Jedeme po dálnici směr kemp v Poděbradech, nabaleni na prodloužený víkend a za sebou táhneme náš nový 8 metrů dlouhý karavan. Cesta ubíhá neobvykle pomalu, výrazně pomaleji, než jsme zvyklí. Jedeme sotva 90km/h. Auto se zvláštně houpe a cuká, je lenivé, má nehoráznou spotřebu a každé předjetí kamionů je adrenalinová koupel.
 |
Mám pocit, že sedím na bedně dynamitu, která musí každou minutu vybuchnout a v hlavě se mi honí myšlenka, že koupě karavanu byla největší chyba, co jsme udělali za posledních pár let. Začínám přemýšlet, jak to opatrně Veronice říct. Měl jsem si přece karavan alespoň jednou půjčit, nebo se s nějakým projet, než jsem nás do toho namočil. Udělal jsem to jako mnohokrát předtím. Nehleděl jsem na následky a řídil se pocity a srdcem. Vůbec jsme ale netušili, co nás ještě čeká…
Rodinný projekt
Je pozdní dubnový večer roku 2021, s Veronikou sedíme zavření doma, unaveni koronavirovými restrikcemi. Bavíme se o plánech na léto a hledáme společný projekt, který by nás zabavil jako rodinu, dal nám směr a u kterého bychom se naučili něco nového.
Po dlouhých pracovních dnech, které jsem trávil zavřený doma v pokoji, jsem toužil vyrazit s rodinou do přírody, toulat se v lesích, topit v kamnech a poslouchat zvuky lesa.
Chata v přírodě pro mě byl symbol, který měl vyvažovat napětí běžného hektického pracovního života, kde si společně dobijeme naše životní baterie a zažijeme spoustu zábavy. Inspirovaly nás tzv. A-frame chaty, které jsou populární v USA nebo Kanadě. Chtěli jsme postavit něco unikátního, něco nevšedního, něco, na co budeme pyšní.
Cesty čtyřčlenné rodiny můžete sledovat na YouTube kanálu ZDE, na Facebooku ZDE a na na Instagramu. |
Stavba chaty naplňovala všechny naše požadavky, které jsme od společného rodinného projektu chtěli. Pracovali bychom na tom celá rodina, naučili se jak takovou chatu postavit, ale také jak vytvořit kolem takové chaty značku. Od začátku jsme věděli, že budeme chtít takovou chatu nabízet i ostatním lidem, kteří jsou také unaveni pracovním životem velkoměsta a potřebují nabít baterie obklopeni přírodou.
Po několika týdnech hledání jsme měli jasno, kde naši chatu postavit. Netrvalo dlouho a našli jsme i pozemek, který vypadal přesně tak, jak jsme si ho představovali. Když přišlo na koupi a odhady nákladů na stavbu, naše vize začala dostávat praskliny. Kovidová doba způsobila, ze ceny pozemku, práce a materiálu vyrostly způsobem, že se nám náš plán ukázal prakticky nerealizovatelný. Museli jsme udělat nepříjemné rozhodnutí. Rodinný projekt zastavujeme na neurčito.
Hledání nového projektu
Nápad s chatou jsme opustili, ale myšlenka společného rodinného projektu, u kterého bychom se něco naučili, žila pořád dál. Pár večerů u sklenky vína a další nápad byl na světě.
Koupíme si karavan a veškerý čas a prostředky vložíme do cestování, které tak milujeme. Děti jsou malé, takže načasování se zdá být ideální. Navíc dětem ukážeme kus světa, naučíme je jazyk a jak si poradit v nových situacích. A snad v nich zažehneme touhu po poznání.
Preikestolen, Norsko - skalní blok, 604 metrů nad hladinou Lysefjordu
Senzace, říkáme si, skvělý nápad, který můžeme realizovat. Nicméně nám nedávalo smysl jen tak cestovat. Od společného projektu jsme také chtěli, že se něco naučíme, posuneme se dále a něco vybudujeme. Rádi se učíme a každá nová zkušenost a schopnost se po cestě životem vždy hodí.
