náhledy
Přesto všechno, mám ohromnou radost. Že mám dvě zdravé nohy (relativně) a mohu být na cestě. Hledět v širou dáli. Potkávat lidi. Poslouchat příběhy. Putovat.
Autor: Nicolette Havlová
Čtrnáctý den mi nadělil nevlídné počasí. To nevlídné je vlastně trochu slabé slovo. Viditelnost byla max na 3-4m, protože celý hřeben byl v mracích. Už tak nízká teplota byla doplněna o tak silný vichr, že mě hned několikrát srazil k zemi. Nutno podotknout, že to už jsem měla zpátky své trekové hole! Pocitová teplota teda rozhodně mínusová. Pomalu ale jistě jsem mířila na Chopok.
Autor: Nicolette Havlová
Další den jsem plná odhodlání vyrazila vstříc novým zážitkům a to, jako správný Čech, v ponožkách a sandálech, poněvadž se mi noha do boty kvůli otoku nevešla.
Autor: Nicolette Havlová
Kamarádi na cestě
Autor: Nicolette Havlová
Oslavila jsem je tedy v Nízkých Tatrách na útulni Ďurková a to formou čokošky, ale hlavně smaženého květáku, který jsem dostala namísto dortu!
Autor: Nicolette Havlová
To jsem se takhle devátý den na cestě musela přizpůsobit své Achillovce, která mi rázně řekla, že se na žádný další pochod nechystám. Postačily k tomu jen tři kroky, abych pochopila, že nemá smysl rozporovat. Ale co, pomyslela jsem si, jeden odpočinkový den mi celkově prospěje. A tak jsem si ho nadělila asi i trochu jako dárek ke svým 22. narozeninám.
Autor: Nicolette Havlová
Já to říkám neustále. Člověk si může plánovat co chce, ale stejně to tak nebude. Naštěstí mám velkou schopnost přizpůsobovat se.
Autor: Nicolette Havlová