  |
Jsme dva dobrodruzi, cestovatelé a horolezci, společně jsme procestovali během deseti let desítky zemí (například Filipíny, Vietnam, Thajsko, Bolivie, Peru, Mexiko, Island, Norsko, Rakousko, Itálie, a další) a zjistili jsme, že společné cestování a poznávání lidí, gastronomie a míst je to co nás skutečně naplňuje. Cestovali jsme na lehko, s co nejmenšími výdaji, ale s o to intenzivnějšími zážitky. Na cestách jsme potkali mnoho rodin s malými dětmi a když jsme viděli jak si to společně užívají, řekli jsme si, že až nastane doba, také tak budeme cestovat.
Na naší druhé cestě Mexikem, jsme celkem často naráželi v přírodě na krokodýli a žena začala náhle řikat muži Krokodýle. O pár měsíců později bylo jasné, že čekají malého krokodýla… vlastně malou Krokodýlku a tak byla Krokodýlí banda na světě.
Cílem naší cesty bylo hlavně si společně užít prvních měsíců života malé Krokodýlky, bez běžného pracovního stresu, spěchu a k tomu se podívat po Evropě. Protože jsme oba lezci, naše trasa zahrnovala lezecké oblasti ve Francii, Španělsku i Portugalsku.
Jenže jak to uskutečnit aniž bychom museli hledat kompromisy, co se týče pohodlí miminka a novopečené maminky? Nejprve jsme uvažovali nad cestováním dodávkou, ale jelikož jsme chtěli cestovat pomalu a dlouho (dnes se tomu říká slowtraveling), nakonec padla volba na malý obytný vůz, ve kterém se dá pohodlně stát, má malou ledničku, sporák, topení a bojler na teplou vodu. Hledání toho správného vozu jsme věnovali několik víkendů, než jsme narazili v Klatovech na Dethleffs Globetrotter Bus z roku 1989 1,9 TD s 60kw - Bydlík. Ideální vozítko pro 2+miminko. Jelikož jsme předtím dlouho bydleli v malém pidibytečku, byli jsme zvyklý minimalizovat zbytečné veci a tak jsme se do Bydlíka s přehledem vešli se všemi věcmi na předpokládanou expedici pod heslem: “Co nemáš to nepotřebuješ a co potřebuješ to si pořídíš kdekoliv na světě”. Věcičky pro miminko jsme brali v tzv. univerzální velikosti - z počátu ji to bylo trochu velké a na konci cesty trochu těsné :)
Máma Krokodýlová jakožto fotografka novorozeňátek, rodinek a svateb přerušila živnost a táta Krokodýl si v práci dohodl, že půjde na “mateřskou” a dále na rodičovskou dovolenou.
Hodně času před cestou jsme věnovali přípravě a rešeržím jak cestovat s malým kojencem - hodně nás uklidnilo, když z toho vyšlo, že nejdůležitejší je aby miminko i maminka byli v pohodě a bez stresu, miminko musí hodně spinkat a být řádně nakojeno. Mateřské mléko je taková božská mana, která je pro miminko ideální vyváženou potravou a poskytuje mu i jakýsi imunitní štít. A hlavně je neustále po ruce připraveno v optimální teplotě a konzistenci.
Když jsme absolvovali všechna potřebná lékařská vyšetření v šesti a osmi týdnech věku malé Krokodýlky, byli jsme připraveni vyrazit. Od začátku jsme se shodli, že pokud by se vyskytnul větší zdravotní problém - ať jsme kde jsme - kupujeme letenku pro obě holky a ty jsou během několika hodin letecky v Praze.
Na cestu jsme vyrazili v březnu, když bylo malé Krokodýlce 8 týdnů. Prvotní záměr byl jet co nejdříve na jih Evropy kvůli teplu. Bohužel počasí je nevyzpytatelné a nemohli jsme tušit, že letos bude dlouho na jihu Španělska chladněji než v České republice (údajně nejstudenější jaro a léto za posledních deset let). Ve finále to samozřejmě nevadilo, protože podle znalců je již v květnu na jihu španělska nesnesitelně, a nám tam bylo moc příjemně.
Volba trasy nám příšla přirozená, velký road trip po obvodu pyrinejského poloostrova s využitím druhého mateřského jazyka táty Krokodýla španělštiny. Trasa přes Německo, Francie, jih Španělska, Portugalsko a potom přes sever Španělska zpět opět přes Francii a Německo do Čech. Nikdy dříve jsme podobnou cestu s obytným autem nepodnikli a měla to být i naše doposud nejdelší cesta.
