Pokud stále trvá plán dojít do Cařihradu, tak to zkuste ještě promyslet. Obecně není území Turecka rájem pro pro pěší turisty. Jednoduše je tam málo vhodných cest. Kolem Edirne se snad ještě najdou i vhodné cesty, ale dál jsem poměrně skeptický. Většina silnic je čtyřproudá a žádná radost pro chůzi. Alternativou by mohl leckde být průchod po plážích a útesech Černého moře, ale jestli se to dá propojit nevím, od Kemerburgazu dost těžko. Pokud ale cestu vymyslíte zveřejněte ji, dost by mě zajímala. V Turecku jsou ještě dvě nepříjemnosti, které by Vás mohly ohrožovat. Jsou to psi ve vesnicích, proti kterým jsou rumunští a bulharští krotká neviňátka a potom s odpuštěním Turci. Pro samotnou ženu mimo rušné ulice města prostě není bezpečno. To ale neznamenáí, že nemůžete potkat naprosto úžasné a přátelské lidi, a to zejména v neturistických zapadlých místech. Přeju šťastnou a bepečnou cestu.

Tomu se říká komentář nohama na zemi. Bohužel slečna má spíš hlavu v oblacích. Bohužel se obávám, že přijde okamžik, kdy se články odmlčí a pak bude slečna ve zprávách. Opačná varianta taky není dobrá, protože ukáže ostatním lehkomyslným mileniálům, že přeci není čeho se bát.

Tak tomuhle opravdu fandím, po svých poznávat svět. Mám letos za sebou cestu podél Sázavy od pramene až k Vltavě a nic lepšího neznám. To děvče má kuráž a vůli. Moc držím palce.