Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Po stopách UNESCO: Cesta k súdánským pyramidám Meroe

Cestování

  7:00
Potíže, které jsme měli po vstupu do Súdánu, se týkaly sice "jen" peněz, vše ostatní se ale od toho logicky odvíjelo. Akutní nedostatek vody jsme postupně vyřešili otevřením mnoha plechovek sterilované zeleniny, kterých jsme měli velké množství. To ale nebylo všechno.

Pyramidy jdou dobře viditelné už ze silnice, vede k nim asi 400 m dlouhá písečná cesta. foto: Alexandr Bílek

Udělali jsme zajímavý obchod s jedním prodavačem, který vycítil příležitost a za 20 plácaček na mouchy nám dal 0,5 litr vody. Mohli jsme se po cestě zastavit v jakékoliv vesničce a získat vodu by nebyl problém, zásadně se ale snažíme dodržovat důrazný distanc od nebalené vody a nejistých potravin.

PSALI JSME:

Místní kalná studniční voda je opravdu strašná. Netroufnul bych si na ni ani po převaření.  Naše expedice byla naplánována na 25 - 30 000 km, měli jsme vyřízena víza do 15 zemí a za těchto okolností si nemůžeme dovolit onemocnět. Měli jsme sice i tablety na čištění vody, nechceme s nimi ale zbytečně plýtvat, protože cesta byla ještě hodně dlouhá a nevěděli jsme, co nás může ještě potkat.

Konečně pokračujeme

Nyní, již s penězi, vodou i dalšími nezbytnostmi vyrážíme za dvěma památkami UNESCO, které jsou naším hlavním cílem v této zemi. Jedeme z  Chartúmu směrem na severovýchod do města Shendi. Naším cílem byl skutečný súdánský „highlight“, město kušských králů v Meroe. Místo se dostalo na seznam UNESCO překvapivě až v roce 2011.

U každé díry rozdáme hromady dárků

Silnice, po které jedeme, je opakem známé prvotřídní silnice z Wadi Halfa do Chartúmu. Náš Land Rover je sice zvyklý na mnohem šílenější cesty, projede neskutečné terény a téměř neprostupné cesty, přesto díry v asfaltu, které jsou zpravidla o 10 cm širší než samotné auto, je to nejhorší, co může pro  každé auto být a každý nezávislý cestovatel určitě ví, o čem mluvím. Cesta totiž trvala skoro celý den, přestože vzdálenost z Chartúmu do Shendi  je jen něco kolem 200 km.

Cestu lemuje řada policejních kontrolních bodů a okolí silnice je mnohem rušnější než dříve.

Cestu lemuje řada policejních kontrolních bodů a okolí silnice je mnohem rušnější než dříve. Dárků jsme rozdali u každé díry opravdu kvanta a uvažujeme, že s nimi budeme muset trochu šetřit. Nejvíce jdou na dračku propisky od našich úžasných sponzorů firmy fromin.cz , reklamní zrcátka firmy origo.cz, letáky o naší expedici a trička s logem  unescoclub.cz . S plácačkami na mouchy musíme opatrně, vždy jich vyndáme jen několik, jinak by nám již žádná nezbyla. Místní jsou z nich úplně vedle. Když se ptám, na co to potřebují, oni že na své děti.

Další nátlaková akce

Před vstupem do města Shendi nás čeká nemilé překvapení, místní policie vyžaduje nějaké speciální povolení pro vstup do této části země a protože nic takového nemáme, rovnou nás otáčí zpět. Za normálních okolností bych se vrátil a nějak to objel, protože jsme ale zrovna přejeli obrovský most, dalo se předpokládat, že to bude jediný průjezdní bod široko daleko.

ČTĚTE TAKÉ:

Nasazujeme naši nátlakovou taktiku. Přímo na místě této kontroly si rozděláváme vařič, v hrnci se nám za chvilku vaří vynikající hříbková polévka a my tím dáváme jasně najevo, že pro nás není problém zůstat na tomto místě klidně měsíc. Protože podle jejich výrazů ve tváři není stále jasné, zda vážnost situace a naše odhodlání zde zůstat libovolně dlouho pochopili, rozhodujeme se přistoupit k dalšímu kroku. 

