Dcera potřebuje silného tátu. I pro ni tuto cestu podstupuji, říká nomád na cestě do Himaláje

Vaše expediční auto je Audi Allroad, které jestli se nepletu letos slaví krásné kulaté dvacáté narozeniny. Jak jste ho na cestu připravoval? Co jste od poslední expedice před dvěma roky změnil?
Od poslední cesty do Gruzie proběhl před touto cestou velký servis včetně výměny olejů, filtrů, kontrola celého vozu. Renovace zadní nápravy včetně výměny zadních měchů, montáž ocelového krytu pod motor, doplnění navijáku, montáž šnorchlu, kdyby došlo na nutné brodění, renovace všech brzd včetně výměny kotoučů a brzdových destiček.

46 fotografií

Vím, že jste ctitel značky Audi, jejími auty jezdíte od osmnácti let. Byl ve hře, čistě teoreticky, i vůz jiné značky?
Jiný vůz nebyl ve hře, toto auto znám velmi dobře a mám skvělého mechanika, který je schopný mi i na dálku pomoci s případnými problémy. Já sám jsem schopný poté tyto problémy vyřešit nebo opravit. V autě je za roky vlastnictví proinvestováno mnoho peněz a autu věřím, i když se něco pokazí. Pořízení nového vozu a příprava na takovou cestu by bylo finančně příliš nákladné, navíc bych ten vůz neznal tak dobře jako svůj.

Cílem letošní výpravy je průsmyk Khardung La v Himalájích. Proč?
Khardung La je jedním z bodů mé cesty, ale můžu říct, že vlastně ten nejvzdálenější. Byl jsem tam před 8 lety s kamarádem s adventure cestovní kanceláří, a tehdy vznikl sen, že pokud budu mít někdy možnost tam dojet autem z Čech, vydám se tam.(Tento průsmyk leží v Ladaku a s nadmořskou výškou 5,359 metrů patří k nejvýše položeným místům na planetě, kam se dá dojet autem - pozn. red.)

V itineráři jsou mimo jiné země jako Pákistán či Afghánistán. Z které z nich máte největší respekt?
Co se týká těchto zemí, vlastně z obou. Více se těším na Afghánistán. Je to asi druhá nejnebezpečnější země světa a nevím o nikom z Čech, kdo by se tam vydal autem. Je to pro mě obrovská výzva, kterou chci projít. Zároveň, ale i pro svoji bezpečnost využiju služeb fixera znalého místních poměrů.

Najedete s Audi spoustu kilometrů, překročíte spoustu hranic. Jaký je rozpočet na podobný výlet?
Rozpočet na celou expedici bych chtěl udržet do hranice 300 000 korun. V této částce je zahrnutá i příprava vozu na cestu a veškeré náklady jako ubytování, palivo, jídlo, víza, mýta a další nutné náklady.

Náklady na expedici jdou z rodinného rozpočtu, nebo jste na to dokázal sehnat sponzory?
Náklady na cestu jdou z mých osobních úspor, celou cestu beru jako životní investici a zároveň jako cestu k sobě samotnému a posílení ducha. Sponzoring jsem získal na přípravu vozu, v podobě slev v různé výši a zadních měchů.

Už výpravu postihly technické potíže? Dají se vůbec v Íránu, který je pod sankcemi, sehnat díly na Audi?
Potíže mě potkaly, první na hranici mezi Bulharskem a Tureckem, kdy se odporoučela elektrická sahara na chladiči. Měnil jsem ji při cestě do Albánie, kterou jsme absolvovali v roce 2021, byla tehdy zakoupena ve Skadaru jako použitý díl. Díky komunitě okolo Allroadů v Istanbulu jsem ji vyměnil za novou, bohužel je výkonově slabá a tak mě provází přehřívání, které řeším vypnutím klimatizace, pak je vše v pořádku. Dalším problémem byl prasknutý držák brzdového třmene. Jak k tomu došlo nedokážeme s nikým přesně určit, ale nejspíše při offroadové části cesty došlo k zaseknutí nějakého předmětu mezi komponenty brzdy a následnému poškození.

