NOMÁDI: Místo chemických dryáků návrat k přírodě. Obytňáky stavím jen s kompostovacím WC, říká Jan Rychtařík

Když Jan Rychtařík přebíral od původního majitele staré obytné auto, neobešlo se to u prodávajícího bez slz dojetí. Alkovna na podvozku Fiat Ducato prý byla podle původního majitele „na dvou místech trochu zateklá, ale nic, co by nešlo opravit“. Nebyla to pravda. Obytňák, který Rychtaříkovi překřtili na Wildu, musel podstoupil celkovou rekonstrukci. Původní zůstaly jen „obvodové zdi“.

Zdá se Vám někdy o zateklém karavanu?
Ne, nezdá. Já jsem na výzvy. Přiznávám, chvíli mi trvalo, než jsem tuhle výzvu přijal. Byly to zhruba tři měsíce, kdy jsem nevěděl, jestli to auto shodit ze skály nebo vrátit původnímu majiteli. Nakonec jsem opravu Wildy zvládl.

Kolik hodin to trvalo?
Padlo na to 1200 pracovních hodin přímo na obytňáku. A to nepočítám shánění materiálu, pochůzky a další čas, kdy se přímo na autě nepracovalo. Z čistě ekonomického hlediska je takováto záchrana starého obytného auta, které uvnitř zdevastovala voda, nesmysl. Ale Wilda je vlastně veterán, kterého jsme zachránili.

34 fotografií

Co jste se při opravě, i když ona to byla spíš celková rekonstrukce, zateklého obytného auta naučil za řemesla?
Museli jsme udělat úplně všechno. Auto se kompletně odstrojilo, zůstala tovární kabina od Fiatu, rám podvozku a boční stěny. Dolů putovala střecha, zadní stěna obytné části, podlaha a kompletně interiér. Museli jsme nahradit dřevěnou nosnou konstrukci nástavby, která byla kvůli zatékání vody shnilá. Ve zkratce to byla truhlařina při obnově nosných částí obytné nástavby a pak při vybavování interiéru. Dělali jsme elektrické rozvody, nově jsme rozváděli i vodu. Pracovali jsme i s plechem při výrobě nové střechy. Vlastně to byla demolice a nová stavba.

Pomáhali při rekonstrukci Wildy synové?
Ano, to byl začátek našeho snažení ve světě obytných aut. Já jsem v té době měl ještě jinou práci, takže jsem najal i řemeslníka.

Chápu to dobře, že poté, co jste zachránili Wildu před nehezkým koncem na šrotišti, jste začali stavět obytné dodávky?
Když jsme jako rodina byli na naší velké rodinné pouti v obytném autě (více čtěte ZDE), tak jsme si s nejstarším synem Matějem říkali, že by bylo hezké stavět bydlíky. Potkávali jsme jich spoustu. Vymýšleli jsme si název firmy, třeba John&Matthew. Ale tím to skončilo. K vestavbám do dodávek vedla trochu klikatější cesta. Já mám rád veterány. Wilda ještě ani nebyl hotový a já jsem našel na internetu veterána: vestavbu do starého Fiata Ducato s názvem Cosmos. Poslal jsem inzerát známé, jestli si ho nechce koupit, že budeme cestovat spolu. Ona Cosmosem a my Wildou. Ona řekla: „To není pro mě, s tím bych se bála kamkoliv jet. Ale kdybys uměl postavit něco novějšího, tak by mě to zajímalo.“ A tak začaly naše vestavby do dodávek.

Když jste se pustil do obytných vestaveb do dodávek, kde jste hledal inspiraci pro řešení interiéru?
U první dodávky bylo jediné zadání: „Chci velkou kuchyň, protože ráda vařím.“ Z toho vyplynulo další uspořádání interiéru. Jinak jsem měl volnou ruku. Obecně mám interiéry nakoukané z instagramu, pinterestu či youtube. Zároveň mám osobní zkušenost: v obytném autě jsme s rodinou strávili rok, takže mám z čeho čerpat.

Jak postupujete při návrhu uspořádání uvnitř vozu? Používáte počítačový software, nebo si jako jiní nomádi půdorys nábytku kreslíte na kartony?
Oba způsoby. Vizualizace jsou skvělé, když někomu potřebujete ukázat, jak to celé nakonec bude vypadat. Tedy včetně barev, dezénů či tapet. Ale při ověření, zda je návrh životaschopný, se bez kartonu neobejdete. Já začínám tím, že vyklidím dodávku a páskou si na podlaze vymezím půdorys návrhu. Do toho v kartonech zhmotníme nábytek. Jen tak se dozvíme, jak se v autě člověk bude moci pohybovat. Zároveň je tady zkušenost. Takže vím, že ulička nemůže být užší než 55 centimetrů. Pokud je to méně, tak se v uličce dva dospělí lidé vyhnou navzájem jen v objetí.

