Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Po stopách UNESCO: Po jihu Afriky. Robben Island a nejpříkladnější člověk světa

Cestování

  8:00
Pozdě večer překračujeme hranice zpět z Lesothského království do JAR a do postele se dostáváme až na velikém odpočívadle přímo ve městě Bloemfontein. Jedná se o páté největší město v zemi, které zároveň plní funkci hlavního města provincie Svobodný stát. Byl jsem zde před pár lety a chtěli jsme se zde zdržet i nyní, ale nemáme příliš času.

Nepřehlédnutelný maják foto: Alexandr Bílek

Díky opravám, které se proti očekávání protáhly, sebou musíme mrsknut. Máme v plánu několik opravdu vznešených cílů, které si nesmíme nechat ujít a které jsou na seznamu UNESCO. Navíc musíme být za dva týdny zpět v Johannesburgu, protože přijede moje 17letá dcera, která s námi pojede na dva týdny do Botswany.

Kde spát?

Výhodou pro nás individuální cestovatele, kteří mají za sebou několik stovek nocí ve svém autě, je, že u čerpacích stanic v JAR mívají kvalitní zázemí pro bezpečné zaparkování auta včetně možnosti přespání. I my vybíráme každý večer mezi dvěma možnostmi a to ať jsme v JAR nebo v kterékoliv jiné africké zemi. 

Pokud usoudíme, že je bezpečné spát v přírodě, poušti, v horách, pralese nebo v kukuřici, je to pro nás příjemnější a současně nejlepší možné řešení. Pokud takové místo najít nemůžeme, nebo se pohybujeme v oblasti, kde se necítíme zcela v bezpečí, anebo chceme spát přímo ve větším městě, většinou požádáme personál nějaké čerpací stanice o možnost přespat pod jejich dohledem. 

To ale bývá méně komfortní, protože nemáme dostatek soukromí, především na sprchování nebo vaření, protože zde bývá spousta neodbytných zvědavců, kteří nás otravují často celou noc. Pro nás je ale nejdůležitější, abychom eliminovali jakékoliv potíže související s přepadením a okradením, a tak občas musíme ze svého „komfortu 200cmx100cmx35cm“ slevit.

Příšerná noc na parkovišti v centru města

I to se stává. Co se týče dnešní noci, stála za houby. Celou noc byl u pumpy jeden velký mejdan, vedle našeho vozu parkovalo několik desítek „vytuněných“ aut místních mladíků, hudba na plné pecky a to se, bez ohledu na žánr, nedalo poslouchat. Vlastně jsem celou noc nedělal nic jiného, než sledoval, co se kolem našeho auta děje a byl jsem připraven zasáhnout v případě potíží. 

Jak jsem ale ty mladíky sledoval, přišlo mi jich trochu líto, protože balit holky na olepená auta s trapnými křídly, stříbrným výfukem, chlastem v ruce, tomu jsem nikdy nerozuměl a jestli nějakou holku ti frajírci dokážou sbalit, tak tomu bych se hodně divil. Stále jsem doufal, že to brzy pomine a bude klid. Ráno ve 4 hodiny jsem se ale dopálil, jeden z frajírků nám totiž vylezl na střechu, a tak jsem sedl za volant a pokračoval v jízdě směrem na Port Elizabeth, zatímco Veronika za jízdy spala v posteli ještě další tři hodiny. Dnešní den byl ve znamení velkého přejezdu, ujeli jsme přes 900 km.

Nejjižnější bod Afriky, Střelkový mys a 99 tisíc km v autě

Přestože jsem tu již jednou byl s dcerou, dnešní den byl pro nás více symbolický než jakýkoliv jiný. Naše auto, kterým jsme poprvé vyjeli ze Špindlerova Mlýna v roce 2011, s námi procestovalo k dnešnímu dni třicet afrických zemí a po 99.000 km je na nejjižnějším možném cípu. Od dnešního dne se již budeme de facto jen vracet. Děláme si pár fotek, jako to dělá na tomto nádherném místě každý, a protože vozíme většinou z významných míst nějaké přírodní dárky pro všechny, kteří si o ně dopředu řeknou, nebo těm, kteří o ně projeví zájem dodatečně, v naší tašce končí 130 originálních oblázků nasbíraných ještě o pár metrů dál, než se oficiálně nejjižnější cíp nachází. I čtenáři Lidovek tak mohou v hotelu Hromovka ve Špindlerově Mlýně o jeden požádat.