Tuto závadu jsem vyřešil ve městě Van v Turecku i díky dobrosrdečnosti náhodných kolemjdoucích. Poslední problémy nastaly v Íránu s měchy na zadní nápravě. Kdy u jednoho došlo k poškození z důvodu výrobní vady a výměna za starší, které mám sebou dva, vydržela dva dny. Došlo k malé prasklince vlivem tepla a zřejmě únavou materiálu. Poslední výměnu jsem provedl sám ve městě Birjand. Co se týká náhradních dílů, na Audi se tyto komponenty získat nedají. Bohužel ani velmi kvalitní servis v Teheránu, kam jsem se dostal přes svého, mohu říci íránského kamaráda, nedokázal najít vlastně žádnou variantu.

Jak Íránci reaguje na nezvyklé expediční kombi se střešním stanem?
Íránci jsou skvělí. Rádi se u auta vyfotí, zeptají se na podrobnosti a někteří na specifikace. Všichni mi přejí šťastnou cestu a zvou na návštěvu jejich rodin a domovů.

Jak působí obyčejní Íránci? Od všech cestovatelů, se kterými jsem mluvil, jsem na ně slyšel jen samou chválu… Pohostinní, vstřícní, milí…
Íránci, ať už ti obyčejní nebo třeba i majitelé různých obchodů a firem - můžu naprosto kvitovat, že jsou milí, pohostinní a přátelští. Cítím se tu bezpečně, ať už kempuji nebo jsem ve městě v nějakém hotelu. Procházel jsem se ulicemi Teheránu v noci, spal uprostřed hor ve výšce přes 3100 metrů nad mořem bez signálu, povídal si s rodinou, i když jsme neuměli řeč jeden druhého a angličtinu neznali. Kolikrát mi natankovali řidiči naftu zadarmo ani nespočítám, stejně jako pozvání k čaji nebo večeři. Je to kultura, která se nedá srovnat s ničím, co jsem do této chvíle poznal.

Sehnat naftu pro osobní auto je v Íránu hodně složitá záležitost, protože tam osobní vozy jezdí jen na benzin. Jak jste řešil tenhle problém?
Nafta, to je zážitek sám o sobě. Na naftu tu jezdí, až na naprosté výjimky v podobě několika pickupů, pouze náklaďáky nebo trucky. Ti mají speciální kartu, která jim umožňuje naftu tankovat. Vždy musím počkat, až se někdo uvolí a naftu mi v rámci svého tankování natankuje. Někdy se to povede napoprvé, někdy jsem musel až na třetí benzinku na trase. Pak buďto zaplatím obsluze nebo přímo řidiči, ale ve více jak polovině případů jsem nezaplatil vůbec nic. Řeknou Inshallah a chytí se za srdce. Jsou vděční, že jejich zemi i v dnešní době někdo navštíví a zvlášť, že přijel po vlastní ose.

Cestujete sám. Jsou pro single cestovatele složitější třeba přechody hranic? Nebo hledání vhodného místa na přespání. Z naší cestovatelské praxe mi přijde další pár očí na palubě k nezaplacení. Zvlášť když je řidič unavený…
Cestování solo je náročné. Nebudu lhát, člověk se někdy cítí osamělý, zvlášť na dlouhých přejezdech. Ale já si tuto cestu zvolil jako cestu sebeuzdravující, v angličtině je lepší výraz - self-healing journey. Pro posílení vlastní mysli, ducha, najití sebe samotného, zocelení se a naučení se být jen sám se sebou. Dlouhé přejezdy mi nedělají problém, před mnoha lety jsem se živil jako řidič „vip“ přepravy lidí na letiště v okolních zemích a přivyknul jsem k dálkovým trasám. Dělám pauzy na čaj, svačinu, pouštím si hudbu, a když auto dovolí, ztlumím si klimatizaci a udržuji se takto v kondici. Co se týká hranic, na některých musí zbytek posádky vystoupit z auta a projít kontrolou, takže v tomto ohledu mi to přijde i jednodušší a bezpečnější.