Existuje nějaká obecné pravidlo při návrhu obytné vestavby?
Nejdůležitější je si na začátku uvědomit, na co auto budete používat. Od toho se odvíjí to, co je potřeba vměstnat na palubu. Musíte si říct, jestli budete jezdit i v zimě, jestli v dodávce budete doslova bydlet, nebo budete jezdit jen na prodloužené víkendy a dvakrát do roka na dovolenou.

Rodina Jana Rychtaříka musela nakonec vybourat celý interiér zateklého obytného vozu.

Můžeme být konkrétnější? Modelově: jsem digitální nomád a chci v dodávce žít a pracovat.
Jen při letním provozu lidé netráví v dodávce příliš mnoho času: sedí venku a užívají si tepla a přírody. Uvnitř využijí zázemí: vyspí se tam, uvaří si, skočí si na záchod. Pokud jezdím jaro, léto, podzim, kdy už hrozí nižší teploty a horší počasí, tak potřebuji v dodávce dobré místo na sezení, kde budu odpočívat. Z toho vyplývá, že na postel nezbývá tolik místa. Proto nejmenším dodávkám říkám stan na kolech a představují pro mne letní záležitost. A podle mě to není vhodný model pro spaní na divoko. Proč? Protože s malým autem musím na divoko zmizet někam do křoví mimo civilizaci, abych ho mohl obsluhovat kuchyň, roztáhnout spaní. Jenže takových „křoví mimo civilizaci“ je strašně málo a stále jich ubývá. Pokud chcete fungovat ve městech, musíte mít celé zázemí uvnitř auta a potřebujete větší dodávku, uvnitř které se vyspím, uvařím si jídlo, sním ho tam i si dojdu na toaletu. To vše, aniž bych otevřel zašupovací dveře. V takovém případě nikoho neobtěžuji.

Na co si má člověk dát pozor? Ať už při výběru obytné vestavby nebo při její stavbě.
Na odkládací prostory. Bez nich to nejde. Právě tam neustále uklízíte věci, které máte v obytňáku kolem sebe. Bez skříněk, poliček a kapsářů se v obytném autě nedá existovat. Zvlášť pokud cestujete s dětmi.

Pro vaši rodinu je velké téma udržitelnost a ekologičnost cestování. Jsou všechny vaše auta vybavena kompostovacím záchodem?
Ano. Já bych ani jiný typ WC do obytňáku nenamontoval. Cenou za „čistý a voňavý“ chemický záchod v karavanu je pořádná dávka chemie a k tomu obrovské množství vody, které při jeho obsluze spotřebováváte. Za jak dlouhou dobu naplní čtyřčlenná rodina kazetu chemického záchoda? Za den, za dva? A pak musíte vyhledat výlevku určenou k jeho likvidaci. Naopak kompostovací WC je nejen udržitelné, ale také nabízí obrovskou svobodu. Odpadu z kompostovacího WC se zbavím kdykoliv a kdekoliv. A nijak jím nezatěžuji přírodu, nemusím jej čistit v čističkách odpadních vod. To je třeba pro cestování po Česku a Slovensku, kde mimo hlavní sezonu zatím neexistují výlevky, neocenitelný bonus.

Terra. Celkový pohled na vestavbu do dodávky Ford Transit.

A nesmrdí kompostovací záchod v interiéru?
Vůbec, to můžu garantovat. Princip je vlastně jednoduchý. Separační vložka zajistí, že tekutiny jdou do kanystru a tuhé věci do kbelíku. Nejvíce pachu má na svědomí míchání tekuté a tuhé složky, k čemuž u kompostovacího WC nedochází. Navíc do aut montujeme větrák, což je jednoduchý dvouwatový větráček používaný v počítačích, který vysušuje tu tuhou část. Klidně s tím můžu jezdit tři dny.

