Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Nomádi

NOMÁDI: Dva roky práce. Hasičská cisterna Magirus se změnila na expediční náklaďák

Expediční Magirus pochází z roku 1979 a díky službě u hasičů nízký nájezd kilometrů a plnou servisní historii foto: VejnyWood

Nebýt pandemie Covid-19, tohle auto by patrně nikdy nevzniklo. Švýcar Marcel Hauser, který už třicet let žije v Česku, se do jeho stavby pustil, protože si musel vymyslet nějakou „zábavu“.
  5:00

Poslední dva roky Marcel Hauser, který žije v Liberci, „běhal“ kolem staré hasičské cisterny od německé firmy Magirus. Na jejím základě vznikl expediční speciál, ve kterém mohou do divočiny cestovat až tři lidé.

Jen rok mu trvala generálka šasi z roku 1979. „Na začátku mě bavilo auto stavět. Chtěl jsem si sám připravit podvozek. Cestování se teprve budu učit,“ říká Marcel Hauser. V roce 1993 přesouval textilní výrobu ze Švýcarska do Čech. „Byl to projekt na rok a trochu se mi to protáhlo,“ říká s úsměvem Hauser.

Jak jste se dostal ke stavbě obytného expedičního náklaďáků?
Neměl jsem během covidu co dělat. Pracuji v Lázních Bělohrad, kde jsem kvůli různým restrikcím „uvízl“ na čtyři týdny, rodina zůstala doma v Liberci. Říkal jsem si, že si musím vymyslet něco na hraní, jinak se zblázním. Našel jsem v Německu hasičskou cisternu, koupil jsem ji, přivezl po vlastní ose a začal ji rozebírat…

Magirus - Deutz 160 M8FAL

uzávěrky: přední, zadní a mezinápravový diferenciál

motor: 6ti válec řadový vzduchem chlazený

objem: 6 128 ccm

výkon: 160 koní

spotřeba: 20 litrů na 100 km

Kdy jste poprvé cestoval v obytném autě?
Můj švagr ve Švýcarsku měl dodávku Mercedes-Benz 310. Upravil si ji bydlení. Když mi bylo devatenáct, tak mi ji půjčil na týden cestování s kamarády po Švýcarsku.

K čemu expediční náklaďák plánujete využívat a jak je k tomu uzpůsobená obytná nástavba?
Normálně pracuji, takže plánuji kratší výpravy do čtyř týdnů. Začneme na Balkáně. Až mi to pracovní život dovolí, chtěl bych do Maroka, Tunisu a podobných exotičtějších destinací.

U expedičních náklaďáků s žebřinovým rámem, který se při jízdě v terénu kroutí, je technický oříšek správně „posadit“ obytnou nástavbu na podvozek, aby nepraskala. Jak jste to vyřešili technicky?
Obytná nástavba je uložená na pomocném hliníkovém rámu. Ten je propojený s šasi přes čtyřbodový odpružený úchyt.

Zkoušeli jste to v terénu?
Testoval jsem auto na co největší křížení náprav. Vypadalo jako pavouk, přitom nástavba fungovala, jako by náklaďák stál na úplné rovině. Třeba vstupní dveře šly otevřít úplně hladce. Roli hraje i to, že auto má krátký rozvor, jen 285 centimetrů. To je stejný rozvor, jaký má třeba Volkswagen Transporter třetí generace.

Kolik stavba obytného náklaďáku stála?
Celková cena byla lehce přes dva miliony korun včetně pořízení podvozku. Ale hodně práce jsem si udělal sám.

Základem je podvozek Magirus, což na českých silnicích není úplně rozšířená značka…
Byl to německý výrobce hasičské techniky, dodnes dělají třeba výsuvné žebříky. V 80. letech značku koupilo Iveco. Vtipné je, že moje auto sloužilo původně ve Švýcarsku ve vesničce Rebstein, která leží jen 40 kilometrů od mého původního bydliště.

Hasičská auta jsou oblíbený základ pro stavbu expedičního auta. Proč?
Obecně jsou zachovalé, malý nájezd kilometrů a bývají opečovávané. Moje auto bylo vyrobeno v roce 1979, mělo najeto 28 000 kilometrů. Mám k němu kompletní seznam servisních úkonů. To auto bylo v perfektním stavu.

