Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Objetí na veřejnosti? Na to v Indii zapomeňte, říká Češka

Češi v cizině

  6:38
Blanka Varma Koťanová se do Indie přestěhovala před čtyřmi lety a tuto zem si zamilovala, sama tvrdí, že v padesáti letech našla to, co hledala. "Co se však učím dodnes, je nedávat najevo žádné své emoce. Obyčejný polibek, objetí, či pohlazení na veřejnosti, ale i v rodinném kruhu, jsou nepřípustné. Jakékoliv citové projevy, pro nás přirozené, Indové považují za vysoce intimní a odehrávají se beze svědků, jen za zavřenými dveřmi. Láska na veřejnosti je dopřána jen filmovým hrdinům, říká. Server Lidovky.cz přináší další díl seriálu Češi v cizině.

Blanka Varma Koťanová

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Dvacetimilionová Mumbai je stejně incredible jako celá Indie. I po třech letech mě stále něco překvapuje. Dodnes nechápu, jak mohou Indky v saree sedět bokem na motocyklu, jednou rukou se lehce přidržovat manžela a druhou pevně svírat jedno ze svých dětí. Přičemž to další sedí spokojeně někde mezi otcem a řídítky. Mumbai nikdy nespí. O půlnoci běžně tvrdnete v dopravní zácpě a ve dvě ráno si můžete dát na ulici vyhlášenou zmrzlinu Kulfi. V každé restauraci vám nabídnou příbor, ale většina Indů ho nepoužívá. Ne proto, že by neuměli jíst vidličkou a nožem, oni prostě jídlo vychutnávají i hmatem. Chvíli mi trvalo, než jsem si tu zváštní techniku osvojila, ale teď už jím jako rodilá Indka. Když jsem přijela do Indie úplně poprvé, překvapilo mě, že téměř nepotkám prošedivělého člověka. Ženy si vlasy mohou barvit, ale muži? To bude asi nějaká genetická dispozice Asiatů, říkala jsem si… A záviděla….. Než jsem objevila centimetrové bílé odrosty mého průvodce! Barvení vlasů je pro indické muže totiž něco tak samozřejmého, jako čištění zubů. Ačkoliv řídím auto od svých osmnácti let a v Česku jsem běžně najezdila kolem 30 tisíc km za rok, tady si užívám výhradně role spolujezdce. V Indii vlastní řidičské oprávnění témeř každý, řidičské umění ovládá málokdo a dopravní pravidla nedodržuje vůbec nikdo. Výsledkem je blázinec, ve kterém se troubící auta, rikhsy, autobusy, kola, motorky, povozy, lidé a zvířata nepředvídatelně pohybuji všemi směry. Řidiči k sobě rozhodně nejsou ohleduplní a k chodcům už vůbec ne.
Angličtina je nezbytný, dorozumívací jazyk, protože Indie má 27, resp. 29  států a každý stát používá jiný jazyk. Některé jako Hindi a Gujurati jsou trochu podobné, ale třeba Tamil a Malayalam na jihu jsou absolutně odlišné, lidé si navzájem nerozumí. Všichni vzdělaní Indové mluví anglicky plynně, jelikož na univerzitách se přednáší výhradně v tomto jazyce. Ostatní rozumí a mluví na různích stupních úrovně.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Mám Indii a její kulturu opravu ráda, takže jsem se domestikovala velice snadno a rychle. Okamžitě jsem si oblíbila indické šaty, protože jsou velmi pohodlné a slušivé.
Co se však učím dodnes, je nedávat najevo žádné své emoce. Obyčejný polibek, objetí, či pohlazení na veřejnosti, ale i v rodinném kruhu, jsou nepřípustné. Jakékoliv citové projevy, pro nás přirozené, Indové považují za vysoce intimní a odehrávají se beze svědků, jen za zavřenými dveřmi. Láska na veřejnosti je dopřána jen filmovým hrdinům.
Má návštěva v nemocnici mě pobavila, ale i otevřela oči. Měla jsem alergický kašel a ošetřující lékařka mě vyšetřovala a poslouchala přes oblečení. Před RTG  snímkováním se sestra opravdu vyděsila, když jsem se ji svěřila s úmyslem svléknout se do půl těla. Okamžitě mi přinesla nemocniční "pyžamo", které pak osobně zkontrolovala, zda je řádně zapunuté. Obnažování je v Indii naprosto vyloučené. Samozřejmě, jsem žena, ale také není žádný důvod pacienta zbytečně ponižovat. Vybavily se mi mé osobní zkušenosti z mé vlasti. V tomto směru máme určitě co dohánět.

