Nedávno jste se vrátil z humanitární mise v jižní Tanzanii. Jak byste hodnotil tamější zdravotní péči? Zaskočilo Vás něco?
Většina obyvatel Tanzanie pracuje v zemědělství a žije jen z toho, co si vypěstuje, případně danou plodinu vymění za něco jiného. Nemají žádné peníze, tím pádem neplatí daně ani zdravotní pojištění. Pokud onemocní, je pro ně zdravotní péče zpoplatněná a i když v porovnání s Evropou se jedná o malé částky, lidé bez jakékoli hotovosti si vyšetření, hospitalizaci ani léčbu nemohou dovolit. Často nemají ani na transport do nemocnice. Pokud navíc onemocní živitel rodiny, ohrožuje to existenci i všech dětí. Rostoucí dětský organizmus potřebuje v potravě základní stavební látky, a pokud se jich dlouhou dobu nedostává, objevuje se marasmus.
Vůz humanitáírní organizace International Humanity.
To je naprosté vyhladovění, jaké například zažívaly děti v koncentračních táborech. Před cestou na misi jsem byl připraven snad na všechno, i na vysoký výskyt HIV infekce a množství sirotků, které tato infekce za sebou zanechává. Avšak to, že se v 21. století vyskytuje v oblastech, kde nebyla a není občanská válka ani jiný ozbrojený konflikt tak drastické hladovění dětí, to bylo pro mně skličující. Myslím si, že by to vyspělý svět neměl dopustit. Lidé v Africe umí a chtějí pracovat, pokud však mají jen svoje malé políčko a půl roku nezaprší, tak do prachu můžete kopat, kolik chcete. Zdravotní péče v nemocnicích je na standardní úrovni, trpí však nedostatkem léků, diagnostických testů a hlavně obrovským deficitem lékařů.
Liší se nějak situace v Tanzanii od té v Malawi a Zambii?
Tanzanie je velká země a to jak rozlohou, tak počtem obyvatel. Zajistit alespoň základní standard zdravotní péče je tam proto nejkomplikovanější. Lidé tam často žijí v odlehlých oblastech, kde jsou silnice sjízdné jen v suchém období. Všechny tři země mají společný problém s nedostatkem lékařů, v Malawi a v Zambii, kde je méně obyvatel, jsou alespoň některé léky dostupnější.
Docent MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D.se specializuje v oborech epidemiologie, prevence a kontrola infekčních nemocí, cestovní a tropická medicína. Je vedoucím lékařem Očkovacího centra v Ostravě-Hrabůvce a odborným garantem největší sítě očkovacích center Avenier (které jsou současně i ambulancemi cestovní medicíny) v České republice. Od roku 2004 vede neziskovou mezinárodní humanitární organizaci International Humanity a o dva roky později byl zvolen prezidentem Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny. Je autorem více než 350 vědeckých a odborných publikací, včetně vysokoškolských učebnic a skript. Je aktivním cestovatelem, navštívil 70 zemí na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Je také autorem 10 cestopisů publikovaných v časopisech Cestovatel, Diastyl a Cestopisy. |
Jak probíhala Vaše každodenní práce?
Pro mne osobně to bylo poměrně stereotypní. Na každém místě na nás čekaly davy pacientů, z kterých většina v životě neviděla lékaře - a bílého lékaře už vůbec ne. Někdy bylo nutné zvládnout i přes 200 pacientů za den - všech věkových kategorií s různorodými problémy od úrazů přes infekce až po podvýživu. Když se setmělo a na místě nebyl elektrický proud, ordinovalo se dál s čelovou lampou. Mezi ordinačními dny jsme se přesouvali na další místa a současně řešili nákupy nových zásob léků a diagnostických testů.
S jakými problémy za Vámi nejčastěji domorodci chodili?
Nejčastější byly jednoznačně infekční nemoci. I když bylo suché období a v některých oblastech půl roku nepršelo, poměrně častá byla i malárie. Ve vyšší nadmořské výšce jsou chladné noci, a proto byly zejména u dětí běžné infekce dýchacích cest.
Co pro Vás bylo nejtěžší?
Tak jako vždy a všude na misích jsou to zbytečně trpící děti - ať už důsledkem podvýživy, infekcí, nebo HIV, kterou získali při narození, obzvlášť pokud rodiče následně AIDS podlehnou a o sirotka nemá kdo pečovat. Velmi smutný pohled je i na popálené děti, kterým vzplálo oblečení při hře u otevřeného ohně, což není bohužel vzácným jevem.
Jak bude pokračovat Vaše práce bez Vás?
Zaškolili jsme místní sestry a další zdravotnický personál tak, aby byli schopni pokračovat v léčbě pacientů přicházejících na misijní stanice. Na každém místě po nás zůstaly poměrně velké zásoby léků a laboratorních testů, které budeme na dálku průběžně doplňovat. Pro podvyživené děti zabezpečujeme i kojeneckou výživu s vitamíny a minerály, které jim schází. Navíc tam průběžně budou jezdit dobrovolníci česko-slovenských neziskových organizací International Humanity a Bez mámy, včetně lékařů. Naše projekty však nejsou zaměřené jen na zdravotní péči. Podporujeme vzdělávání dětí, stavíme sirotčince, budujeme přívody pitné vody a podobně. Hodí se každá pomocná ruka.
Měl jste čas i na nějaké ne-pracovní, cestovatelské zážitky?
Při přesunech v těchto odlehlých oblastech jsme naplno vnímali krásy afrického venkova nezatíženého a nezkaženého turistickou infrastrukturou. Je to skutečná Afrika se vším všudy. Žádná turistická ghetta. Krásná příroda, nádherné momenty zapadajícího slunce na pozadí vysokých hor a buše nebo neuvěřitelná noční obloha bez světelného znečištění. Pokud jde o turistické atrakce uvedené v cestovatelských průvodcích, nejvíc se mi líbily dvě.
V městečku Hasamba v jižní Tanzánii jsme ordinovali jen 15 minut jízdy terénním vozem od druhého největšího meteoritu světa v Mbozi. Je to více než 10 tunové těleso skládající se z 90 % ze železa. Když kdysi dávno v pravěku dopadlo na zemský povrch, musela to být pořádná rána. Úžasným osvěžením a balzámem pro tělo byla noc strávená u jezera Malawi, jenž je lokálně známější pod názvem Nyasa. Díky tomu, že součástí naší expedice byl i kameraman Lukáš, můžeme na všechny tyto krásné momenty často vzpomínat.
Lékařský vůz v Tanzanii.
Mohl byste našim čtenářům doporučit téměř nepoznanou jižní Tanzanii?
Tanzanie nabízí spoustu atrakcí, kromě ostrova Zanzibar se však prakticky všechny nacházejí na severu země u keňských hranic. Pokud však nemáte chuť být obtěžováni prodavači suvenýrů, organizátory výletů ani se pohybovat v davu dalších turistů z celého světa, můžete po příletu do největšího města země Dar es Salaam zamířit autobusem směrem na jihozápad do města Mbeya.
Odsud můžete vyrazit do místních národních parků bez záplavy jiných cizinců k druhým nejvyšším vodopádům celého kontinentu Kalambo Falls, k některému z mnoha z místních vulkanických jezer (pozor však na parazita Schistosoma) nebo na trek do hor sahajících až k třem tisícům metrům nad mořem. Když k tomu přidáte termální prameny, vzácná archeologická naleziště nebo jednoduše prostou krásu afrického venkova, bude to v porovnání s uspěchanou Evropou nesmírně osvěžující.