Brzo jsme pochopili, že rytmus cesty nám bude určovat nejmladší generálka. Přes den jsme mohli přejíždět s miminkem v autosedačce, ale jakmile nastal čas hlavního nočního spánku, tak jsme museli zaparkovat a jít všichni spořádaně spát do postele. Jinak bylo přes hlasité protesty nemožné pokračovat v jízdě. Díky tomu jsme se podívali do vesniček a dalších míst, kde jsme neměli původně v plánu zastavovat. Neměli jsme s sebou kočárek, takže na pěší výlety jsme ji brali v šátku nebo nosítku, na pláži spala na dece pod slunečníkem. Denní přejezdy ve vajíčku autosedačky se zkrátili na max. 80 km úseky.
Podrobný itinerář neexistoval a vznikal až během cesty. Jediný daný byl hrubý náčrt trasy v malé mapě, který jsme nakreslili ještě před samotnou cestou a která kopírovala pobřezí Španělska a Portugalska. Určitým vodítkem nám byly lezecké oblasti ve Španělsku a taková ta místa, která prostě musíte vidět pokud už jedete tímto směrem. Velmi cenné rady a typy jsme získávali od místních i českých lezců a cestovatelů se kterými jsme se setkávali během cesty. V některých místech jsme byli pouze přes noc, jinde jsme byli i celý týden. Z počátku jsme si představovali, že budeme muset alespoň jednou za týden do nějakého autokempu, kvůli doplnění vody do velkého tanku v autě a vyprání prádla, nakonec na kemp vůbec nedošlo. Voda jde nabrat prakticky na každé pumpě ve Francii, Španělsku či Portugalsku a to buď zadarmo nebo za cenu do 2 Euro. Prádelny jsou také zcela běžně dostupné v každém větším městečku a vyprání 20kg prádla včetně sušičky se pohybovalo kolem 6-8 Euro. A 20 kg je opravdu hromada oblečení. Teplou sprchu jsme měli přímo v Bydlíku, ale jak se oteplovalo tak jsme stále častěji využívali studené sprchy přímo na plážích.
Pro volbu samotného místa k přespání či delšímu pobývání jsme dali hodně na rady cestovatelů a lezců, které jsme potkali po cestě (např. cestovatelé ze Žluták mercedes, kteří tu měli také příspěvek) a dále na skvělou aplikaci Park 4 Night, kde jsou tisíce míst k zaparkování a přespání, včetně fotek a komentářů uživatelů. Spali jsme přímo pár metrů od pláže například v Marbelle, Tarifě, Bilbao, na útesech v Portugalsku, v lezeckých oblastech Montanejos, Desplomilandia, Mijas, Sella, Picos de Europa, kousek od historického centra Sevilly, Granady, Porta, Lisabonu a dalších skvělých míst a to vše na místech často určených právě pro obytné vozy a dodávky.
Aby se z běžného parkování stal wildcamping, který na většině míst zakázaný, mnohdy stačí málo, vyndané židličky, vytažená markýza, plastový schůdek před dveřmi. My jsme během naší cesty neměli se strážci pořádku problémy, protože i selský rozum napoví, kdy opravdu není vhodné rozbalovat picknickový stolek s rautem uprostřed města.
Malá Krokodýlka dávala cestu překvapivě dobře, možná i proto, že ještě neměla zažité porování s komfortem života v domě či bytě, brala to tak, že je to normální cestovat a spát v bydlíku a být většinu času venku. Přes den měla své dva až tři spánky a večer jsme chodili spát již za setmění. Ráno jsme opět vstávali až s prvními slunečními paprsky. Jídlo pro malou nebyl vůbec problém, protože měla po ruce stále čerstvé a teplé mlíčko od maminky. S příkrmy jsme začali kolem 6tého měsíce, kdy nám její pohled a grimasy naznačily, že by chtěla koštovat i ovoce a další dobroty kolem sebe. Jedním z prvních jídel bylo avokádo z místního sadu.