Kdo je Blanka Varma Koťanová

Do Indie jsem odjela před čtyřmi lety, protože jsem nebyla spokojená se svým životem. Nikdy nezapomenu, jak jsem po čtrnácti dnech cestování čekala na letišti v Delhi na své letadlo domů a brečela  a brečela. Právě začalo Diwali a mě se vůbec nechtělo nazpátek. Od té doby jsem se sem několikrát vrátila.  Mnoho věcí se změnilo a rozhodně ne všechny dny byly zality sluncem. Nelituji. V padesáti jsem našla, co jsem hledala a teď už druhým rokem žiji v Mumbai. Nejprve jsem se zamilovala do Indie, potom do svého muže. Náš společný obchod s indickým nábytkem a doplňky se jmenuje Navsarishop podle našeho oblíbeného města.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
V Česku žije část mé velké rodiny a s Prahou mě propojuje má práce. Můj domov je ale v Mumbai.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Indická kuchyně je neuvěřitelně chutná a rozmanitá. A vzhledem ke klimatu, připravovaná vždy z čerstvých surovin. Díky tomu můj přechod k vegetariánství byl naprosto přirozený. Opravdu si nemohu  vybavit nic, co bych vysloveně postrádala. Někdy neodolám a koupím si Gouda sýr v obchodě s dovozovým zbožím. A pak sním 20 dkg na posezení! Trochu mi schází jen dobré víno. Občas si ho dopřejeme, ale jedna sklenka stojí třikrát více než jedno jídlo v restauraci. Díky vysokým daním je v Indii  alkohol, zejména ten dovozový, velmi drahý. Ráda vařím. Zpočátku jsem si naivně myslela, že mohu svou indickou rodinu ohromit třeba kuřecím řízkem s bramborovou kaší, nebo tradičním bramborákem. Marně! Protože téměř vše tady již v nějaké lepší podobě existuje…Absolutně jsem si ale rodinu i přátele získala mými domácimi buchtami, bábovkami a koláči!  A můj muž zbožňuje české palačinky s maminčinou domácí jahodovou marmeládou, kterou si nikdy nezapomenu přivézt!

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Společné děti nemáme. Já se však učím hindi a můj muž česky. Základem naši komunikace zůstavá angličtina.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Znají nás stále spíše jako Československo. Ale každý, kdo někdy navštívili Prahu, ji také miluje. Teď její krásy objevil díky Radimu Špačkovi i Bollywoodský film. Máme s mým mužem rádi vážnou hudbu a když v nedalekém divadle hostuje Indický symfonický orchestr, nenecháme si tuto příležistost ujít. Je to spíše mezinárodní těleso, protože indických muzikantů v něm působí opravdu jen pár. Vloni na podzim hráli Smetanovu Prodanku, Mou vlast a  Dvořákovy Slovanské tance a zvládli to jedinečně! Ten večer jsem byla opravdu, opravdu moc pyšná. Na svou malou zemi, na muzikanty, ale také na neuvěřitelně uvědomělé publikum! Indové milují auta a naše Škoda je tu velmi oblíbené i když  poměrně drahé auto. Baťa obchody jsou tady téměř na každém rohu a já s radostí každému vyprávím, odkud že tato světoznámá rodina pochází.

Češi ve světě

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Sleduji a zajímám se o ni. Politické praktiky jsou tady stejné, jako všude na světě. Státní byrokracie je  jako chobotnice a lidem ztěžuje život. Pracovat pro vládu však přináší mnoho výhod a každý po takovém zaměstnání touží. Když někam jede ministr, doprovází ho ozbrojená eskorta a všichni ostatní musí počkat. Vláda občas potřebuje peníze, zavede tedy novou daň, nebo navýší některé stávající. Noviny často uvádějí astronomické částky, které jsou údajně vynakládány do rozvoje infrastruktury. Nikde to ale není znát. Teď koncem dubna budou nové volby. Uvidíme, jestli lidé opravdu touží po změnách a nebo jen po pár stovkách Rupií, vyplacených jako odměnu za vhozený hlas. Muhatma Gandhi je ve své vlasti stále velmi uctívaný hrdina, ale kdo se dnes opravdu řídí jeho myšlenkami?

Autor: