Kdo v Josefově nikdy nebyl, měl by se alespoň na chvíli vrátit přibližně o 250 let zpět, do dob vlády Marie Terezie. Ta neúspěšně vedla několik válek a České království tehdy přišlo o Kladsko a část Slezska. Aby Habsburkové neztratili další území, o to se měla postarat opevněná města, především Olomouc a Hradec Králové, a také dvě zbrusu nové pevnosti, které dnes známe jako Josefov a Terezín.
Klíčovým letopočtem byl rok 1780. Králem českým se stal Josef II., syn Marie Terezie a císař Svaté říše římské. V říjnu byl osobně přítomen položení základního kamene pevnosti Ples, která začala vyrůstat severně od Hradce Králové na strategicky výhodném návrší nad řekou Metují. Císařovi ke cti budiž řečeno, že Josefov se jí začalo říkat až po jeho smrti roku 1793, předtím nesla jméno vesnice, která tu kdysi stávala. Dnes ji připomíná obec Nový Ples jihovýchodně od Jaroměře; ostatně právě tam se odstěhovala většina lidí ze staré vesnice.
Jak se staví pevnost
Rady před cestou
|
Josefov vznikal podle návrhu francouzského vojenského inženýra Claudea Benoita Duhamela de Querlonde sice za přísného utajení, ale obrovské staveniště schovat nešlo: hloubily se příkopy a vršily zemní valy, Labe a Metuje byly převedeny do nových koryt a jejich soutok se posunul o několik set metrů, vznikl i nový kanál a umělý ostrov. Stavba nenasytně polykala pískovec z lomů v Dubenci, Žirči a Choustníkově Hradišti i dřevo z okolních lesů. Staveništěm prošlo asi dvacet tisíc lidí včetně kutnohorských havířů – to proto, že k pevnosti nepatřilo jen to, co vidíte na povrchu, ale hlavně neuvěřitelně rozsáhlé podzemí.
Někde se chodby razily ve skále, ale většina hradeb a podzemních chodeb se stavěla z povrchu postupným obezdíváním zeminy. Kdyby si někdo dal tu práci, mohl by tu prý napočítat čtvrt miliardy cihel. Mimochodem, jde o cihly rekordmanky: jedna vážila přibližně 9,5 kilogramu, pálily se nedaleko Jaroměře a poprvé v Čechách se k jejich vypálení použilo kamenné uhlí. O něm díky dobovým záznamům víme, že pocházelo ze svatoňovických dolů. Navíc v podzemí se jednotlivé cihly nespojovaly maltou, ale každá vrstva se prý posypala směsí práškového páleného vápna a písku a zalila vodou. Když se vápno hasilo, položila se další vrstva, takže cihly se do sebe spekly. Zdi se prý i po dokončení stavby jednou ročně konzervovaly roztíráním směsi okru, vosku a teplého piva.
Nová historická expozice byla letos v dubnu otevřena v budově bývalého zásobovacího úřadu josefovské pevnosti.
Císař Josef II. jezdil stavbu pravidelně kontrolovat; byl tu v roce 1781, 1783, 1784 a 1786. O rok později císař Josefov slavnostně předal vojákům, ale vlastně šlo pořád o staveniště: práce na podkopovém obranném systému, strážnici, prachárnách a dalších detailech trvaly ještě další tři roky, a i pak se v Josefově stavělo dál. Například kostel Nanebevstoupení Páně vznikl až mezi lety 1805 a 1811 a nové radnice se pevnostní město dočkalo dokonce až v roce 1884.
Do podzemí se svíčkou
Labyrint podzemních chodeb Josefova měřil po dokončení téměř 45 km a představoval možná nejrozsáhlejší podzemní komplex v celé Evropě. Právě prohlídka temných chodeb patří k tomu nejlepšímu, co se dá v Josefově zažít – i proto, že asi kilometr dlouhou trasu procházíte jen s rozžatými svíčkami. Spoustu míst už ohlodal zub času, ale to, co se zachovalo, stojí za vidění. V sobotu 28. října se ovšem můžete nejenom podívat do podzemí, ale také potkat vojáky v dobových uniformách, seznámit se s životem v 18. století a užít si ukázky střeleb na hradbách.
Pokud máte pro strach uděláno, od 18 hodin začíná Draculova cesta, tradiční akce, při níž každý rok pod pláštěm noci zavítá do podzemí slavný upír, aby navštívil místní nebožtíky, šejdíře a jiné lumpy.
