Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Poprvé jsem na Island přijel v září roku 2007. Na letišti nás čekali kamarádi, bylo kolem půlnoci a naše první cesta nevedla spořádaně domů do postele, ale rovnou do pustiny. Takže žádná záře velkoměsta, což je ohledně Reykjavíku pojem relativní, když má zhruba sto dvacet tisíc obyvatel, ale pustina ve tmě a kodrcání na hrbolatých šotolinových cestách. Plus chladno a deštivo, ale za to s nádherně čistým vzduchem. Lidi jsou na Islandu milí a ochotní, bez problémů se člověk dorozumí anglicky, neboť angličtině a dánštině se učí už od první třídy. Island má po rybolovu největší příjem z turismu, takže angličtina je pro ně nutnost. Nehledě na to, místní nerozumí ani sobě navzájem, stačí sledovat komunikaci domorodců, kde nejčastější slovo je HA?, pronesené s patřičným důrazem na zopakování informace, protože dotyčný prostě nevěnoval informaci pozornost.
Kdo je Marek Pekárek?Narodil jsem se v Hodoníně, je mi 37 let, na Islandu jsem potřetí. V roce 2007 jsem odjel do Irska, odkud jsem se vrátil po pěti měsících, tato země mě vůbec nezaujala. Jsem vyučený elektrikář s letitou praxí, takže můžu dělat v podstatě jakoukoliv práci. Pracoval jsem v továrně na palubní desky do aut, u firmy na opravu autoskel, ve skleníku, na farmě a teď naposled v kuchyni jako přípravář fastfoodových jídel ze zmražených polotovarů. S kuchařinou to nemělo nic společného. |
Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Tak pochopitelně zde často zmiňované české velikonoční praktiky, ty by zde nejen že zůstaly nepochopeny, ale jak je ve Skandinávii dobrým zvykem, byly by i patřičně oceněny pobytem za mřížemi za domácí násilí. Ovšem neméně nepochopeny zůstávají stravovací zvyky. Ač cestovatelské blogy a průvodci svorně tvrdí, že Islanďané jsou národem novým chutím otevřeným a při neustále se zvětšujícím přívalu turistů ze všech koutů světa tolerantní, osobní zkušenosti tvrdí opak. Přestože kvalitní restaurace všech různých světových kuchyní v Reykjavíku jsou neustále plné. Největší zděšení a tváře plné odporu a znechucení mezi mýma kolegy způsobilo posolení si rajčete, což je pro místní naprosté tabu. Solit zeleninu je tady nepochopitelné. Ale hned vzápětí si na sladké pečivo namažou slané máslo, na to marmeládu a na ni si dají plátek sýra. A to jim přijde naprosto běžné.
Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Momentálně se vracím na tři měsíce. Jsem na islandském úřadu práce, který umožňuje odjet z ostrova na tuto dobu, takže si zajedu užít léto, hudební festivaly, zaktualizovat si důvody, proč jsem před rokem opouštěl naši banánovou zemi tak rychle, jak jen to bylo možné a porovnat, kde mě to bude z hlediska dlouhodobého pobytu štvát méně. Co si budeme namlouvat, i ráj má svoje mouchy a Islanďané tuze rádi praktikují dvojí metr v přístupu k cizincům a domorodcům. I když budete pracovat na půl plynu, pořád budete pracovat dvakrát rychleji než místní. Jim se to toleruje, vás vybízí ke zvýšení výkonu. Samozřejmě za stejné peníze, mnohde i za menší. Na naučení se těch několika málo úkonů v kuchyni fastfoodového občerstvení jsem dostal tři týdny. Zprvu jsem nechápal proč tolik, po příchodu místních nováčků mi to bylo jasné. Co se pracovitý inteligentní Čech naučí za pár dní, Islanďan nezvládne ani za měsíc, a ke všemu je musíte neustále vybízet k činnosti. Jsou to oživlé počítače, dokud nedostanou program, sami od sebe neudělají nic. Další osobní zkušenost.
Češi v ciziněSledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám. Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě". |
Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Nedá se říct, že by zrovna chybělo. Člověk si zvykne, že kvalitní potraviny jsou i ty pod v Česku známým logem euro shopper, navíc díky rozšířeným skleníkům se dá koupit v podstatě jakákoliv čerstvá zelenina a ovoce. Ruce nemáme levé, uvařit si dokážeme téměř cokoliv, od českých klasik, po lehká jídla odkudkoliv. Zrovna včera proběhl mejdan s klasickým knedlo zelo čuníkem, což i místní, vybíravé papulky, ocenili spokojeným mlaskáním. Velký úspěch zaznamenal bramborový salát a dorty, u odvážnějších v podstatě cokoliv. Zbytek si dál vesele medí v klasickém západním fastfood menu, aneb burgřík, hranolky, majonéza, coca-cola, což se samozřejmě projevuje na kulatící se nastupující generaci, jejíž ženská část se ráda odívá do "vkusných" lesklých legín. Vskutku monstrózní podívaná, Turci by si kníry ukroutili.
Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti ještě nemám, ale česky je učit budu. Stejně tak anglicky a lokální jazyk.
Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
"Jsi z Prahy?" Takže automaticky vysvětluju, že Česko má víc míst k životu, než stát ve státě.
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku důsledně nesleduju, ale rozdíl je zde i tak naprosto propastný. Zdejší společnost je silně angažovaná a ekonomický krach, který se tady před lety udál způsobil, že lidi začali více šetřit a všechno razantně zdražilo. Ovšem s příjmy, jaké Islanďané mají, to v praxi znamená, že už nejezdí na tři dovolené ročně, ale "jen" na dvě. Po ekonomickém zemětřesení přišlo politické a celá zem se podílela na změně ústavy a ke všemu dal loni Island na dobro sbohem EU. Nedivím se, že i letos skončili mezi deseti zeměmi světa s nejlepší životní úrovní. Jsou to jižani severu, co můžou udělat hned, odkládají tak dlouho, až se to vyřeší samo nebo se na to zapomene. Tady se rozhodně neumírá na stres.
