Byla to šlechtická elita Čech a Moravy: Zachariáš z Hradce, Mikuláš Popel z Lobkovic, Vratislav II. z Pernštejna či Vilém z Rožmberka. Co jméno, to slavný rod. V roce 1551 vyrazili do Itálie. Doprovázeli následníka českého trůnu Maxmiliána Habsburského, který cestoval do Španělska pro svou manželku. Když se vrátili domů (1552), začala zlatá éra renesance u nás. Mladí šlechtici nasáklí novým životním stylem měli peníze, inspiraci a kontakty. To všechno přetavili do skvostů renesanční architektury v Česku.
  |
Zachariáš z Hradce přestavěl zámek v Telči, Vilém z Rožmberka rodové sídlo v Českém Krumlově. V samotném Španělsku se v půlce 16. století už v renesančním stylu stavělo naplno. Koncentrací renesanční architektury se proslavily dvě města v Andalusii: Úbeda a Baeza. Obě zapsalo UNESCO na svůj seznam světového kulturního dědictví. Globální značka „UNESCO“ je téměř vždy zárukou silného zážitku a ukazuje, že i vnitrozemí Španělska má co nabídnout.
Úbeda
Protiklady se přitahují. Průčelí kostela Sacra Capilla del Salvador del Mundo na Plaza de Vázquez de Molina hýří tvary a sochařskou výzdobou. Stavitel Andrés de Vandelvira dostal za úkol v sousedství postavit palác pro rodinu Ortegových. A zvolil kontrast. Průčelí budovy, která dnes slouží jako hotel, navrhl jako jednoduchou plochu z kamenného zdiva. Tu proráží jen malá okna a hlavní vstup.
Adamova velká cestaDva dospělí, malý chlapec a obytná dodávka. Jak se žije na pár metrech čtverečních v domku na kolečkách? Jak vidí země, které projíždějí? Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku ZDE. |
Zatímco kaple míří vzhůru, světský palác sází na horizontální linie. Když vstoupíte dovnitř, mluví architektura jiným jazykem. Na dnes zastřešeném nádvoří jsou štíhlé jednoduché sloupy, které nesou arkády. Můžete se posadit do šedomodrých křesel a v tichém prostoru si vychutnat vzdušnost prostoru.
Pokud máte spíš raději výhledy do krajiny, stačí popojít pár kroků po Calle Alta del Salvador. Ulice stíněná listnatými stromy, kterou vroubí bary a kavárny s venkovním posezením, končí terasou. A ten pohled je nezapomenutelný. Zvlněná krajina porostlá olivovníky, na obzoru se zdvíhají vysoké hory a nebe je tady obzvlášť modré.
Staré město je na temeni kopce. Pro milovníky urbexu (urbex - průzkumnické aktivity dnes již opuštěných obytných prostor nebo průmyslových zařízení, pozn. red.) se skrývá lahůdka dole ve stráních. Je to zaniklá železnice. Staré nádraží (najdete jej zde: 37.9987733N, 3.3733389W) je opuštěné několik desítek let. Stačilo již zarůst stromy. Před ním je rozsáhlá plocha, kde bývalo kolejiště.
Nasedáme na kola a vyrážíme po náspu, který dnes využívají hlavně farmáři jako příjezdovou polní cestu do olivovníkových sadů. Potkáváme pár rekreačních chodců. Trať se kroutí po úbočí a občas se zanoří do tunelů. Tady je vidět, že stavba dnes slouží hlavně zemědělcům, v tunelech totiž vystupuje na povrch potrubí s vodou určenou pro zavlažování. Pokud se chcete po zaniklé železnici vypravit, doporučujeme minimálně treková, ale raději horská kola. Přeci jen traktory a off-roady umí bývalý železniční násep přeorat.
Mimochodem, zdejší farmáři udržují v chodu krásné pracovní vozy. Potkáváme třicet let staré Land Rovery Defender či jejich španělské klony od firmy Santana. Často v tmavé pískové barvě s přídavnou střechou, která zabraňuje přehřívání interiéru. A také Nissany Patrol třetí generace s hranatými karoseriemi a listovými pery i na přední nápravě, které se také vyráběly zde ve Španělsku (o cestách těmito vozy jsme psali ZDE). Kdyby někdo zakládal muzeum pracovních aut z přelomu 80. a 90. let minulého století, tady by našel krásné kousky s pravou patinou.
Druhou možností, kam vyrazit na kola, je nedaleké město Baeza. To s Úbedou spojuje cyklostezka podél Autovia del Olivar. I zde se dochovaly půvabné renesanční stavby. Krásné jsou uličky kolem Catedral de la Natividad de Nuestra Seňora. Další památkově chráněné budovy stojí kolem hlavního náměstí. Například Antigua Carnicerie vznikla v roce 1548 a fasádu zdobí propracovaný dvouhlavý habsburský erb s řádem Zlatého rouna. Více podobných tipů včetně route planneru najdete na oficiálních stránkách.
Stání zdarma
Asi nejlepší věc, která nás zatím potkala při nomádění po Španělsku, jsou speciální stání určená pro obytná auta. Vlastně to ani nejsou stellplatzy, protože tady se nic neplatí. Často je provozují radnice. Ukázkový příklad nabízí právě město Úbeda, které vyčlenilo speciálně pro obytná auta deset míst na parkovišti u plaveckého areálu (Aparcamiento Autocaravanas, souřadnice: 38.0065836N, 3.3793344W).
Expediční Weinsberg CaraBus 630 ME- obytná vestavba do dodávky Fiat Ducato - výkon motoru: 160 koní - počet míst na jízdu, na spaní: 4/3 - expediční výbava instalovaná ve společnosti Hykro (www.hykro.cz ): solární panel, měnič napětí, zdvojená nástavbová baterie |
Můžete tam stát až 48 hodin. K dispozici je výlevka na šedou vodu i na chemické WC. K tomu kohoutek s pitnou vodou. Takže všechno, co cestovatel v obytném voze potřebuje během kratšího pobytu ve městě. Z hlediska města je to chytrý proaktivní krok. Šoféři „bydlíků“ nemusí kličkovat úzkými uličkami ve snaze, která by byla stejně bezvýsledná, najít parkovací místo a neobtěžují tak místní.
Nakonec jsme zjistili, že jsme v Úbedě utratili za kávičky, zmrzliny, drobnosti pro Juniora a jídlo nejvíce peněz z celé dosavadní cesty. Takže místní živnosti z tohoto prozíravého kroku radnice mají další klientelu, navíc ochotnou utrácet, protože vlastně ušetřila za ubytování. Kdy tohle začne fungovat v Česku? Přitom je to tak jednoduché.
