Také incidenční číslo se vyšplhalo na dříve nevídanou hodnotu 3400 nakažených na 100 000 obyvatel. Ještě donedávna bylo novinkou, že někdo covid má, teď je spíše výjimkou šťastlivec, který ho zatím nechytil. Některým pořád ještě zbývala síla na černý humor: alespoň se dobře naučíme písmena řecké abecedy…
Kateřina Ferenčíková NolascoKateřina Ferenčíková Nolasco žije v Baskicku, autonomním regionu na severu Španělska. Živí se jako učitelka angličtiny.  |
Vypuklo to ještě před vánočními svátky. Po relativně dlouhé době klidu, který se blížil takzvané nové normalitě, začaly počty nakažených strmě narůstat.
Centrální vláda podobně jako dříve nechala na jednotlivých regionech, aby rozhodly, jak k situaci přistoupí. Ty kromě povinnosti prokázat se covidpasem, která platila už dříve na většině území Španělska, hlavně omezily otevírací dobu restaurací a nočních podniků a také počet osob u stolu. Jediným nařízením na celostátní úrovni byla znovu zavedená povinnost nosit roušky i venku. Hodně odborníků i politiků to kritizovalo jako opatření “na oko”, aby bylo vidět, že se něco dělá, ale vlastně zbytečné.
V rámci této povinnosti sice byly stanoveny výjimky, například sportování nebo pohyb v lese či na pláži, případně v doprovodu spolubydlících osob, ale v podstatě totéž platilo už od loňského června, kdy vláda naopak povinnost roušek venku zrušila kromě situací, kdy nebylo možné dodržovat rozestupy metr a půl. V praxi to vypadalo tak, že v centrech měst nebo tam, kde se shromažďoval větší počet lidí, roušku až na výjimky i venku nosili všichni. Nyní jsem si naopak všimla, že hodně Španělů staronové nařízení obchází, nebo si ho alespoň vykládá velice volně.
Naopak opravdu disciplinovaně se lidé chovali, pokud jde o samotesty a jejich preventivní použití před rodinnými setkáními v období vánočních svátků. A to i přesto, že jejich ceny stouply někde až na deset eur, a ještě k tomu bylo pár dnů, kdy bylo pro velký zájem skoro nemožné je sehnat. Musím se přiznat, že jsem se k nim dostala jen díky své známé v lékárně - opravdu by mě nenapadlo, že i ve Španělsku budu někdy něco kupovat “pod pultem” (ale nostalgii to ve mně opravdu nevyvolalo).
Ať už podpultové, nebo ne, samotesty pomohly odhalit hodně nakažených a byly uznávány i jako podklad pro neschopenku. Zdravotní střediska totiž často nestíhala jejich výsledky potvrzovat ještě testem prováděným přímo u nich. Situace s testy se o něco zlepšila v polovině ledna, kdy na ně vláda stanovila cenový strop. 2,94 eur je určitě mnohem přijatelnější, i když to se zase nelíbilo lékárníkům.
Zhruba ve stejnou dobu oznámila centrální vláda změnu přístupu k covidu: navrhla považovat ho za endemickou chorobu místo pandemické. Opravdu tedy došlo na tu “chřipečku”, za kterou někteří koronavirus od začátku pokládali? I na tento návrh nové strategie se názory různí a mnozí lékaři a epidemiologové jej kritizovali jako předčasný. Když se neshodnou ani odborníci, co si z toho má vybrat laik, většinou už z toho všeho unavený?
Jeden veliký rozdíl ve srovnání s předchozími vlnami a zároveň důvod k optimismu tady ale přece jenom je: i přes vysokou nakažlivost omikronu a obrovské počty pacientů tentokrát nedošlo k přetížení nemocnic ani jednotek intenzivní péče a naprostá většina očkovaných pacientů byla buď bezpříznaková, nebo měla jen lehký průběh nemoci.
Důvod? Kromě nižší smrtnosti omikronu je to vysoká proočkovanost obyvatelstva, a to i třetí, posilující dávkou. Fakta jsou jednoznačná a je myslím namístě je zopakovat: vakcína z velké části zabraňuje těžkému průběhu nemoci, hospitalizaci a úmrtí. Stručně, ale výstižně to podle mého názoru shrnul tenista Rafael Nadal, když se ho novináři ptali na názor v době polemiky kolem Australian Open. Uvedl, že chápe strach některých lidí z vedlejších účinků vakcíny, protože je stoprocentně neznáme. To, co ale bohužel stoprocentně víme, je, že počet úmrtí na covid by teď byl bez vakcíny mnohem vyšší.
