Na súdánské straně hranic již začínají potíže, které se táhnou několik hodin. Úředníci chtějí kompletně vystěhovat naše auto, rozebrat stan a vše, co se jim nelíbí, dávají na stranu
Alexandr Bílek
Ráno vstáváme před šestou a zajíždíme obhlídnout město. Potom se začneme pídit po utečeneckém táboře, který tu prý je třetí největší na světě
Alexandr Bílek
Péče o naše auto
Alexandr Bílek
Vesnice, kterou jsme míjeli
Alexandr Bílek
Vše je otevřené, jedná se o docela slušnou vesnici, děti si hrají na hřišti fotbal, u každého stanu se něco vaří, ženy sbírají klestí po okolí. Působilo to na nás, kupodivu, velmi pozitivně.
Alexandr Bílek
Přes velmi rozporuplné informace na internetu nebo z médií a informacemi přímo z místa, jsme i přes nulové potíže měli trochu vítr z lidí, které jsme minimálně na polovině trasy potkávali.
Alexandr Bílek
Zjišťujeme, že nám teče zase olej z diferenciálu, už nás to opravdu točí. V jedné vesnici se iniciativy ujímá asi 18letý kluk
Alexandr Bílek
Celou noc kolem nás jezdili kamiony a to nebylo moc příjemné.
Alexandr Bílek
Projíždíme nádhernou tichou krajinou, všude jen písek a roztroušené stromky, takové ty africké akáty.
Alexandr Bílek
Obrovské díry, pískovo-kamenitá cesta a oni jezdí jako blázni. Jedou sice třeba 50 km/h, ale to je na tento terén dost
Alexandr Bílek
Nyní míříme na severozápadní hranici Keni a Jižního Súdánu