Jste schopen auto opravit sám? Třeba uprostřed Mongolska?
Dnes už ano, protože magirus byl rozebraný do posledního šroubku. Sám sebe jsem překvapil, že jsem ho poskládal zpátky. Je tam minimum elektroniky: třeba čerpadlo nafty je mechanické. Řekl bych, že zvládne i horší naftu.

Co na projekt expedičního speciálu říkala vaše žena?
Zpočátku jej úplně nevítala, řečeno diplomaticky. Nejsme ani jeden z kempařské rodiny. Ale když je auto hotové, změnila názor. Líbí se jí design.

Jak se staví expediční speciál

Podvozek bývalé cisterny značky Magirus po generálce putoval do Jičína. V tamní firmě VejnyWood se totiž rodila obytná část vozu. „Už od počátku jsme auto stavěli na delší expedice a tomu odpovídá projekt nástavby. Ta dostala lithiový bateriový systém s kapacitou 300 amperhodin. Doplňuje jej solární panel na 350 Wp. Interiér počítá s tím, že by se kuchyňská linka v případě potřeby osadila naftovým vařičem od firmy Webasto,“ popisuje její šéf Martin Vejnar.

Interiér ukrývá nádrže na pitnou vodu o objemu 150 litrů s tím, že pokud by vozidlo vyráželo na delší cesty mimo civilizaci, dá se objem pitné vody zdvojnásobit osazením další nádrže o stejné kubatuře.

Nástavba rozměrově nepatří k největším. „Navíc šasi (podvozek - pozn. red.) bylo hodně „obalené“ komponenty nutnými pro provoz magiruse. Nástavba nemá dvojitou podlahu, takže vodní nádrže našly umístění v sedací soupravě, kde jsou i další technologie. A protože cestovatelé nepožadovali průchod mezi řidičskou kabinou a obytnou nástavbou těžká elektroinstalace včetně baterii skončila vpravo od vchodových dveří, aby váhy byly pokud možno ideálně rozložené,“ popisuje Martin Vejnar, který sám cestujete obytnými dodávkami s pohonem všech čtyř kol.

Projekt na obytnou vestavbu se podobá plánům na stavbu domu. Kreslí se a dolaďuje dva měsíce. „Klíčové je rozložení vah, používáme program, který simuluje zatížení,“ vysvětluje Vejnar.

Vůz byl původně otypován na 9,5 tuny, majitel jej v Německu nechal „ponížit“ na 7,5 tuny. Prázdný vůz s hotovou nástavbou váží 5 040 kilogramů, s plnými nádržemi vody i nafty pak náklaďák na váze ukazoval 5 980 kilo. To znamená, je doložnost 1,5 tuny. Důvodem, proč šel Magirus „papírově“ s váhou dolů jsou dva. Majitel má řidičák skupiny C1, může tedy sednout za volant náklaďáku, který není těžší než právě sedm a půl tuny. Druhým důvodem je mýto na tuzemských silnicích, které je pro tuto kategorii nákladních aut velmi nízké.

„V lednu jsme začali řešit tři nákladní obytná auta a průběhu září, října začnou najíždět k nám do dílny osezené „hrubou stavbou“ a my budeme pracovat na interiéru, my to dokončíme do čtyř měsíců,“ popisuje Vejnar z VejnyWood časovou náročnost stavby expedičního kamionu. Pro srovnání: vestavba do tradiční dodávky trvá zhruba tři měsíce včetně přetypování.

Cena vestavby do dodávky začíná od milionu korun s daní, obytná nástavba na nákladní auto - plně vybavená - vyjde kolem 2,5 milionu korun. K tomu je potřeba přičíst náklady na stavbu obytné „boudy“ ze speciálních sendvičů, která stojí kolem půl milionu korun bez daně. Sendvič se skládá vnější vrstvy laminátu, pod ní je 4 milimetry silná překližka, která brání proražení sendviče třeba od větví při jízdě v terénu, pak je vrstva pěny se zabudovanými výstuhami pro kotvení nábytku a dalšího vybavení interiéru. Následuje 12 milimetrů silná překližka a znovu laminát.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...