Schwarzenberský plavební kanál spojil povodí Vltavy a Dunaje a dvě různá úmoří. První plány předložil inženýr Josef Rosenauer svému zaměstnavateli, knížeti ze Schwarzenbergu, v roce 1774.
Plavebním kanálem se mělo dopravovat dřevo ze severních úbočí Šumavy přes hlavní evropské rozvodí k řece Große Mühl a dále po Dunaji až do Vídně. Tehdejší hlavní město císařství trpělo nedostatkem palivového dříví, což způsobilo vzrůst cen – a ty byly pro majitele rozsáhlých, nepřístupných a nevyužitých lesů na Šumavě mimořádně zajímavé.
Plavení v UNESCOHrdosti plavců od Schwarzenberského plavebního kanálu i oživení prastarých tradic pomohl rok 2022, kdy bylo plavení dříví zapsáno na Seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Jde o společný zápis České republiky, Lotyšska, Německa, Polska a Španělska, který vzešel z iniciativy Mezinárodní asociace plavců IATR. Týká poměrně široké oblasti tradičních řemesel spojených s vodou a plavectvím, tedy i vorařství a dovedností spojených se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. Řemeslu se u nás věnuje několik menších muzeí, například v jihočeském Purkarci a ve Střelských Hošticích anebo expozice v Podskalské celnici na Výtoni, kde Muzeum města Prahy připravilo neobyčejný simulátor. Na voru si můžete zkusit proplout legendární Svatojanské proudy. |
Kanál se stavěl ve dvou etapách od roku 1789 do roku 1823 a původně byl určen pro plavení polenového dřeva, po pozdějších úpravách jím mohly proplouvat až dvacet metrů dlouhé klády. Napájely jej vody z Plešného jezera a téměř třiceti potoků, postupně byly pro zlepšení stavu vody vybudovány menší vodní nádrže. Dosáhl celkové délky přibližně 50 kilometrů a k plavení sloužil téměř 170 let, až do roku 1962.
Slavnosti na břehu
Dvousté výročí plavení dříví na Schwarzenberském plavebním kanálu v roce 1989 oslavili především lesáci. Vzniklo několik spolků, které začaly zanedbaný a místy už nefunkční kanál čistit a obnovovat.
S otevřením nepřístupného hraničního pásma objevili kanál a hlavně cesty podél něj turisté a cyklisté, až se nakonec v červnu 1998 otevřel hraniční přechod pro pěší a cyklisty Ježová/Iglbach. V květnu 1999 se poprvé konala Slavnost Schwarzenberského plavebního kanálu na Jeleních Vrších a od té doby to na kanálu několikrát do roka žije. Letos probíhá už 27. novodobá plavební sezona.
Hlavní atrakcí jsou ukázky plavení dříví, kdy kolem potoka chodí plavební personál vybavený plavebními háky a oblečený do tradičních oděvů, a to včetně dřeváků vystlaných slámou. Nikdy u toho nesmí chybět kapela Libín-S Prachatice, která hraje k poslechu a tanci a ke kanálu také zve různé folklorní soubory z Česka i zahraničí.
Tečkou za letošním rokem bude zakončení plavební sezony u potoka Iglbach 31. srpna. Čeká vás nejen ukázkové plavení dřeva, ale také setkání s folklorem, stánek Lesů České republiky s nabídkou lesní pedagogiky a samozřejmě občerstvení. Na místě se dají koupit studené i teplé nápoje, něco dobrého na zub, něco od masa, ale i domácí sladkosti.
Děti si pod dohledem zkušených plavců vyzkouší vhazování polen do kanálu i práci s plavebním hákem při jejich vytahování. Malí plavci, kteří se zapojí do plavení dříví, budou nakonec plavebním ředitelem pasováni na plavecké učně a dostanou diplomy, pamětní placky i drobné dárky.
Kudy kam šumavskými lesy
Celé to zní skvěle, ale hraniční přechod Ježová/Iglbach leží hluboko v lesích (GPS 48.6543700N, 14.0351739E) a dostat se tam není jednoduché, obzvlášť pro ty, kteří to na Šumavě moc neznají. Trasy najdete na Schw-kan.com/jak-k-nam.
Pokud by pro vás několik kilometrů pěšky bylo příliš, počkejte si zkrátka na příští rok a vydejte se na slavnost na Jelení Vrchy. Ty jsou lépe dostupné, je tam parkoviště, ale také ve staré fořtovně objevíte malé muzeum. V něm se dozvíte spousty zajímavostí nejenom o kanálu, ale také o šumavských lesích a historii osídlení Šumavy.