Na začátku jsme používali pro miminko textilní vsadky do plen, ale brzo jsme vypozorovali kdy chce malá čurat a kakat a ta, když se dala nad malou misku, tak si ulevila tam - říká se tomu bezplýnková metoda. Časem jsme přeci jen přešli na jednorázové plenky, z důvodu nemožnosti prát a sušit textilní plenky každý den, ale minimalizovali jsme ekologický dopad. V nejúspešnějsích dnech jsme vychytali skoro všechno do nočníku a používali jsme jednu plýnku na noc a jednu na den.
Pro zvážení a změření miminka jsou ve Španělsku vybaveni prakticky v každé lékárně, dokonce vám i řeknou zda se miminko vyvíjí podle tabulek. Lékárníci jsou také vzdělaní na identifikaci nemocí dle symptomů a doporučení léku, takže k doktorovi jdete většinou až když jsou zapotřebí antibiotika nebo nějaký zákrok. Naštěstí nás po celou cestu nepotkali žádné zdravotní komplikace, počáteční rýmička zmizela pár dní po našem startu pomocí výplachů nosu slanou vodičkou - fyziologickým roztokem. Na kontrolu k lékaři jsme tak šli až po našem návratu do Čech.
Největší výdaj bylo pořízení auta, na to jsme si museli našetřit ale jelikož se jedná o zasloužilého 29tníka nebyla pořizovací cena nikterak astronomická. Dále bylo zapotřebí mít finanční rezervu v případě nějaké nečekané události (letenky, náhradní díly, atd.) Během cesty jsme nepracovali, vyžili jsme z mateřské. Našemi hlavními výdaji byly nafta a potraviny. Cena Nafty ve Francii v průměru 1,40 Eur, Portugalsko 1,30 Eur, ve Španělsku se nám několikrát podařilo vychytat i cenu kolem 1 Eur za litr. Nejlevnější pohonné hmoty byly u čerpacích stanic které patří pod velké obchodní řetězce nebo discountní čerpací stanice (Intermarché, Petroprix, Alcampo atd.) Jídlo v restaurace je ve Francii výrazně dražší, ve Španělsku dražší a v Portugalsku skoro stejně drahé jako v restauraci střední kategorie v Česku. Ceny základních potravin v obchodech jsou podobné těm českým s různými výjímkami směrem nahoru i dolu v ceně. Většinou jsme si tedy sami vařili a návštěvy restaurace byly zpestřením k svátku nebo narozeninám. Vařili jsme si často místní jídla - paella, mušle na víně, grilované sardinky, klobásky chorizo… Výborná na vaření v obytném autě je oboustranná pánev, která se zavře a neunikají tolik pachy po autě. Jinak jsme se stravovali prakticky jako doma :)
Celkem jsme na cestě byli 23 týdnů, počasí nám, i přes chladnějsí teploty, přálo. Často se nás lidi ptají, zda na dlouhých cestách (a toto byla naše doposud nejdelší) a ve stísněném prostoru Bydlíka netrpíme ponorkovou nemocí. Naopak, na cestách jsme tým a fungujeme prakticky neustále ve stavu FLOW - kdy žijeme okamžikem a řešíme věci tak jak přícházejí. Každopádně jsme vždy uvítali zpestření, například když jsme potkali jiné cestovatele nebo když za námi na týden přijela na sever Španělska část rodiny a absolvovala s námi spoustu výletů.
Je nám jasné, že si malá Krokodýlka z tohoto výletu v dospělosti nic moc pamatovat nebude, ale okolní potředí, vjemy a podněty z cest již nyní částečně formují její osobnost.
Po naší půlroční zkušenosti můžeme říct, že pokud je pár zvyklý cestovat před rodinou, může s klidem cestovat i s miminkem. Není to stejné, musíte přizpůsobit tempo a aktivity, ale rozhodně to jde a v některých okamžicích si uvědomíte, že to je to pravé žití. Na druhou stranu jsme měli i obrovské stěstí. Žádné zdravotní ani technické problémy, to je často opravdu dílem štěstěny, kterou si nelze předem předplatit.
Ještě se nechystáme úplně navrátit do pracovního procesu, chceme si co nejvíce užít toto období v životě našeho potomka, které se již nikdy opakovat nebude. Rádi bychom ještě letos vyrazili do Itálie a možná na východ Španělska. Příští rok nás láká Skandiávie a pobaltské státy. Pokud Vás zajímají další detaily z cesty přes Španělsko a Portugalsko, nebo chcete sledovat naše další dobrodružství, najdete nás na facebooku jako Krokodýlí banda na cestách.
