Výhled z kuchyně a koupelny, který se nikdy neokouká. Přesně to nabízí obytná vestavba na podvozku nákladního auta, jenž si od loňska připravovala cestovatelská dvojice Present sense. Když totiž otevřou zadní dvojkřídlé dveře, pustí světlo skrz prosklenou přepážku do interiéru svého pojízdného domova.
  |
Lidovky.cz: Jak dlouho žijete ve vašem obytném náklaďáku?
Teď jsou to tři měsíce. Ale nejsme začátečníci. Předtím jsme žili pět měsíců v menší dodávce a cestovali po západní Evropě.
Lidovky.cz: Je to skok do jiné galaxie?
Měli jsme Peugeot Expert, což je spíše menší dodávka, kde jsme v zadní části měli prakticky jen postel. Iveco je starý kamion, původně sloužil jako zázemí při rallye. Má osm metrů na délku, takže nabízí vskutku obří prostor v porovnání s dodávku. Když prší, tak se v ivecu zavřeme, jsme schopni tam normálně fungovat bez pocitu stísněnosti. Nepřipadáme si jako v autě, ale jako v garsonce. V dodávce nás hodně ovlivňovalo místo, kde jsme stáli. Když jsme museli přespat na nějakém nevlídném parkovišti, tak to na nás působilo. Necítili jsme se úplně dobře. S náklaďákem je to jiné. Prostě se zavřeme a jsme u sebe doma se vším zázemím: se sprchou, s plně vybavenou kuchyní.
Lidovky.cz: Měli jste hned jasný plán, jak váš domov na kolech bude vypadat?
Přišlo to postupně a bylo to podobné, jako když rekonstruujete starý dům. Původně jsme si mysleli, že využijeme členění prostoru po automobilových závodnících. Ale nakonec jsme auto odstrojili prakticky na valník a udělali to celé znova. Co se týká designu, barev a pocitu útulna, které měl obytný prostor vyvolávat, to jsme měli jasné od začátku.
Lidovky.cz: Velikostí vozu dost vynikáte. Vy jste chtěli domov na kolech, ne jen auto na víkendy?
Přesně. Čekali jsme dítě. Něco jiného je ve dvou bydlet v dodávce. Nedokázali jsme si představit, jak přečkáme dva týdny ještě s prckem na čtyřech metrech čtverečních v dodávce. Chtěli jsem veškerý komfort, jaký bychom měli v domě.
Lidovky.cz: Jak dlouho jste auto stavěli?
Rok. Od března 2019 do letošního března. Dělali jsme si to svépomocí. S elektřinou a vodou nám pomáhali kamarádi. Když se interiér obkládal OSB deskami a zateploval, tak jsme udělali brigádu. Na hodiny to spočítané nemáme, ale za ten poslední rok jsme buď pracovali na autě, nebo vydělávali peníze na jeho stavbu.
Lidovky.cz: Krásný detail auta je prosklená stěna do kuchyně a koupelny, která se skrývá za zadními vraty. Kde jste brali inspiraci?
Původně jsme chtěli přestavět autobus, protože máme rádi prosvětlené, vzdušné interiéry. Nakonec jsme koupili náklaďák. Nechtěli jsme v něm kobku, ale místo s dostatkem světla. Oba děláme kreativní práci a otevřený interiér jsme chtěli jako inspiraci. Ale vzhledem k ceně jednoho okna bychom se u prosvětlování interiéru nedoplatili, takže nás napadlo toto řešení. Jeho výhodou je, že nepodléhá technické kontrole, je to vlastně náklad. Je to lepší i kvůli bezpečnosti a tepelným ztrátám. Vždycky se snažíme parkovat tak, abychom měli co nejlepší výhled - do lesa, na hory. Občas se nám stane, že při sprchování vypotřebujeme všechnu teplou vodu, protože se kocháme výhledem.
Lidovky.cz: Jak hledáte místa na stání? Objíždíte kamarády?Překvapivě to není tak složité. Vybereme si lokalitu a pak si pomocí služby Street View cestu projedeme nanečisto. Na vedlejších cestách postupujeme od křižovatky ke křižovatce, sledujeme dopravní značení a vybíráme si legálně přístupná místa. Takhle důkladnou přípravu děláme proto, abychom se vyhnuli otáčení či couvání s náklaďákem, a tím i zbytečnému stresu.
Lidovky.cz: Plánujete někde zakotvit na stálo? Najít si pozemek či komunitu, kde budete parkovat dlouhodobě?
Časem ano, ale spíše se kloníme k zahraničí. K zemím, kde mají moře. Třeba k jihu Španělska…
Lidovky.cz: Vy jste se do auta přestěhovali právě na začátku koronavirové krize, kdy se Česko uzavřelo. Našli jste azyl u kamarádů?
