Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Po stopách UNESCO: Poklidná Džibuti a moře plné nábojnic

Cestování

  6:30
Džibuti je maličká země ve východní Africe se strategickou polohou, která zemi předurčuje k tomu být důležitým prostředníkem v obchodu mezi zeměmi dopravujícími zboží po moři a dále mířící po zemi do východní a střední Afriky.

Po cestě spatřuje expedice nejrůznější druhy volně žijících zvířat. foto: Alexandr Bílek

Katastrofální silnice, vedoucí z přístavu na hranice s Etiopií, je přeplněná kamiony a cestu lemují desítky možná i stovky vraků převrácených tahačů. Protože má zde v Džibuti své zájmy několik velmocí, včetně evropských, stává se, že z neskutečně zničené silnice zničehonic najedete na prvotřídní vozovku, na kterou hrdě upozorňuje cedule se znakem EU a státu, který ji financoval. Většinou jde o Francii, zemi, která je zde "zaháčkována" díky dlouhé koloniální historii.

Džibuti je také významným vojenským partnerem všech velmocí. Mají zde své základny americké, francouzské, britské i italské armády. Je proto pravděpodobné, že má země z této spolupráce významné příjmy. Pro náhodného turistu je ale atmosféra v zemi velmi příjemná, přestože by se mohlo zdát, že bude spíše výbušná. Na severu země totiž sousedí s jedním z netvrdších autoritářských režimů na světě, s Eritreou.

Silnice z přístavu na hranice s Etiopií je přeplněna kamiony.

V této sousední zemi panuje v současnosti válečný stav a nemá s nikým otevřený žádný pozemní přechod. Jedinou výjimkou bylo až do nedávna právě Džibuti, což se ale před naším příjezdem, bohužel změnilo. Dalším komplikovaným sousedem je Somálsko, kde nefunguje téměř nic. Země je již 20 let v totální izolaci, vládne zde anarchie a zločin. Část Somálska, Somaliland, který s Džibuti sousedí, má jakousi vládu, ale není uznána jako samostatná světovým společenstvím.

Vízum do země je možné získat v Džibuti za 100 USD. Bohužel není možné do země cestovat vlastním vozem, protože zde prý existuje téměř jistota, že o všechno přijdeme. Velice jsme stáli o vízum a měli jsme dokonce jednání na Somálské ambasádě, velvyslanec nám ale vysvětlil, že pokud nás pustí po země, je zcela jisté, že na hranicích nebo kousek dál o auto určitě přijdeme.

Expediční auto projíždí Džibuti.

Pokusili jsme se alespoň velmi nepatrně proniknout na území Somalilandu nelegálně, po 10 km od pomyslné hraniční čáry nás ale vojáci zastavili a šupem vrátili zpět. Jednalo se o indické jednotky s modrými turbany, pracujícími pod hlavičkou OSN. Vymluvili jsme se, že nám přestala fungovat navigace a že míříme omylem na druhou stranu.

Používáme velmi jednoduchou navigaci, kde máme nahrané mapy celého světa, jsou zde ale vyznačeny jen hranice, hlavní města a hlavní tahy. Mapy jsou spíše jen orientační pro ověření správného směru, nic víc se od nich čekat nedá. Věděli jsme ale díky ní, že jsme hraniční čáru Somalilandu překročili.

Solné jezero Assal

Džibuti je tedy především tranzitní zemí pro dopravu zboží z moře do vnitrozemí. Kromě vojenských základen armád je zajímavé procházet se po hlavním stejnojmenném městě Džibuti a prohlédnout si francouzskou architekturu smíšenou s architekturou orientální. Severním směrem se nachází také solné jezero Assal, se stejnými vlastnostmi jako má Mrtvé moře v Izraeli, které je s nadmořskou výškou -400 m nejníže položeným místem světa.