Mraky, které připomínají blížící se tornádo

Střelkový mys (Cape Agulhas) je skalnatý úsek pobřeží, který v zimním období bičují obří vlny. Stojí zde i krásný maják postavený v roce 1848, který patří k přirozeně nejnavštěvovanějším místům tohoto výběžku. Když jsme zde byli naposledy v roce 2009, v dolní části majáku byla nádherná restaurace v takovém skoro až krkonošském stylu, malá okénka, kostkované ubrusy, obsluha v dlouhých sukních a vůni, která se zde linula z koláčů, si pamatuji dodnes. Strašně jsem se těšil, že tu zase posedíme, nadýcháme se té nádherné atmosféry a ono nic. Restaurace je zrušena a místo toho tu je nové muzeum. Nachází se zde i velmi proslulá poštovní schránka, do které vhazují pohledy i ti nejzapřísáhlejší odpůrci zasílání pohledů, mezi které se počítám i já. Schránka je nyní nově umístěna přímo na budově majáku. 

Celá velmi drsně působící oblast je od roku 1999 chráněna jako Národní park Agulhas. Jsou tu k vidění obrovské kolonie kormoránů i jiných ptáků tísnících se na útesech po stovkách a tisících, což působí jako by čekaly frontu na loď. Vyskytuje se zde i řada endemických druhů rostlin. Od Střelkového mysu směrem k Antarktidě se táhne zhruba 250 km kontinentální šelf, kde hloubka oceánu není větší než 100 m. Jinak město jako takové, které se nachází o pár kilometrů dál ve vnitrozemí, působí velmi ospale, podél pobřeží se nachází dlouhý pás luxusních domků a vilek, nad kterými se zlověstně vypínají prudké skalní stěny, pod nimiž můžou bydlet snad jen velcí odvážlivci. Jakýkoliv balvan, který se utrhne a trefí domek, musí nutně znamenat absolutní srovnání nemovitosti se zemí. 

Cestou se nám naskytly neopakovatelné pohledy

A že padají je evidentní, válí se zde balvany velké třeba jako náklaďák. Domky mají často přední část prosklenou a slouží jako občasné chalupy zbohatlíků. Pokud již ale v domě někdo žije, jsou to podle všeho šťastní důchodci, kteří sice vypadají za těmi vkusnými výlohami jako v teráriu, ale lze z celkové atmosféry uvnitř vycítit, že tam mají teplo, příjemně a velmi komfortně zařízené obýváky a nelze pochybovat o tom, že s výhledem na drsné moře, obrovské vlny tříštící se o útesy a celkově klidnou atmosféru, která se jim z jejich obydlí nabízí, se uvnitř musí strašně krásně odpočívat. Prostě ideální místo pro ty, kteří mají rádi klid, mají plné regály knih nebo je naopak rovnou píšou. A protože tohle každého nemůže bavit na doživotí, je zde hodně domů k prodeji a místní realitní kancelář má podle všeho o práci postaráno na věky.

Robben Island a neuvěřitelný Nelson Mandela

Hned ráno přijíždíme do přístavu v Kapském městě a snažíme se někde zaparkovat. Nikdo si z místní policie neví rady, jsme totiž příliš vysocí na to, abychom zajeli do určených garáží. Nakonec to šoupneme na zastrčený plácek o dvě ulice dále a budeme doufat, že zákaz stání se nás týkat nebude, neboť garáže pro vysoké auto zde nemají. V muzeu, které je věnováno ostrovu Robben Island, jsou i pokladny, kde musíme, chtě nechtě, vystát frontu. 

Netušili jsme, že to je tak obrovský kšeft, vozit turisty na ostrov, na kterém strávil Nelson Mandela mnoho let života. Původně jsme si chtěli vyjednat vstup zdarma, jenže nyní to vypadá, že budeme spíše bojovat o regulérní lístek za jakoukoliv cenu, nebo se nám na loď možná nepodaří dostat. Už jsem tu potřetí za 8 let, zatím se mi ale nepodařilo ostrov navštívit, neboť v obou předešlých případech byly obrovské vlny a loď nemohla vyjet. Podaří se to nyní?

Mezi oceány
Krásná pobřeží, čisté moře

A proč tak stojíme o to ostrov navštívit? Protože je na seznamu UNESCO a Nelson Mandela, jedna z nejneuvěřitelnějších, nejtrpělivějších a nejdobráčtějších osobností, kterou tento svět stvořil, zde byl z politických důvodů ponížen a byl vězněn neskutečných 27 let. Ještě nikdy jsem neviděl tak pozitivní výraz ve tváři, jako ten jeho. Navštívit toto místo patří proto mezi naše priority.

Jenže časy se mění, loď sice jede několikrát denně, ale zájem o ni je enormní jak z řad turistů, tak školních skupin. Jak se k pokladně blížíme, tušíme, že máme smůlu. Asi 10 zájemců před námi totiž dostává stejnou odpověď. Dnes vyprodáno. Nejdříve zítra v 9.00. Když přijdeme na řadu, odpověď je přirozeně stejná, ale výsledek? Vypadá to nejdříve dost beznadějně, a tak jsem se rozhodnul vytáhnout kouzelnou kartičku UNESCOCLUBU a ono to, světe div se, vyšlo. 

