náhledy
Po dalších asi 50 km zahlédneme pár suchých stromů a pod nimi velbloudy, kteří ožírají to nic, co na stromech je. Samozřejmě otáčíme auto a vracíme se, přišli nám ta zvířata nějak extrémně vysoká.
Autor: Alexandr Bílek
Jsou nádherně oděné, tváře potetované, oči jak přerostlé mandle a co víc, jsou z naší přítomnosti zcela konsternovány stejně jako my z nich.
Autor: Alexandr Bílek
Snažíme se udržovat odstup, o který nás vojáci žádali a udržujeme rychlost shodnou s před námi jedoucím vozidlem. Projíždíme vesnice, lidé nám mávají a nepřestanou ani když je pohltí obrovské mračno hustého prachu z naší kolony. Nám se tak moc chce zastavit a vmísit se mezi ty krásné obyčejné lidi ale je to zcela mimo naše rozhodovací možnosti.
Autor: Alexandr Bílek
Chtěly nám ukázat, jak žijí, přičemž neustále rozhazovaly rukama jako by nás lákaly někam do vzdálenosti několika kilometrů, přitom jejich příbytek byl téměř vedle nás. Abychom jim jejich ochotu nějak opětovali a současně otevřeli oboustranné kanály důvěry, dostali od nás šperky, zubní kartáčky, zapalovače nebo šperky.
Autor: Alexandr Bílek
Vedle toho taky v přepočtu asi 50 EUR, což je částka, za kterou jejích rodina vyžije více než měsíc. A začalo opravdu nádherné focení. Dívky byly totálně v šoku, když na displeji fotoaparátu viděly sami sebe. Jejich zvědavost sahala dál, než je u těchto obvykle nedůvěřivých etnik běžné.
Autor: Alexandr Bílek
Prohlídka jejich obydlí nám trvala jen 15 vteřin, a to jsme ještě ze slušnosti velmi zdržovali. Přístřešek je složen jen z několika klacků a celé to je přetažené pytlovinou a stejně barevným plátnem, ze kterého mají spíchnuté šatičky. Přes něj pak dopadají dovnitř sluneční paprsky, které mění barvu uvnitř na optimisticky červeno růžovou. Každý den nebo dva se tak těch pár klacků vyndá, naloží na oslíka a jde se o kus dál.
Autor: Alexandr Bílek
Chtěly si i vyzkoušet, jak se dostane osoba, kterou dotyčný fotí, při své velikosti do tak malé kouzelné krabičky. Bylo to tak milé a komické je sledovat, jak nás fotí tu bez hlavy nebo jen kousek ruky či obočí.
Autor: Alexandr Bílek
Poté jsme se rozjeli a po očku je sledovali, zda jsme to opravdu dobře pochopili. O pár set metrů dále nám daly pokyn, ať zastavíme. Brzy jsme pochopili, o co jim šlo. Chtěly nás ukázat svým kamarádkám.
Autor: Alexandr Bílek
Při loučení u auta se dívky najednou začaly drát dovnitř. Nechápali jsme proč a v jejich zvláštním jazyce si to těžko můžeme vysvětlit. Nechali jsme je ať si prohrabou naše věci, byly to pro ně obrovské poklady.
Autor: Alexandr Bílek
Během pár vteřin přiběhlo pět jejich vrstevnic, pěkně se postavily vedle sebe a jen se usmívaly. Nejdříve jsme jim rozdali nějaké šperky a pak jsme byli pobídnuti, ať je všechny vyfotíme. V tom nastal zlom.
Autor: Alexandr Bílek
Když jsem odhlédl od hledáčku fotoaparátu, v mžiku přiskočil muž v bílém muslimském mundůru a jednu z usmívajících dívek bleskově napadl. Přerazil o ní dřevěnou tyč. Trefil se ji do ramene, ale protože švihl velmi silně, tyč se nárazem rozlétla na všechny strany. Byl jsem si jistý, že ji musel zlomit klíční kost.
Autor: Alexandr Bílek
Prohlídka jejich obydlí nám trvala jen 15 vteřin, a to jsme ještě ze slušnosti velmi zdržovali. Přístřešek je složen jen z několika klacků a celé to je přetažené pytlovinou a stejně barevným plátnem, ze kterého mají spíchnuté šatičky.
Autor: Alexandr Bílek
Chceme se přesvědčit, zda začínáme halucinovat, nebo je to pravda. Na to, co jsme se chtěli podívat, ale hned zapomínáme. Jednohrbé dromedáry hlídají dívky, z jejichž krásy přechází zrak. Jsme opravdu ohromeni.
Autor: Alexandr Bílek