  |
Před rokem jsem si jízdu vlakem vyzkoušel a byl to opravdu zážitek. Každý vagon má svoji pípu a jeden se dokonce jmenuje „párty vagon“ kde hrají kapely a tančí se (spíš se lidi tak jako mačkají na sebe). Zpátky jsem to vzal stopem přes Makedonii, Řecko, Albánii, Černou Horu a další.
O CESTOVATELISlávek Král cestuje již 9 let. Dvakrát objel svět stopem a na každém obydleném kontinentu strávil minimálně půl roku. Momentálně cestuje se svojí fenkou Corey. Přednáší a pořádá Travel stand-up festival. |
Letos přijíždím z Íránu a pomalu tím ukončuji svoji pětiměsíční cestu. Loni jsem přednášel o Africe, letos už na mě ale nezbyla promítačka, a tak mi kluci nabídli, že můžu přednášet na improvizované stage na dětském hřišti a to bez fotek. Pro mě to byla rozhodně výzva. Stál jsem nahoře na skluzavce a postupem času se nahromadilo přes sto lidí okolo mě, což udělalo skvělou atmosféru.
Velký zážitek na festivalu byla přednáška Tomáše Šebka, kterého jsem díky tomu pozval i na festival svůj. Dále třeba vystoupil Láďa Zibura, Pavel Svoboda nebo Janek Rubeš. Velký úspěch mají vždy i stand-up comedy nebo slam-poetry. Celý den se prokládá višňovkou a večer to potom rozjedou kapely na dvou scénách.
Kde mě můžete sledovat? |
Dostal jsem nabídku, že mě vezmou vlakem zpátky, ale to jsem bohužel nemohl. Vyjel jsem stopem a musím to stopem dokončit. Pojedu společně s kamarádkou Luckou a první zastávku jsme si dali v Baile Herculane. Což je kousek od Eibentálu. Jsou tam termální lázně, a to hned dvoje. Jedny jsou typické - betonový bazén se vstupem. A druhé jsou u řeky v oprýskaným bazénku. Odpadky po zemi a všude jen zírající Rumuni, kteří nedokázali pochopit, proč nejdeme do toho turistického. Běžte si tam sami, říkal jsme si pro sebe. Vzali jsme to přes Temešvár, Segedín až do Budapeště.
Budapešť mám moc rád a tak jsme si dali povinnou procházku po hradbách, Corey jako vrchní šplhavec si užívala výhledy a ostatní turisté trnuli při pohledu, jak po těch hradbách lítá. Zkusili jsme i moje oblíbené lázně s bazénem na střeše, nepustili nás ale se psem, divný.
V Maďarsku na benzince nám zastavilo české auto, s nadšením jsem přiběhl a povídám: „Dobrý den, kam jedete?” Pán byl překvapený češtinou a povídá, že do Havlíčkova Brodu. Skvěle! Jedeme do Havlíčkova Brodu, jednou jsem tam přednášel v Kavárně ve Vile. Jsou tam moc milí lidé a určitě nás tam nechají přespat. Docela se už těším domů, tak jsem mu vyprávěl svoji cestu.
Aktuální přednášky:
|
A jak tak vyprávím, uvědomil jsem si jednu věc. Já si v Asii nestopl vůbec žádný tuktuk! To musím napravit, uvědomil jsem si a napsal kamarádovi, který si říká Tomík na cestách. Tenhle blázen odletěl do Bangkoku, koupil si tam tuktuk a dojel na něm do Česka, ta cesta mu trvala rok. Tak píšu: „Hele, musím si tě stopnout, kde se uvidíme?”
Povedlo se nám to v Plzni, kde slavnostně končím všechny své cesty v Dobré čajovně u vodnice.
Za tuhle bláznivou cestu jsem se svojí fenkou nastopoval přes 33 000 kilometrů. Zažili jsme těžké a náročné situace. Kdybych předem tušil, že nás nepustí do Japonska, a že budeme muset změnit cestu do Střední Asie a Íránu, nejspíš bych vůbec nejel. Vydat se se psem do muslimských států uprostřed léta, nebyl ten nejlepší nápad, co mě kdy napadl. Jsem tedy rád, že jsem to nevěděl. Ze všeho nejvíc jsem si užíval úžasné lidi na cestě. A o tom cestování přece je. Poznat, že lidi jsou úžasní všude na světě. Ochutnat a trošku pochopit tu jejich kulturu.