Velkou část inspirace čerpáme z YouTube od nezávislých tvůrců. Vidíme místa, kde se jen tak někdy nepodíváme, inspirujeme se, kam vyrazit o víkendu nebo příští rok. Nezávislí tvůrci jsou pro nás velký zdroj inspirace a zábavy, tak jsme si řekli, že se pustíme do vlastního YouTube kanálu, pro který budeme tvořit obsah, který ostatní bude bavit a inspirovat k aktivnímu způsobu života, cestování a poznávání. Svět je úžasný, ale život nám neustále klade překážky a naše sny a vize se zdají být nedosažitelné. Řekli jsme si, že místo hledání důvodů proč nemůžeme cestovat, budeme hledat způsoby, jak cestovat s dvěma malými dětmi a prací na dálku. Život má mnoho barev, chutí a vůní a byla by škoda je všechny neprozkoumat.
Koupě karavanu
Hned druhý den po tomto zásadním rozhodnutí jsme se vydali k nejbližšímu prodejci karavanů. Prohlédli jsme si všechny dostupné modely a jeden konkrétní nás zaujal, protože se tvářil jako skvělá volba pro rodinu s dvěmi malými dětmi. Palandy, stoleček vzadu a velké sezení v přední části byly rozhodující. No a taky byl ihned dostupný, což se ukázalo skoro jako zázrak, protože trh s karavany zažíval a stále zažívá těžké období nedostatku vozů.
Trochu vyjednávání a druhý den padlo rozhodnutí a složení zálohy. Karavan jsme si nicméně nemohli převzít okamžitě, protože jsme ho neměli jak odvézt. Nikdo z nás neměl řidičský průkaz na tak těžký přívěs. Takže hurá do autoškoly.
Měsíc utekl jako voda a my celý nedočkaví míříme do prodejny karavan vyzvednout. Na první víkend jsme si naplánovali výlet do kempu v Poděbradech.
První pocity, parkování před domem, balení na první výlet, a reakce dětí byly úžasné. Dokud jsme nevyrazili a já nezjistil, že táhnout dvou tunový přívěs není žádná zábava.
Cesty kolem komína
Ještě jsme si karavan ani nepřevzali, ale už jsme věděli, že na podzim vyrazíme na dlouhou cestu do Španělska. Vize, že strávíme 3 podzimní měsíce na jihu, nás naplňovala, takže jsme se rozhodli, že každý volný víkend s karavanem někam vyrazíme, abychom se naučili karavanovat. A dobře jsme udělali, protože ta nejtěžší cesta byla právě ta první. Všechny ostatní výlety nás posunovaly. Pomalu ale jistě jsme začali získávat pocit jistoty a klidu. V karavanu jsme se začali cítit jako doma, což byl signál, že jsme připraveni vyrazit na 3 měsíce kamkoliv.
Dlouhé cesty
Naše první dlouhá 3 měsíční cesta nás zavedla na jih Španělska, kde se naplno rozvinula naše vášeň pro bydlení na cestách. Dovolenkový mód se vytratí po 2 týdnech a pak si prostě člověk uvědomí, že žije v karavanu, na cestě, a v ten moment se vše změní. Tempo se zvolní, čas začne plynou pomaleji. Konec se zdá být v nedohlednu a člověk si začne zvykat na nové prostředí, nový způsob života. Ten pocit je návykový.
Návrat zpět domů byl těžký. Týden jsme nevěděli co se sebou, ale Vánoce za rohem nás rychle vrátily do sedla. Navíc jsme začali pomalu plánovat další dlouho cestu. Hned na jaře jsme nabalili karavan a vydali se na 3 měsíce do Řecka přes Černou Horu, Albánii a další balkánské země. No a aby toho nebylo málo, hned po návratu jsme přeskočili z karavanu do obytné dodávky a vyrazili na měsíc do Norska.
Když jsme se společně ohlédli zpět, zjistili jsme, že jsme za posledních 12 měsíců strávili 7 měsíců na cestách a vše zdokumentovali v našich videích. Pomalu také dostáváme zpětnou vazbu, že se nám daří inspirovat ostatní k velkým cestovatelským dobrodružstvím a dokonce k následování našeho vzoru tvořit obsah pro českou komunitu. Byl to skvělý rok plný dobrodružství, nezapomenutelných rodinných zážitků a ohromné množství věcí, které jsme se společně naučili.
Tento článek píšeme z našeho domu, ale neuplyne ani den, abychom nemluvili o další dlouhé cestě, která se před námi pomalu ale jistě rýsuje. A vy u toho můžete být opět s námi.
Dobrodružství navždy.
