Spící rožmberská princezna. Navštivte město Netolice

Io zámečku Kratochvíle se kdysi dalo mluvit jako o spící princezně, ale před časem se probudil a dnes láká na rozmanité akce a prohlídky.

Máte-li rádi filmy, možná jste malebný zámeček ve stylu severoitalských renesančních vil, obklopený vodním příkopem a uzavřený ohradní zdí v krajině lesů, rybníků, alejí a pastvin už někdy dřív navštívili: v interiérech totiž byla dlouho k vidění expozice Krátkého filmu Praha. Scénky ze známých animovaných filmů včetně večerníčků tu už nenajdete, Kratochvíle se vrátila zpět do renesance, do atmosféry připomínající především dobu posledních Rožmberků. 

Právě teď se můžete vypravit na prohlídku interiérů, vyzdobených a provoněných živými květinami. Název výstavy Letí pávi mezi sedmi moři napovídá, že květinové instalace budou inspirovány ptáky, a to hlavně pávy. Výstava začala včera, mimořádně otevřeno bude i v pondělí 21. května a skončí v neděli 27. května. Až půjdete k zámku, rozhlédněte se: Kratochvíle totiž patří k zámkům, kde pávi žijí. Když budete mít štěstí, zahlédnete pávice s jarními pavími kuřátky.

Italský sen

Proč se mluví o rožmberské princezně? Kratochvíli totiž nechal na sklonku 16. století postavit Vilém z Rožmberka. Kouzelné místo ale objevil někdo jiný už o pár desítek let dřív: rožmberský regent a budovatel jihočeských rybníků Jakub Krčín z Jelčan si nechal upravit a rozšířit původní tvrz s hospodářským dvorem Leptáč. Jeho pánovi Vilémovi z Rožmberka se tu tak zalíbilo, že s Krčínem směnil dvůr za Sedlčany a vedle starší tvrze si nechal postavit letní sídlo.

Stavbu vedl přední rožmberský stavitel Baldassare Maggi z Arogna, stavitel hradu a zámku v Českém Krumlově, a Kratochvíle skutečně vypadá jako kousek Itálie, přenesený do jihočeské krajiny – anebo možná nostalgický sen italského stavitele, který v cizích službách vzpomíná na vzdálený domov? Posuďte sami, každý kousek mozaiky skvěle zapadá: renesanční zahrada s pečlivě stříhanými stromy, geometricky upravené záhony léčivých bylinek, květin i zeleniny, ohradní zeď s bránou, kaplí Narození Panny Marie a několika domky (v jednom z nich objevíte cukrárnu!) a samozřejmě vodní příkop. Jak se ukáže dál, právě voda byla a je pro Kratochvíli klíčová: jak velela renesance, v zámecké zahradě nemohly chybět různé dobové pohyblivé atrakce a vodní stroje. K jejich pohonu sloužila osm kilometrů dlouhá stoka Krčínka, na jejíž torzo dnes můžete narazit v Netolické oboře.

Krčín, čerti a stoka

Netolickou oboru začal na sklonku 16. století budovat rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan. Ačkoli dnes se o ní píše jako o unikátní a promyšleně budované komponované krajině lesů, luk, alejí a rybníků s řadou historických památek, její budování tak idylické nebylo: Krčín se před její stavbou stačil pohádat s kdekým, Netolickým páchal všelijaké naschvály a ti mu nezůstávali nic dlužni. Definitivní ranou se pro město stalo zdánlivě neškodně vyhlížející zřízení obory a stavba Krčínky. Ta coby technická památka patří společně s Opatovickým kanálem, Zlatou stokou a Novou řekou, Dlouhou stokou ve Slavkovském lese a o něco mladším Flájským kanálem do rodiny renesančních vodních kanálů. Zatímco všechny zmíněné dodnes existují a lemují je turistické značky a naučné stezky, Krčínka částečně zanikla a téměř se na ni zapomnělo. Proč?

Zatímco jiné vodní kanály do rybníků či dolů vodu přiváděly, Krčínka ji Netolickým brala. Stoka odváděla vodu z potoka Mel hutka, jenž byl do té doby zdrojem vody pro řadu rybníků a mlýnů. Místo toho ji přiváděla na zámek pro zábavu panstva. Městskému hospodářství hrozil zánik a mezi lidmi se rozšířila povídačka, že noc co noc křižují Netolickou oboru čerti, kteří s Krčínem zapřaženým v pluhu pro orávají vodní stoku, bijí ho řetězy a ječí „lupni Krčína, až řetěz uletí!“