Nový Zéland. Tam, kde je všechno, jak má být

Kdo tam pobýval, mi dá za pravdu, snad jen zlý závistivec nebo stále s něčím nespokojený kverulant by mohl protestovat.

Ten správný měsíc

Pokud se rozhodnete utéci před sveřepou evropskou zimou, je únor tím pravým měsícem, který vám ukáže novozélandské ostrovy v celé jejich kráse. Lednem skončí období tamních dovolených a skoro všichni usedlíci se spořádaně vrátí na svou polovinu ostrova. Zvykem je totiž cestovat z jihu na sever a opačně, zkrátka dle toho, kde jsou Kivis (tak se obyvatelům této půvabné části jihozápadního Pacifiku říká) doma. Kempy se začnou vyprazdňovat, ale počasí vám stále ještě bude přát, u protinožců totiž zavládne pozdní „léto“.

Ta správná polovina

Radím vám, nevybírejte, jestli poletíte (a připravte se na vskutku dlouhý let, nejlépe a nejpohodlněji z Prahy přes jihokorejský Soul) na severní, nebo jižní ostrov. Když už jste vážili tak dlouhou cestu (přes 24 hodin), dopřejte si čas a naplánujte si je oba. Neprohloupíte. Zatímco severní ostrov nabízí podstatně teplejší a veskrze subtropické podnebí – budete si připadat jako u Středozemního moře, jižní ostrov vám zprostředkuje pocit, že někde blízko by mohlo být Švýcarsko i s Alpami.

Ta správná příroda

Od písčitých dun a neúprosně vanoucího větru přes deštný prales, gigantické kauri stromy, okouzlující zátoky s téměř jihoevropskými přístavy kolem sopek, gejzírů a termálních pramenů až do hlubokých jehličnatých lesů, které známe z Kanady. A pak šťavnatými kopci a údolími plnými zeleně (a sem tam i ovcí – už jen zlomek stád, které se zde kdysi pásaly), za nimiž se tyčí vysoká pohoří (Mt. Cook 3724 m. n. m.), až ke krajině fjordů, evokující Norsko – ano, to vše zažijete a uvidíte, pokud se rozhodnete strávit zde déle než měsíc.

Ten správný způsob cestování

Rychleji to nestihnete, snad jen letadlem sem a tam (letecká doprava funguje na Novém Zélandu skvěle a spolehlivě, létá se často, všemi směry a všemi možnými druhy letadel). Ale byla by to velká škoda, nádhera novozélandské přírody je téměř bezkonkurenční. Menším obytným autem si ji užijete, protože infrastruktura Nového Zélandu je na špičkové úrovni. Rozsáhlá síť chytře umístěných kempů nabízí velmi kvalitní služby. Navíc se stále ještě – s menšími omezeními – dá parkovat a nocovat tam, kde se vám zamane. A lidé jsou milí, vstřícní, po celé zemi jsou rozmístěna informační centra (tzv. i-SITES), kde vám nejenom ochotně poradí, ale zarezervují pro vás třeba i lístky na divadelní představení v městečku, kam chcete dorazit pozítří.¨

Pohlednice z cest na větší mapě

Ten správný životní styl

Pokud si myslíte, že na veřejném WC není možné dosednout na „čistoskvoucí“ toaletu a vykonávat potřebu za zvuků hudby Richarda Wagnera, říkám, mýlíte se. Pokud považujete za absurdní vyfasovat při příletu do země pokutu ve výši vašeho tříměsíčního platu za jablko zapomenuté v batohu, budete se divit. Pokud jste připraveni, že policista, který vás právě zastavil kvůli dopravnímu přestupku, bude půl hodiny kázat a pak vám „vylepí flastr“, jste zcela mimo: přátelsky vám domluví a pak vás vyvede hlavním městem na výpadovku, kterou hledáte, s ohledem na to, že jste přece turista sedící první den za volantem v neznámé zemi. Na rozloučenou vám zamává a vy možná omdlíte blahem. A když jste přesvědčeni, že za nejbližším rohem tichého a světem zapomenutého městečka se už vůbec nic nemůže objevit, narazíte na extravagantní steam-punk muzeum, které byste nečekali ani uprostřed Berlína.

Ten správný sport

Kromě pěších túr všech délek i náročností, lyžování s vrtulníkem i bez, rybaření, kajakingu – třeba na ledovcové řece – a bezpočtu adrenalinových sportů na vás čekají i All Blacks – národní pýcha, ragbyový tým sestavený z nejdrsnějších, nejurostlejších a nejdisciplinovanějších chlapů. A když mnohonásobní mistři světa předvádějí svou haku (maorský bojový tanec), mráz vám běhá po zádech a někde hluboko cítíte, že se sem, na Nový Zéland, do země, kde je všechno, jak má být, chcete ještě někdy vrátit.