožné najít místo, kde se nebudete rozplývat blahem. Rybí restaurace, sushi bary, francouzské restaurace, za celé tři dny jsem nenašla jediný podnik, který kdyby byl v Praze, nebude v trvalém obležení. Tady si prostě nikdo nemůže dovolit vařit špatně, protože restaurací je tu snad víc než kouřících kanálů, a pokud nebudete maximálně spokojeni, prostě příště půjdete jinam. Jako bonus získáte i jedinečnou obsluhu: každý číšník je tu totiž herec, který buď herectví studuje, nebo je právě v mezidobí, kdy čeká na roli.
5. Apple je sexy
O tom, že je "mac" víc sexy než ošklivé hranaté těžké "písíčko", že všechny ty dotykové telefony jsou jen více či méně zdařilou napodobeninou iPhonu nebo že počítače obecně mohou mít i jinou barvu než tech-grey, už bylo popsáno mnoho papíru. Jestli konkurzy na prodavače v Apple Stores, kterými je New York protkaný, probíhají nejdříve na základě vědomostí a potom se teprve řeší to, jak budoucí prodavač vypadá, nebo naopak, nedokážu říct. Ale proč se u nás v prodejnách s počítači producírují povýšení oškliví tlouštíci, kteří kromě toho, že lehce zavání, neboť image je na nic, nedokážou komunikovat s klientem, pokud tento neabsolvoval matfyz? Opravdu u nás nejsou hezcí a milí lidé, kteří mluví lidskou řečí?