Jak si vybíráte místa na spaní? Používáte nějakou aplikaci, jako je třeba iOverlander?
Místa na spaní buďto z offline appky mapy.cz, kde si najdu nějaké místo dál od hlavních tras nebo někde v přírodě, což mě zavede často na zajímavá místa. Využívám i svého kontaktu v Íránu, jelikož je to certifikovaný průvodce a horolezec, má svou zemi dobře nastudovanou. Někdy využívám i iOverlander, hlavně z důvodu časových, případně bezpečnostních.

Jsou na palubě expediční audiny vůbec papírové mapy?
Papírové mapy popravdě na palubě nejsou. Zkoušel jsem některé země, ale nebyl jsem úspěšný při hledání. Tak jsem postahoval offline mapy do appky a vím, že se dostanu tam, kam potřebuji.

Cítíte se někdy osamělý? Evropan uprostřed Orientu…
Nebudu lhát, samota na mě samozřejmě někdy dolehne. Ať už je to odloučení od svých nejbližších nebo zkrátka ve složitých situacích se zdravím nebo i s autem. Nakonec k člověku ale vždy někdo přijde a vy zase dobijete baterky. Zároveň je to součást smyslu mé cesty. A tak se vždy snažím myslet na to, proč jsem si takový způsob vybral, a že do této chvíle bylo vše řešitelné a nedostal jsem se do situace, kdy bych si řekl a dost, jedu zpátky. Zklamal bych sebe, své nejbližší, kteří mě podporují a mnoho lidí, pro které jsem dle jejich slov inspirací a motivací na jejich cesty.

Cituji z vašeho Instagramu: „I když mě zlobí zdraví a vyčerpanost, díky tomu není vždycky moje psychika na vrcholu, nevzdávám se a věřím v úspěch své cesty nebo dalo by se říct pouti…“ To zní, jako že tahle výprava není zrovna v každém okamžiku procházka růžovým sadem. Co se děje?
Zlobí mě zažívání, většinu Íránu tedy zejména z důvodu hygieny využívám pozvání k rodinám, guest housy nebo hotely. Je tu jiný režim života, kdy je běžné večeřet i o půlnoci, já jsem člověk, který potřebuje na spánek klid a bez něj jsem pak unavený. K tomu přičtěte zažívání, člověk ztratí chuť k jídlu a jsem si jistý, že jsem ztratil i několik kilo své váhy. Když vezmete celou situaci, opravdu vám na psychice nepřidá. Ale jak už jsem zmiňoval, je to součást mé cesty, možná by se dala nazvat i poutí a pouť je často i o bolesti, ať už psychické nebo fyzické a o tom, že ji člověk nevzdá, dokud je naděje na úspěch.

Když jste se vrátili z poslední velké cesty, narodil se Vám potomek. Bylo složité přesvědčit ženu, aby vás pustila na další výpravu? Která je mimochodem mnohem náročnější, než „výlet“ do Gruzie…
Na tuto otázku nemůžu odpovědět plně. Ale snad bude stačit, když řeknu, že mě podpořila, podporuje a chápe, proč jsem se na tu cestu vydal.

Upřímně, stýská se vám?
Stýská. To víte, že ano. Dceři byl v červnu rok a půl a je to moje láska. Když situace a internet dovolí, voláme si přes video. Když vidím její smích, úsměv a radost, že mě vidí a řekne tatata a ukáže na mě…mám co dělat, abych udržel slzy, dokud hovor neukončíme. Dcera ale potřebuje silného tátu, který ji bude oporou v budoucnu a čím bude starší, tím víc mě bude potřebovat. I pro ni tuto cestu podstupuji. Abych mohl být jejím přístavem bezpečí.

Když jste se vrátili z Gruzie, napsal jste o cestování: „Každý moment a každou chvíli prostě být, žít a být živý. V dnešním uspěchaném světě jsou tyto momenty naprosto k nezaplacení a nejcennější zkušeností či vzpomínkou. Cestujte, objevujte, myslete na přírodu, uklízejte po sobě, nasávejte vše nové a sdílejte vše dobré…“ Pořád si to myslíte?
Pořád. Na tomto se nic nezměnilo. Život je moc krátký, a i když se někdy dostaneme do složitých situací, a někdy se bojíme z neznáma, stojí za to vykročit do něj a nechat přijít to, co přijít má a nechat se obohatit, kulturně, duševně a hlavně i lidsky.