NOMÁDI: Norové si hranice hlídají. ‚Nemáte covid-pass? Tak odstavte auto a jděte támhle na test‘

Je to jedna z nejkrásnějších cest, kterou jsme projeli. Mezinárodní silnice E 10 za hornickou Kirunou stoupá do hor kolem modrých jezer sevřených horami. Za národním parkem Abisko pak asfaltka nabírá nadmořskou výšku v liduprázdné krajině poseté šedými balvany, kde se z hor spouští stříbrné nitky vodopádů. Ošlehané břízy naznačují, jaké drsné klima tady panuje.

Hranice mezi Švédskem a Norskem je je u lyžařského střediska Riksgransen. V sedle stojí přinutí dopravní značky projíždějící auta snížit rychlost na třicet kilometrů v hodině. Míříme ze severního Švédska na norské souostroví Lofoty. Vyhlížíme přímo na hranici nějakou kontrolu, ale žádné kužely, žádné reflexní vesty nejsou vidět. Podle informací ze stránek norského velvyslanectví v Praze “lidé žijící v zelených zemích mohou cestovat do Norska za jakýmkoliv účelem, včetně turismu. Nemusí se před cestou testovat a nemusí po příjezdu do karantény, bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou očkování nebo prodělali nemoc COVID-19.” (aktualizovanou mapu evropských zemí najdete ZDE) To vypadá dobře, říkáme si. Poslední měsíc jsme pobývali ve Švédsku, na norské mapě je v době našeho příjezdu tato země zelená. Česká republika má také zelený status (více podrobností včetně odkazu na “norskou” mapu najdete ZDE).

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Check-point Norové zřídili až deset kilometrů od hraniční čáry. U silničářské stanice. Řadíme se do fronty asi patnácti aut a čekáme, až policisté odbaví auta před námi. Jsou korektní, ale nekompromisní. Jejich hlavním pracovním nástrojem je mobilní telefon, kterým skenují QR kódy z dokumentů: “Nemáte evropský covid-pass? V tom případě zastavte támhle na odstavné ploše. Vyplňte si registrační formulář pro vstup do Norska (formulář najdete ZDE). Až to budete mít hotové a přijde Vám potvrzující SMS, zavolejte mě,” říká mladý policista v plné polní. Jsem dost vysoko v horách, teploměr na palubní desce ukazuje deset stupňů Celsia a buď mrholí, nebo přímo prší.

Vyplnění formuláře v angličtině zabere sotva deset minut, kromě obligátních osobních údajů, čísla mobilu a e-mailu, musíte uvést například to, v jakém regionu jste ve Švédsku pobývali. Po registraci obdrží turista QR kód. Policista jej naskenuje a se slovy “Hodně štěstí s testem,” nás posílá k improvizovanému testovacímu centru. Ve frontě stojí hlavně Norové a provádí se rychlotest pomocí výtěru z nosu. V porovnání se španělským stylem výtěru na PCR test, po kterém doslova bolel nos, je norský personál při zacházení s tyčinkou šetrný. Norský hraniční test je navíc zdarma. PCR test ve Španělsku, který vyžadovala Francie na tranzit po jejím území, odlehčil našemu rozpočtu o 109 eur.

Za deset minut se v našem Weinsberg CaraBus 630 ME rozdrnčí na palubní desce odložený mobil. “Váš test je negativní, můžete jet.” Startujeme auto a míříme směr Lofoty. Celá procedura trvala maximálně 40 minut. Naše doporučení? Bez nabitého mobilního telefonu a bez mobilních dat se raději k hranicím ani nepřibližujte.