130 let

Varan komodský | foto: Alexandr Bílek

Reportáž

Po stopách UNESCO: Indonésie a komodští draci

Cestování
  •   7:00
Na jaře každoročně podnikáme náročné, několikaměsíční africké expedice, o kterých se můžete dočíst ve více než padesátce reportáží na tomto místě. Pro změnu na podzim cítíme, že musíme před zimní sezónou nabrat hodně sil a opravdu kvalitně a poctivě vypnout.

Dvacet let provozujeme horský hotel, a tak je naše vytížení akumulováno do dvou sezón, kdy pracujeme v jednom kuse zhruba 100 dní téměř bez přestávky 18 hodin denně. Rány si tak lížeme každý rok na nechutně krásném ostrově v Indonésii, na kterém si užíváme extrémních 5-8 týdnů totálního klidu. Náklady na život zde jsou srovnatelné s těmi doma, takže není moc co řešit. O jaký ostrov jde a na kolik tento odpočinek vyjde, prozradím v následujících týdnech, protože některá z příštích reportáží bude aktuálně právě z tohoto místa, kam se nyní chystáme.

Národní park Komodo

Indonésie má na prestižním seznamu památek UNESCO zapsáno celkem 8 lokalit, které právem patří mezi asijské perly. Jsou zde nádherné památky ale i obdivuhodné přírodní parky. Jedním z nich jsou velmi vzdálené vulkanické ostrovy, které jsou součástí rozsáhlého národního parku Komodo. Na těchto ostrovech žije zhruba 6 tisíc obrovských ještěrů, jejichž vzhled a agresivita vedla k tomu, že se jim začalo říkat komodští draci. Dorůstají délky přes 3 metry a jedná se o endemický druh, tzn. že nežije nikde jinde na světě.

Okolní rozeklané hory, pichlavé suché savany a ostrůvky zelené vegetace tvoří ostrý kontrast se svítivě bílými písečnými plážemi a křišťálově modrou vodou nad korálovými útesy. Obvykle se do těchto končin jezdí s cestovní kanceláří z turistických ostrovů jako je Bali nebo Lombok a to tím způsobem, že si koupíte několikadenní výlet na lodi ve společnosti 20-30 lidí spojený s potápěním. Tento styl cestování ale nemáme rádi. Když to jen trochu jde, organizujeme si vše raději sami. Proto jsme se rozhodli na místo dopravit organizačně komplikovanějším, ale svobodnějším způsobem.

Drsná příroda

Na balijském letišti v Denpasaru jsme si půjčili auto, které stojí v přepočtu asi 4 000 Kč na 14 dní a požádali půjčovnu o vystavení povolení k pohybu i po jiných ostrovech. Z Bali jezdí na ostrov Lombok několikrát denně trajekt, cesta trvá asi 5 hodin a každý pasažér platí směšných 60 Kč. Za auto se platí kolem 1 000 Kč. Přejetí Lomboku a obrovské Sumbawy nám zabralo dalších 40 hodin.

Na východním pobřeží Sumbabwy jsme si domluvili loď a své životy jsme tak doslova svěřili asi 15letému kapitánovi. Osmihodinová jízda tímto vrakem byla příšerná, uprostřed lodi byl obrovský čínský motor, který byl tak hlučný, že jsme již za čtvrt hodiny pochopili, že náš sluch je silně ohrožený. Nezbylo nám nic jiného, než si udělat do uší pořádné špunty. Vlny si s námi dělaly, co chtěly, loď nabírala prakticky nepřetržitě vodu, kterou jsme museli dokolečka vylívat. Některé vlny byly tak mohutné, že nám v lodi přistála i nějaká ta rybka.

