Pak přišla Zuzka. Zuzka má smysl pro humor, ale tenhle vtip se jí moc nelíbil. Trochu jsme smlouvali a já musel uznat, že do kombíku se ve dvou sice vejdeme, ale už se tam nevejdou všechny ty paštiky, co musíme s sebou vzít. Volba padla na dodávku. Pak nám novinové titulky vymluvily cestu přes Pákistán do Jihovýchodní Asie a už bylo pozdě jet přes Rusko, takže jsme otočili o 180 stupňů a vydali se přes louži do Ameriky.
S dodávkou byla trochu potíž. Měl jsem zcela jasnou představu, jakou chci. Myslím, že takovou doteď nevyrobili. Našli jsme nakonec něco, co se mé představě aspoň blížilo. Jezdila 10 let v Belgii pro místní plynaře, vešla se do kontejneru, měla 4x4 a reflexní polepy, které zaboha nešly sundat. Vyvětrali jsme smrádek, za pomoci kamarádů vyrobili postel a vyrazili s autem zpátky do Belgie naložit ho na loď do New Yorku.
Hledáme nomády nového věku!Máte podobné zážitky, cestujete podobně zajímavým vozem a máte pěkné fotky? Napište nám na internet@lidovky.cz. Do předmětu napište Nomádi. |
Na cestě jsme nakonec strávili něco přes rok. S výjimkou pár nocí jsme spali v autě. V kempu, na plážích, pouštích, v lesích, u jezer, ale i benzínových stanic nebo skládek odpadu. Zažili jsme vedra v Mexiku, nadmořskou výšku přes 5 000 metrů v Bolívii i sníh v Patagonii. Dojeli jsme z New Yorku až do Ushuaii, o které se tvrdí, že je nejjižnější město planety. Kousek za městem je také nejjižnější lyžařské středisko planety, kde sezona vrcholí v srpnu. Co čert nechtěl, dojeli jsme tam v srpnu (na plánování moc nejsme, přiznávám). Lyžování ale stálo za to. A vy vyražte taky. Ať už na kole do Japonska, fichtlem do Afriky, trabantem do Austrálie nebo koloběžkou na Šumavu. Život je jen jeden.
Obrázky z cest najdete ve fotogalerii nebo na našem Facebooku.