Rakušané se Čechům kvůli rouškám vysmívali. Během pár dní ale úplně otočili, říká Češka

Lidovky.cz: Dodržují lidé opatření nařízená vládou?
Většina lidí opatření dodržují. Zpočátku byli podle mé zkušenosti všichni opravdu obezřetní. Velmi omezili či zcela přerušili kontakty s přáteli i příbuznými. Pro rodiny z měst bylo po zavření parků velmi těžké se pohybovat venku nějakým „povoleným“ způsobem. Myslím, že šlo pro ně o nejtěžší fázi, kdy v podstatě neměli kam jít. Když jste si při procházce sedli na lavičku, upozornila vás ihned policejní hlídka, že máte jít dál, jinak dostanete pokutu. Případně kontrolovali, jestli jste venku opravdu jen se členy své domácnosti. 

Lidovky.cz: Přicházejí lidé o práci?
Ano. Jedním z prvních opatření, které schválila vláda, bylo okamžité ukončení lyžařské sezony ve všech lyžařských střediscích v Rakousku. To stálo místa desetisíce sezonních pracovníků, mezi kterými samozřejmě bylo i mnoho Čechů, Slováků a dalších cizinců. 

V současné době je v Rakousku asi 1,8 milionu nezaměstnaných, v tom čísle jsou zahrnuti i zaměstnaci v takzvané kurzarbeit (krátká práce). Kurzarbeit je opatření vlády umožňující podnikům, které by jinak velmi pravděpodobně zkrachovaly, nechat své zaměstnance určitou dobu pracovat jen malou až nulovou část jejich úvazku, ale za 80 až 90 % jejich běžného platu. Většina této částky je pak financována z krizového státního fondu. Cílem je podpořit podnikatele, aby nepropouštěli zaměstnance. 

Lidovky.cz: Jakou náladu pociťujete kolem sebe?
V půlce března jsme byli, asi jako většina obyvatel Evropy, novou situací opravdu vyděšení. Dnes mám stejně jako lidi v mém okolí pocit, že vše směřuje k lepšímu. Nedávno jsme si užili první skutečnou návštěvu restaurace. 

Lidovky.cz: Je v Rakousku dostatek ochranných pomůcek? Používají je lidé?
Asi jako všude v Evropě jich byl nedostatek. Na samém začátku krize se tedy roušky nosit nemusely. Dokonce se ve zprávách hovořilo o tom, že to není nutné. Záběry z českých a slovenských zpráv, kde redaktoři sedí v maskách, tady sloužily tak trochu k pobavení z „přehnaných reakcí východních sousedů“. O pár dní později bylo všechno jinak. Česká „masková mánie“ začala být obdivována. Nabízí se otázka, proč místní vláda během pár dní úplně změnila názor na toto opatření. Vidím to asi tak, že v době, kdy zde masky nebyly, vláda prostě nechtěla lidi nutit do toho, aby se postarali sami a sami si je ušili. V Česku to lidé zvládli. Tady se místo toho prostě tvrdilo, že nejsou potřeba. 

Lidovky.cz: Dokázala byste porovnat situaci v Rakousku a v Česku?
Řekla bych, že opatření v Rakousku i Česku byla a jsou velmi podobná, uvolňování probíhá taky obdobně. Stejně jako s těmi maskami mám ale tady pocit, že vláda byla při zavádění a oznamování opatření a restrikcí opatrnější. 

Při čtení českých zpráv jsem měla často dojem, že každý z politiků říká něco jiného. Myslím, že spoustu lidí v Česku to zbytečně iritovalo a ještě víc znějistělo. Novinky z domova mě samozřejmě zasáhly - především šlo o to, že hranice zůstanou zavřené „nejméně půl roku“, nebo jak říkal pan prezident Zeman, klidně i rok a déle. To byly opravdu hodně silné a děsivé výroky, kterých si všímala i rakouská a jiná zahraniční média. Teď, v rozporu s tím, otevírá Česko hranice mezi prvními.  

Lidovky.cz: Jak prožíváte situaci vy?
Naštěstí nijak dramaticky, v mém okolí nikdo neonemocněl a naše pracovní situace se sice změnila, ale nikdo z rodiny nepřišel o místo. Žijeme ve Vídni, ale dva měsíce jsme strávili u manželových rodičů v Salcburku, Můj muž pracoval na home office a mě byla činnost pozastavena. Pracuji jako Tagesmutter, což je podobné jako práce ve školce nebo v jeslích. Starám se o několik dětí, které mám u sebe doma. Teď se situace pomalu vrací do normálu, tak se těším, že se v létě podívám do Česka.