Jezero Assal je položené 150 metrů pod úrovní moře, čímž se stává nejníže položeným místem Afriky, a je 10x slanější než moře běžné. Koncentrace soli je 33%, což umožní komukoliv (a to i neplavcům) ležet na vodě, číst si a při tom se nepotopit. Voda má blahodárné účinky na kožní potíže a silně mineralizovaný vzduch je balzámem na dýchací cesty. Pokud sem zavítáte, čeká vás pronikavé ticho, všude jen sůl a sůl.

Po stopách UNESCO

Cestovatel Alexandr Bílek si stanovil velkolepý cíl: procestovat všechna místa na seznamu UNESCO. Dosud má za sebou už 260 míst v 87 zemích. Pro server Lidovky.cz popisuje svoje cesty, které doplňuje fotografiemi a praktickými radami dalším cestovatelům.

Při rozjímání v moři nás v jednu chvíli překvapil hluk stíhaček, které se tu zčistajasna objevily a v domnění, že zde nikdo není, se proletěly obrovskou rychlostí asi 10 metrů nad hladinou jezera. Kromě dočasné ztráty sluchu se nám ale nic nestalo.

Solné jezero Assal je nejníže položeným místem Afriky.

Moře plné nábojnic

Protože jsme se od velvyslance v Berlíně dozvěděli, že polovina země patří jeho rodině, věděli jsme také, kde se nachází nejhezčí a velmi zastrčená pláž, LES SABLES BLANC. Protože to bylo jediné místo, kde připadalo v úvahu se za celou naši cestu vykoupat v moři, nechtěli jsme si ji nechat ujít. Trasa vedla přes hrubě upravenou cestu, kterou předtím projel buldozer, a jen ji trochu srovnal. Měli jsme díky velkému srázu obavu, že když sjedeme dolů, existuje reálná možnost, že auto již nahoru nedostaneme. Krásné moře ale bylo lákavější než katastrofické představy, a tak jsme to sjeli. Spoléhali jsme částečně na buldozer, který by nám nahoru v případě potíží mohl pomoci.

Moře bylo plné nábojnic.

Moře nádherné a teplé, černý sopečný písek a ve vodě půlmetrové nábojnice, kterých jsme se raději nedotýkali. Velké ryby a manty se proháněly všude okolo a delfíni nám připravili takové představení, že jsme z nich nespustili asi dvě hodiny oči. Jednu noc jsme zde přespali, vyprali si a uvařili dobré jídlo. Hned ráno jsme se ale vydali na další náročný přejezd. Definitivně jsme naším odjezdem ztratili šanci navštívit Eritreu, do které jsme měli řádně zajištěná víza a do Somálska, kam nám víza byla z bezpečnostních důvodů odmítnuta. Je proto jasné, že se sem musíme ještě minimálně jednou vrátit.

Expedice All Africa

V rámci expedic ALL AFRICA 2013 a 2012 tým Alexandra Bílka procestoval vlastním expedičním vozem Egypt, Súdán, Etiopii, Džibuti, Keňu, Ugandu, Rwandu, Kongo, Burundi, Tanzanii, Maroko, Západní Saharu, Mauretánii, Mali, Burkinu Faso, Benin, Togo, Ghanu, Pobřeží Slonoviny, Guineu a Senegal, Mozambik, JAR, Lesotho a Svazijsko. Během 5 měsíců cestovatelé ujeli dlouhých 52 tisíc kilometrů a navštívili desítky míst zapsaných na seznamu UNESCO.

Přechod z Džibuti do Etiopie

Přejíždíme maličkým a téměř nepoužívaným přechodem zpět do Etiopie. Nenápadný přechod, celníci v holinkách žvýkající halucinogenní listy chadu, kozy běhají po kanceláři, kočka spí na stole, slepice a kozy považují kancelář za svůj chlívek a kohout neustále kokrhá. Venkovská atmosféra tohoto přechodu byla hrozně zábavná. Přesto se jim administrativu povedlo vyřešit s grácií, závěrečné razítko s výrazem nejdůležitějšího úředníka mlasklo do našeho karnetu a cestu máme volnou.

Příští reportáž se bude týkat etiopského města, které se chlubí tím, jak spolu muslimové a katolíci dokážou perfektně vycházet.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!