Tradičně se o nás zajímalo i několik dětí, které zvědavě koukaly do auta

Vztyčíme na střeše našeho auta stan a během této operace necháváme otevřené zadní dveře, čímž jim umožníme, aby si pečlivě prohlédli, že naše zadní část auta je plná zásob jídla a vody. Protože to stále nezabralo, vypínáme motor a já se začnu připravovat ke sprchování. Jejich šéf přišel blíž a začal vyzvídat, jak dlouho zde chceme zůstat.  Bylo zřejmé, že se konečně hneme. Buď naším směrem, nebo budeme naloženi do jejich auta a odvezeni k výslechu. Šlo o klasickou nátlakovou akci s cílem nepodlehnout hloupým požadavkům, dosáhnout svého bez dohadování a zbytečných nákladů. Většinou nám to vycházelo.

Ujíždíme

Policista chtěl, abych auto odstavil někam jinam. Tajné tlačítko v autě, které mám instalované proti zlodějům, vypínám a tvrdím, že auto nejde nastartovat.  Protože shodou okolností potřebuje projet náklaďák, nevejde se vedle nás, je jasné, že se nějak dohodneme. Klidně nechám jednoho z nich sednout za volant a nechám ho vyzkoušet, že to opravdu nejde.  Nakonec jsme domluveni, že vše zabalíme a oni nás popostrčí. To se také stalo a já to po projetí brány nastartoval a odjel. Už jsem nezastavil.  Ve zpětném zrcátku jsme viděli, že je jim to úplně jedno, dokonce snad  byli  rádi, že se nás zbavili. Jejich požadavek byl totiž s největší pravděpodobností smyšlený a byl vznesen proto, aby zde vznikla situace, ze které by mohli vytěžit nějaké peníze.

Zvědavci, snídaně s místními a kouzla

Protože již byla tma, hledali jsme místo, kde bychom přespali. Zajel jsem mimo silnici do pouště, kde jsme si uvařili večeři a vyprali. Po klidné noci nás probouzí příjemné paprsky vycházejícího sluníčka. V poušti je většinou neskutečné ticho a není zde žádný hmyz.  Jediné, co překontrolujeme, je, zda se tu nevyskytují škorpióni.  Auto si většinou postavíme tak, aby nás východ slunce probudil. Unavení jsme totiž skoro pořád a klidně bychom byli schopni spát do poledne.

Tradičně se o nás zajímalo i několik dětí, které zvědavě koukaly do auta. Skoro každý den, první co vidíme, když se probudíme, jsou zvědavci, kteří jsou nalepeni na okno našeho auta a jen se dívají. Jakmile se probereme, trochu nedůvěřivě popojdou dále, sednou si nebo jen tak postávají a sledují nás. Když se z auta vysoukáme, začne takový rituál. Vytáhneme benzínový vařič, začneme vařit vodu na čaj. Pak si začneme čistit zuby, což je činnost, která všechny diváky hrozně baví. V tomto případě si děti ještě rozdělaly hadr před naším autem, vyskládaly si na něj nějaké suvenýry a velice profesionálně se nám je snažily vnutit.

Tentokrát byly úspěšné, koupili jsme si bronzové náramky, které se nám opravdu moc líbily. (Vystaveny jsou v hotelu Hromovka ve Špindlerově Mlýně www.hromovka.cz spolu se suvenýry z 87 zemí světa.)  Pak všem nabídneme čaj, něco si natočíme a vyfotíme, zabalíme si vyprané prádlo, rozdáme nějaké dárky, dáme všem malou snídani a jedeme. Pokud je čas a situace to dovolí, předvedu jim pár kouzelnických triků, které je zaručeně  dorazí.  Důležité je, abychom vždy odjížděli za takové atmosféry, že místní lidé mají pocit, že je ti běloši něčím obohatili a měli z toho setkání dobrý pocit.

Výběrčí a jeho 11 dětí

Jak jsme ráno zjistili, spali jsme asi 1 km od pyramid. Jedná se o poměrně malé stavby, které se nedají vůbec srovnat s pyramidami v Egyptě, Mexiku nebo v Guatemale, jsou ale stejně významné. Protože Súdán nepatří mezi masově navštěvované země, jsou tyto pyramidy o to zajímavější. Nikde nejsou žádní turisté, pár místních se nám snaží něco prodat, ale rozhodně to není nějaká obr-nátlaková akce, jako jinde.