Byl to zvláštní začátek. Vyjeli jsme s tím, že zastavíme na nějakém odlehlejším místě u lesa či rybníka a budeme se pokud možno vyhýbat kontaktu s lidmi. Během tří dnů na nás někdo zavolal policii. Poněkud nás to zaskočilo. Nevěděli jsme, jestli lidé v Česku nejsou na podobný životní styl zvyklí, nebo to jen souvisí s nervozitou kolem koronaviru. Neměli jsme z toho dobrý pocit a raději jsme se přesunuli na pozemky kamarádů. Ale máme z toho takový dojem, že v Česku se hojně vyskytují lidé, kteří okamžitě volají policii, když narazí na něco, co neznají. Jako by se báli neznámého.
Lidovky.cz: Je to pro vás nepříjemné vysvětlovat lidem, že bydlíte v náklaďáku a že to považujete za normální životní styl?
Hrozně. To je důvod, proč zamíříme do zahraničí. Nikde jinde jsme se s takovou reakcí nesetkali. Pěkně to ilustruje naše příhoda. Někdo na nás zavolal policejní hlídku. Jeden z policistů byl náš známý a nabídl nám, ať přejedeme na jeho soukromý pozemek. Udělali jsme to a někdo přivolal další policejní hlídku. Paradoxně jsme zjistili, že je v Česku lepší se držet větších měst a jejich širšího okolí. “Kempovat” uprostřed Vysočiny, kde je pár vesnic, není dobrý nápad. Tam jste hned ve středu nechtěné pozornosti a hned někdo volá “úřední místa”.
Lidovky.cz: Vy jste procestovali Francii, Španělsko a Portugalsko, tedy země, kam směřuje hodně vyznavačů vašeho životního stylu…
Ano, lidé tam s jsou na “dodávkáře” a spol. zvyklí. Nikdo jejich přítomnost neřeší, pokud se chovají slušně. Když tam přijede páreček jako my, který si na hezkém místě zacvičí jógu, projde se a před odjezdem posbírá všechny odpadky, tak je to bez problémů.
Lidovky.cz: Jak moc změnilo vaše cestování narození potomka?
Je mu osm měsíců, takže jsme se přizpůsobili. Podnikali jsme krátké výlety do dvou hodin cesty autem. V tomhle je velké auto velká výhoda: když malej potřebuje přestávku, zastavíme a jsme doma. Klidně na benzince. Víme, že dopoledne bývá klidnější, můžeme i pracovat, odpoledne chodíme ven. Snažíme se v péči prostřídat, aby ten druhý měl čas na svoje věci, svojí práci, svoje cvičení. S přestěhováním do auta se nám srovnal denní režim se sluncem. Teď usínáme s jeho západem všichni a vstáváme ráno v šest.
Lidovky.cz: Čím se živíte?
Oba pracujeme on-line. Děláme webdesing, grafiku, e-shopy a také videoobsah a hudbu na zakázku.
Lidovky.cz: Označili byste se za digitální nomády?
Asi ano.
Lidovky.cz: Je váš náklaďák soběstačný? Musíte být připojení na elektrickou síť?
Nemusíme. Na střeše máme instalované soláry o výkonu 1000 W, které napájí dvě 230 ampérhodinové baterie. My jsme se zatím vůbec nemuseli připojit k elektrické síti, ani jsme přípojku na síť do auta nenainstalovali. Tady se ukazuje výhoda, že chodíme spát brzy. I při nejhorším počasí dávaly solární panely výkon 75 W, což stačí na “uživení” notebooku. Máme elektrický bojler, který zapínáme, když je potřeba. Jsme prakticky soběstační. Jediné, co musíme doplňovat, je voda.
Lidovky.cz: Až se otevřou hranice, kam to bude?
Patrně do jižní Francie. Máme i francouzské občanství, takže to bude lepší třeba z hlediska zdravotní péče. Láká nás jih Španělska, také Alpy, dívali jsme se na Řecko. Kvůli malému budeme zatím volit civilizovanější oblasti, ostatně auto není řádný terénní speciál. Určitě chceme na Kanáry a Korsiku, už máme zjištěno, že se vejdeme na trajekt.
Lidovky.cz: Myslíte si, že lidí s vašim životním stylem bude v Česku přibývat? Nebo se cítíte jako exoti?
Z evropského hlediska je náš životní styl celkem běžný, rozhodně nejde o žádnou exotiku. Tím, jak rostou ceny nemovitostí a jak se čím dál víc práce dá dělat on-line, tak lidí jako jsme my bude přibývat. Je to vlastně volba, jestli si vzít mnohamilionovou hypotéku, postavit dům, třicet let to splácet a přitom nikdy nevíte, jaké budete mít sousedy. Pokud si dům na kolech postavíte svépomocí jako my, tak vždy můžete dokoupit pozemek a žít na něm v autě a vedle stavět ten vysněný dům. Třetí varianta, kterou také zvažujeme, je, že bychom auto postavili v surfařské zóně a pronajímali jej přes Airbnb. Máme pocit, že postavit si bydlení do náklaďáku je varianta, ve které nemůžeme udělat chybu.
