Němec Henner Hildebrand s chotí patří k těm několika málo turistům, kteří se odvážili strávit dovolenou v této bývalé britské kolonii v západní Africe, kterou poprvé navštívili v roce 1976.
"Je to mimořádné místo! Upřímně řečeno, není docela snadné se pro cestu sem rozhodnout," prohlašuje Hildebrand, opálený a usměvavý, na pláži Tokeh nedaleko Freetownu. "Musíte si zorganizovat vše sami. Ale jakmile objevíte třebas tuhle pláž, už se sem rádi vrátíte," dodává.
Z letiště jen obtížně
Sierra Leone, která se vzpamatovává z jedenáct let trvající občanské války (1991-2002), musí ještě obnovit infrastrukturu, aby mohla začít turistický sektor plně rozvíjet. Například turista, který chce do Freetownu a přistane na mezinárodním letišti Lungi, jež je od metropole odděleno ústím řeky Sierra Leone, si může vybrat, zda bude čtyři hodiny cestovat po silnici nebo přes řeku na palubě stařičkého trajektu či nájemné loďky, což je v případě špatného počasí velmi riskantní. Jeden čas bylo možno použít vrtulník, ale od tohoto rychlejšího dopravního prostředku bylo loni upuštěno.
Udělat ze Sierry Leone oblíbený cíl turistů je velká výzva, přiznává Cecil Williams, šéf Státního turistického úřadu. "Je to však také příležitost, jak do tohoto sektoru přilákat zahraniční investice. Potřebujeme výkonnější a rychlejší lodě a lepší síť silnic, aby bylo možno zhodnotit krásy krajiny," prohlašuje Williams.
Oblast zničená válkou
Země také podle něho musí bojovat proti pověsti regionu zdevastovaného válkou. Tento strašlivý konflikt si vyžádal na 120.000 lidských životů a tisíce civilistů byly zmrzačeny.
Před více než deseti lety zuřila v zemi občanská válka, jedna z nekrvavějších v nedávné historii Afriky, za níž byli lidé zabíjeni, mrzačeni, znásilňováni a unášeni. Bývalý liberijský prezident Charles Taylor byl 30. května mezinárodní justicí odsouzen k 50 letům vězení za to, že dodával sierraleonským povstalcům zbraně a munici výměnou za diamanty. Soud jej prohlásil vinným z toho, že napomáhal některým nejhanebnějším zločinům v historii lidstva, podněcoval k nim a plánoval je.
"Musíme ustavičně připomínat lidem a jiným zemím, že válka skončila," prohlašuje čtyřiatřicetiletý Samuel Small, který se označuje za turistického průvodce, ačkoli na pláži Bureh, potencionálním ráji pro surfaře asi 40 kilometrů od Freetownu, není po turistech ani vidu.
Z turistickéko komplexu v Sierra Leoně zbyly jen trosky, syn půvobního majitele ho chce znovu vystavět a přilákat turisty do války zbídačené země.
"Od konce války tu mnoho turistů nebylo, kromě zaměstnanců nevládních organizací," říká Small. Doufá, že se tato tendence brzy změní.
Turistika vyšší úrovně
Podle Státního turistického úřadu se počet cizinců zvýšil z 33.000 v roce 2008 na 52.000 v loňském roce, ale jen každý pátý z nich byl skutečně turista. Tedy žádná sláva. Avšak před válkou sem ročně jezdilo až 100.000 turistů, většinou Francouzů.
"Přes to všechno soudíme, že se turistika v příštích pěti letech stane sektorem, který bude přinášet značné příjmy pro sociální a ekonomický rozvoj země," ujišťuje Cecil Williams.
"Naší novou strategií je přejít od běžné turistiky k turistice vyšší úrovně. Nechceme masovou turistiku, která ničí životní prostředí a kulturu a nepřináší dost peněz. Abychom tohoto cíle dosáhli, dáváme přednost ekologické turistice," vysvětluje.
Kromě nabídek pobytu na plážích a výprav za divoce žijícími zvířaty může být rovněž rozvíjena kulturní turistika, zejména pokud jde o historické dědictví Freetownu, který v 18. století založili osvobození otroci.
Neštěstí u břehů Sierra Leone
O Sierru Leone se zajímají mezinárodní řetězce a začínají se tu usazovat. V sektoru se již prosazují i místní, jako Ali Basma, libanonský obchodník, který se v Sieře Leone narodil. V roce 2010 znovu otevřel přímořské letovisko Tokeh, které kdysi patřilo jeho rodině a za války bylo zpustošeno.
"V zahraničí si lidé myslí, že je Sierra Leone nestabilní, ale my jsme zde velmi spokojeni. Jinak bychom tu neinvestovali tolik peněz," prohlašuje optimisticky.