Pyramidy jdou dobře viditelné už ze silnice, vede k nim asi 400 m dlouhá písečná cesta.

Pyramidy jsou částečně zaváté pískem a vše je volně přístupné. Malá kancelář zde přeci jen je, a když se výběrčí dozví, že jsme tu, hned přijede na velbloudu, otevře kancelář, sedne si za svůj stůl a hned se cítí velmi důležitě.  Karta klubu UNESCO nám sice tentokrát nezaručila volný vstup, ale 50% sleva vyšla. Protože nám ale výběrčí připadal dost nešťastný a jeho tvrzení, že má 11 dětí, nás tolik rozesmutnilo, že jsme se rozhodli mu věnovat na přilepšenou asi 3násobek vstupného. I tak to někdy chodí, sleva nebývá vždy zadarmo.

Archeologická oblast Meroe

Pyramidy jdou dobře viditelné už ze silnice, vede k nim asi 400 m dlouhá písečná cesta. Na horizontu je vidět silueta velblouda, který do té doby okusoval nějaký keř. Jakmile páníček sedící na hrbu rozpoznal, že naše auto sviští směrem k pyramidám, už nám jel nadšeně naproti. 

Meroe

Archeologická lokalita se nachází v polopouštní krajině mezi řekami Nil a Atbara a byla srdcem království Kúš, jedné z nejvýznamnějších velmocí v období  8. století př.n.l. až do 4. století n.l. Sídlili zde vládci, kteří téměř století okupovali Egypt a nachází se zde i pozůstatky pyramidy, chrámy, obytné budovy vodovodní instalace. Tato ohromná říše se rozkládala od Středozemního moře po srdce Afriky a lokalita vypovídá o umělecké, architektonické, náboženské a jazykové výměně mezi oběma regiony. Zdroj: www.unescoclub.cz

Kolem celého areálu kdysi býval plot z ostnatého drátu, písečné duny již ale vrchol plotu zcela pohltily. Pyramidy jsou tak volně přístupné z jakékoliv strany. Pomalu procházíme mezi pradávnými objekty, fotit se dá z jakékoliv strany a fotka je vždy prvotřídní. Navátý písek vytváří vysoké a krásné duny, po kterých se dá sjíždět nebo do nich skákat. Některé hrobky jsou pootevřené, některé již písek pohltil úplně. Na pyramidy se dá i vylézt a zdají se být pevnější než ty egyptské. Jsou ale nesrovnatelně menší.

Absence vysokého plotu, informačního centra, obrovské vstupní brány a moderní budovy s muzeem a toaletami je právě to, co činí toto místo zajímavější, surovější a tajemnější. Procházeli jsme se tu asi 3 hodiny úplně o samotě, po celou dobu na nás u našeho auta čekalo asi 10 místních. S obrovským zájmem si prohlíželi naše auto, obcházeli jej a hledali svoji vlajku.

Pyramidy jdou dobře viditelné už ze silnice, vede k nim asi 400 m dlouhá...

A měli velkou radost, že ji našli. Víc než nám něco prodat však měli chuť si povídat a vyzvídat, co zde vlastně děláme. Nakonec ale přeci jen došlo na nějaký obchod a my jsme si výjimečně něco koupili. Podpořili jsme tak jejich hubený rodinný rozpočet. Náš odjezd byl plný loučení a emocí. Skoro jsem měl strach nastartovat auto, bylo vidět, že tuší, že už nás nikdy neuvidí a jen my jsme věděli, že to tak není. Zcela určitě tu někdy ještě budeme projíždět a toto místo ještě navštívíme. Jen doufám, že tu již nebude postavený vysoký plot, kamery sledující každý krok a trapně vyhlížející moderní „íčko“, které nadobro pokazí celkový dojem této památky. Video z tohoto magického místa je součástí této reportáže.

Reportáže z naší expedice najdete na serveru Lidovky.cz každou sobotu. Příště se dozvíte o památce Gebel Barkal a prozradíme vám, zda se nám podařilo dostat do málo známé země Eritrea,  kde vládne režim podobný tomu v Severní Koreji. 

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!