Perly jsem tobě vybírala, slzy jsem sobě utírala…“ mnozí z vás si jistě vzpomenou na verše Karla Jaromíra Erbena z balady o vodníkovi. U nás se dlouho tradovalo, že perly přinášejí člověku neštěstí, a jak jsem zjistila, v Polsku se tato vlastnost přisuzuje pouze perlám bílým. V Orientu mají naopak darované perly obdarovanému zaručit dlouhověkost.
V každém případě se jimi zdobily ženy už ve starověku a oblibě se těší dodnes. A pokud je máte rády i vy, měly byste je nosit a ne opatrovat doma v šuplíku. Teprve na Tahiti jsem se totiž dozvěděla, že perly potřebují neustále dodávat energii a vodu, bez kterých ztrácejí lesk. A ty se do perly dostávají právě z lidského těla.
Přestože James Cook nazval perlou Polynésie ostrov Bora Bora, my jsme se vydali na perlovou farmu na ostrov Raiatea. Když to poněkud přeženu, v duchu jsem si představovala perletí vyzdobený salón a v něm alchymistickou dílnu. Ve skutečnosti jsme přešli po molu do plechové chaloupky nad vodou, ve které se válely sítě a za stolem seděl mladík, který prováděl očkování. Na něm závisel veškerý úspěch procesu umělé kultivace perel této farmy. Je to náročný a děsně zajímavý proces, srovnatelný s jemnou prací chirurga.
„Tahitská černá perla“ vzniká pouze ve vodách lagun Francouzské Polynésie“, vysvětluje nám průvodce. „Kromě černé ale produkujeme perly v široké barevné škále, téměř ve všech barevných odstínech, jaké si jen umíte představit“. Na pracovním stole měl mladík svěrák a v něm upnutou perlotvorku, která byla vypěstovaná z larvy ve vodách laguny. Škeble co možná nejméně rozevřel a do pohlavního orgánu vložil kuličku vyrobenou z lastury sladkovodní perlorodky a také kousek tkáně jiné perlotvorky, která ovlivňuje barvu vzniklé perly.
    |
Takže celý den mladík „vyrábí“ třeba jen zelené perly, zvané paví. Pak mladík ploché škeble opět uzavřel a jeho kolegyně je následně provrtala a navlékla na lano, které se odvezlo na moře a zavěsilo v koších do laguny. Začal probíhat proces obalování kuličky perletí, který trvá asi tři roky. Perly, které se již podařilo vykultivovat, jsme obdivovali v místním obchodě na břehu moře a později v Muzeu perel Roberta Wana.
Perly nejrůznějších barev, tvarů a kvality byly k mání buď jako polotovary, anebo již zakomponované do šperku. A bylo těžké vybírat, protože místní umělci mají neuvěřitelnou fantazii a jejich umělecká díla vypadají nádherně, nevšedně a netuctově. Mnohé perly jsou téměř bezcenné a tak se za pakatel prodávají v Papeete před tržnicí. Pokud nemáte na Tahiti perly, nezoufejte a ozdobte se květinami, které rovněž září všemi barvami a mnohé z nich ještě omamně voní. Nejvíce tiare. A pokuste při tom proniknout do tajů pravidel pro jejich nošení.