Úředník byl velmi akční, jak uviděl naše kartičky se znakem UNESCO, opustil pokladnu a 20 minut s nimi někde pobíhal po baráku a každou chvilku se vracel a opakoval jak kolovrátek, že to je špatné, ale že se dál bude pokoušet nám pomoci. A povedlo se mu to. Přišel sice s tím, že mu je to líto (už jsem viděl, že máme smůlu) ale že to budeme muset zaplatit. To jsme samozřejmě souhlasili, rádi to zaplatíme. Dopadlo to báječně, odjíždíme. Na loď se vešlo asi 100 lidí, kteří byli snad i ve strojovně, kocábka se rozhoupala a za 45 minut byla na ostrově. Byla velká zima, velké vlny, ale jsme tam a už nám to nikdo neodpáře.

Vězení, kde Nelson Mandela trpěl 27 let

Musíme uznat, že to mají po organizační stránce zmáknuté. Po přiražení lodi k molu nás nahnali do připravených autobusů, nastoupili jsme tam jako ovce, dveře se zavřeli a odkázáni na podivného průvodce jsme již jen jak správní turisté otáčeli hlavami z jedné strany na druhou, podle toho, na co nebo na koho během prohlídkové jízdy ukazoval. To je přesně styl, kvůli kterému necestujeme s cestovními kancelářemi, mnohem raději máme volné individuální poznávání a žádná omezení. 

Nelson Mandela

Nelson Mandela (18.7.1918-5.12.2013) byl jihoafrický bojovník proti apartheidu, následně se stal respektovaným politikem a posléze dokonce prezidentem (1994-1999). Byl prvním černochem v této vysoké funkci a jeho vláda se pokoušela zlikvidovat všechny metastáze apartheidu. Odstranění sociální nerovnosti, chudoby a zajištění mezirasového usmíření, to byl především jeho hlavní plán. Ve vězení byl dlouhých 27 let. Je neuvěřitelné, že netoužil po odvetě. Jeho výraz ve tváři mluví za všechno. Doporučuji se k pochopení této osobnosti podívat na film.

Nakonec ale přišla, naštěstí, očekávaná koncovka. Vystoupili jsme, přivítal nás jiný průvodce, který vypadal přesně jako „bachař“ z nějakého amerického filmu. Chlap statné postavy s velmi hlubokým autoritativním hlasem vzbuzující přirozenou autoritu s nasazenými slunečními brýlemi Ray Ban nás všechny ztišil jako mávnutím kouzelného proutku. Vypadalo to, že mají z něho všichni strach. Provedl nás vězením, ukázal nám celu, kde byl Nelson Mandela zavřený i přilehlé místnosti, kde trávil dlouhé roky. Přiznal se také, že zde byl jako politický vězeň 6 let vězněn i on, což dodalo jeho průvodcovství úplně jiný náboj. 

Povídal velmi zasvěceně o životních podmínkách v tomto žaláři a nebál se jít až do podrobností. Ochotně odpovídal na řadu dotazů všech přítomných. V naší skupině bylo kromě nás dalších 20 národností včetně Palestinců, Izraelců, Syřanů nebo Filipínců. Bylo obdivuhodné, že se první dva zmínění velmi rádi ke své národnostní identitě přiznali a že spolu neměli problém koexistovat. Dva národy, desítky let trvající izolace, teroristické útoky z jedné strany a pravidelná vojenská ofenzíva ze strany druhé stály tyto dva národy moře krve. Jenže oni zde sedí spolu, nemají žádný problém, povídají si, usmívají se. Jejich přiznání způsobilo zájem nás všech a oni to proto samosebou udělali. To není problém obyvatel, ale je to problém politický. 

Věznice

To je jasný. Je to hrozná špína. Celkem jsme se na ostrově zdrželi jen 2 hodiny, zklamaní jsme rozhodně nebyli. Večer jsme si před spánkem pustili v autě film Nelson Mandela, což se náramně hodilo. Ostrov Robben Island byl na seznam UNESCO zapsán v roce 1999, je největším z ostrovů JAR, je 3,5 km dlouhý a 2 km široký. Jeho plocha zabírá kolem 600 hektarů. Ostrov byl v období od 17.do 20. století využíván jako vězení, nemocnice pro společensky nepřijatelné skupiny nebo jako vojenská základna. Naposledy to bylo vězení s mimořádnou ostrahou pro politické vězně. Velkým paradoxem je, že přes všechna restriktivní opatření zvítězila demokracie a svoboda nad útlakem a barbarským, hnusným, ponižujícím rasismem.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...