Letos jste byl s obytným autem ve Španělsku. Změnilo se něco proti roku 2018, kdy jste tam byli na velké cestě s rodinou? Přibylo obývaných dodávek?
Španělsko se příliš nezměnilo, obecně je stále vstřícné, vlídné. Obytných aut je tam hodně, ale v tak velké zemi to nepředstavuje problém. Jezdím podle Park4Night. Samozřejmě je rozdíl mezi pobřežím Středozemního moře a méně turisticky atraktivními místy ve vnitrozemí. Ale chvíli, kdy je na nějaké místo velký tlak, tak přichází protitlak.

To je případ Portugalska?
Nejatraktivnější region Portugalska, Algarve, má na délku 150 kilometrů, což je míň než z Prahy do Brna. A těch 150 kilometrů pobřeží se Portugalci rozhodli vzít zpět. My cestovatelé v obytňácích jsme Portugalce naštvali a musím říct, že celkem právem. Místním vadí, že nemají u pláže kde zaparkovat, že v křoví je jeden exkrement vedle druhého a čpí to tam močí. Někteří „nomádi“ u moře nechávali prázdné obytňáky zaparkované dlouhodobě a jezdili domů. Vlastně si z nich udělali chatu na krásném místě, za kterou nic neplatili, ani parkování. Dnes jsou v regionu všude zákazy vjezdů obytňáků, vlastně nemůžeš z hlavní silnice odbočit k moři. A pak jsou místa, kam můžeš zajet přes den obytňákem, ale značení zakazuje spaní v autě. Po desáté hodině máš utrum. Nakonec jsem Portugalsko opustil po týdnu, protože to bylo frustrující.

Takže jste měli pocit, že nejste vítáni?
Ano, dokonce místní ti to dávají najevo. I když zastavíte na místě, kde stát můžete a přijedou tam místní, tak je nepříjemné, když si na vás ukazují.

Práce se dřevem, práce s kovem, později přišla řada i na nové rozvody elektřiny a vodní hospodářství.

Je cestování obytným autem slučitelné s respektem přírodě?
Když se bavíme o týdenní dovolené v obytňáku, kdy přejedu Evropu sem a tam, tak to vidím ekologické asi jako cestování letadlem. Ale když v obytném autě budu žít, dva měsíce a víc, tak je to jiný příběh. Nám to občas lidé vyčítali ve stylu: „Vy jste ekologický, udržitelní a jezdíte tady třicet let starým autem, které smrdí.“ Ale dlouhodobý život v bydlíku je výrazně ekologičtější než život v domě. Podívejte se na spotřebu vody, elektřiny či plynu. V obytňáku se pohybujete na desetině toho, co „propálíte“ v domě. My jsme za rok v obytňáku najeli míň kilometrů, než doma v Česku s osobními auty v rámci běžného provozu domácnosti. Takže za mě je to ekologické.

Jak dlouhé společné cestování změnilo Váš vztah se ženou? Vaše žena napsala, že vás to pěkně nakoplo do dalších dvaceti let společného života…
Můžete spolu být dvacet let, partnera znáte, znáte každé jeho mrknutí oka, každou grimasu… Ale až když jste spolu 365 dní v roce prakticky non-stop, tak nahlédnete detail všech detailů. Přestali jsme se jako partneři dostávat do slepé uličky, když se lidé pohádají a pak přijde tichá domácnost. V obytňáku nemůžeš prásknout dveřmi a odejít do vedlejší místnosti. My jsme byli zvyklí být spolu hodně intenzivně i před odjezdem. Až na období mateřské dovolené, kdy Terezka byla s dětmi doma, jsme vždycky pracovali spolu. Cesta nám pomohla směrem k dětem. Nádherně jsme vypozorovali, co kterému z našich potomků vyhovuje, co naopak. My jsme na cestě pochopili, co kdo potřebuje.

Doporučil bys ostatním rodičům cestování s malými dětmi v obytném autě?
Naprosto. Malé děti to milují. Každý den jsou někde jinde, kde je jiná hlína a jiná skála. Takže spousta zábavy a je to pro ně rozvíjející. Patnáctileté děti s vámi už s vámi nebudou chtít jezdit. Podle mě do deseti let věku je to ideální. To je ono, to je ta rodinná pouť.

Kam myslíš, že se tento způsob cestování bude ubírat?
Já bych chtěl, aby to vypadalo jako v Tetíně u Berouna. V Tetíně starosta nabídl vanliferům a karavanistům ten snad nejhezčí pozemek v obci. Za fotbalovým hřištěm osm míst s elektřinou a vodou a k tomu výhled do údolí Berounky. Takhle ukážeš lidem zajímavé místo v krásné krajině a místní z toho ještě mají byznys, protože v Tetíně je hospoda i vinotéka.