Vlny si s námi dělaly, co chtěly, loď nabírala prakticky nepřetržitě vodu,...
Okolní rozeklané hory, pichlavé suché savany a ostrůvky zelené vegetace tvoří...
Ostrý vítr, vedro, vlny se bez milosti s nekonečnou pravidelností tříští o...
Varan komodský

Nakonec to byla alespoň činnost, díky které jsme tu dlouhou dobu se zatnutými zuby překonali. Nádherná příroda ten příšerný zážitek ale dostatečně vykompenzovala, divoký ráz moře i okolí, samota i drsná atmosféra zde působí až fantasmagoricky. Až nyní jsme si uvědomili, že mít pevnou půdou pod nohama, tomu se nic nevyrovná. Samota v komodském podání má úplně jiný rozměr, člověk se cítí nejistě a neustále ohrožen drsnou a skličující atmosférou.

Ostrý vítr, vedro, vlny se bez milosti s nekonečnou pravidelností tříští o skaliska, při potopení lodi si nedovedu představit, jak bychom se z toho dostali. Náš kamarád, který byl na cestách dva roky, nám vyprávěl, jak se plavil 30 dní na poměrně malé lodi ve třech lidech a po celou dobu neviděli žádné pobřeží. Už nikdy tohle zažít nechtěl a já mu díky tomu alespoň trochu rozumím.

Taháme varana za ocas

Na ostrově, na který nás mladík přivezl, jsme se ubytovali na jednu noc v nechutném „hotýlku“ plném krys a bzučícího hmyzu. Je zde i podivné zázemí pro turisty, ale podle místního povaleče zde nebyl žádný turista již 40 dní. Pokoje jsou vybydlené, plné hmyzu a hlavně vlhko a horko. U kanceláři strážců národního parku jsme si chtěli dát něco k jídlu, vypadalo to jako improvizovaná restaurace, jenže oni se přiznali, že mají jen dvě vejce a pár plechovek chřestu.

Komodští draci.

A tak jsme je požádali, aby nám chytili nějakou rybu. Dozvěděli jsme se, že na tomto ostrově žije 1373 těch prehistorických tvorů. Přestože byla tma, vzal nás jeden ze strážců na obchůzku po obydleném areálu. Ještěři leželi všude kolem, kulili jsme na ně oči, nikdy jsme nevěřili, že je budeme mít opravdu tak blízko. A co více? Náš průvodce začal jednoho tahat za obrovský ocas a vyzýval nás, ať to také zkusíme. Nic je prý neprobudí. Jde z nich ale strach a naše obavy potvrzuje samotný strážce, který tvrdí, že před měsícem jednoho z nich jeden dostal.

Smrtonosné bakterie

Žádný strážce nevyleze z baráku bez dřevěné hole, která je na konci zahnutá do vidlice. Při napadení zvíře usměrní tím, že mu vrazí do nozder ten klacek. Zvířata tu žijí miliony let, protože slanou vodu nesnáší, a tak neměli z ostrova jak utéci. Navíc nemají žádného přirozeného nepřítele, a tak si žijí pěkně v poklidu. Způsob jejich lovu je ještě zvláštnější. Jejich sliny obsahují smrtonosné bakterie, které jsou pro každého napadeného tvora jednoznačnou vstupenkou na onen svět. Varan zvíře kousne a nechá ho běžet, k uhynutí však dochází až za několik dní, bakterie zvíře pomalu zabijí a varan si svou kořist prý po celou dobu hlídá.

Ostrý vítr, vedro, vlny se bez milosti s nekonečnou pravidelností tříští o...

Dalšího rána jsme si udělali několikahodinový výlet po okolí za povinné asistence dvou kluků, kteří nás z obou stran jistili. Bez nich bychom prý moc šancí neměli, varani jsou schováni všude a často nejdou ani vidět. Navíc jsou prý velmi hbití. Zvláštní létající ještěrky nám přitom létali do vlasů, čímž se postarali o docela vtipné dopoledne. To vám ještěrka vyběhne na strom, skočí, roztáhne jakési blány a doplachtí vám třeba na hlavu.

Autor: