Srbští epidemiologové apelují na obyvatelstvo každý den. „Noste roušky, chovejte se ukázněně, nesrocujte se ve větších skupinách, situace je vážná,“ říkají. Nicméně strach a panika z neznámého, která panovala během první vlny, a která v lidech vyvolala odpovědnost, bohužel pominula.
Zdá se, že Srbové zaujali k mimořádným opatřením stejně laxní přístup jako Češi, přestože počet nakažených každým dnem stoupá. Ke dni 28. října bylo ze 9690 testovaných osob 1328 pozitivních na covid-19. Od začátku pandemie na tento virus zemřelo 803 lidí. Srbsko, a to především Bělehrad, už jakousi druhou vlnu zažilo během léta, s tehdy průměrným počtem nakažených kolem 600 lidí denně, a to v době, kdy ve zbytku Evropy byla situace celkem stabilizovaná.
Daniela KomatovićDesignérka, grafička, malířka a fotografka. Narodila se v Praze, kde taky vystudovala grafický design. Spolupracovala s řadou známých značek. V roce 2015 představila svou vlastní řadu šperků, která později získala ocenění v soutěži A’Design Award & Competition. Angažuje se v mnoha charitativních projektech. |
Tvrdá jarní opatření
Otázkou samozřejmě je, zda-li to byla druhá vlna pandemie, nebo důsledek předčasně ukončených mimořádných opatření. Ty byly v Srbsku během první vlny celkem přísné. Zaveden byl i policejní čas a během několika víkendů se dokonce nesmělo vycházet ven vůbec. Důchodci se mohli procházet pouze v určitý čas, nakupovat si potraviny mohli jen ve velmi ranních, skoro ještě nočních hodinách. Výsledkem těchto radikálních opatření bylo solidní zvládnutí situace, bez katastrofálních scénářů, které jsme tehdy všichni sledovali v Itálii nebo Španělsku.
Zřejmě ale předčasné ukončení těchto přísných opatření způsobilo, jak jsem již zmínila, opětovný nárůst počtu nakažených. Současně je celkový přístup k situaci mnohem benevolentnější a krizový štáb vydává spíše jakási doporučení. Asi s cílem předejít nepokojům, které momentálně zažíváme v Čechách, a které už nakonec Srbsko samo zažilo před pár měsíci.
Další příběhy Čechů v cizině čtěte zde |
Z vlastní zkušenosti mohu pouze konstatovat, že doporučením tady lidé nepřikládají příliš velkou váhu. I když bylo před pár dny vyhlášeno, že v uzavřených prostorách, v dopravních prostředcích a ve školách je nezbytně nutné nošení roušek, má osobní zkušenost je taková, že ne všichni mají v obchodech roušku, ne všechny děti mají po celou dobu pobytu ve škole roušky a polovina obsluhujících v prodejnách a restauracích nosí roušky způsobem, že jim zakrývá pouze ústa, nos ne.
Jako v Česku?
O plánovaných mimořádných opatření se zatím neuvažuje. Ta se začnou zvažovat až v momentě, kdy nemocnice přestanou zvládat příliv hospitalizovaných těžších případů. Lékaři občanům, a to především rizikovým skupinám, doporučují očkování proti běžné chřipce a pneumokokovi. Tato očkování údajně zmírňují nežádoucí projevy zákeřného viru.
Osobně s nošením roušek problém nemám a s respektem uposlechnu rad odborníků s cílem zabránit šíření viru a zbytečným předčasným úmrtím. Věřím tomu, že kdybychom všichni důsledně roušky nosili, určitě bychom předešli krizovým opatřením. Situace je už prostě taková, nic s tím neuděláme, tak proč se tomu tolik protivíme? nechápu. Protesty jen vše zhoršujeme. Není to konec světa a není to napořád. Chce to pouze trpělivost, disciplínu a víru v lepší zítřek. To říkám z pozice matky, umělkyně i podnikatelky zároveň.
