Nástupními místy pro Aletsch Arenu jsou městečka Fiesch (středisko Fiescheralp), Mörel (středisko Riederalp) a nástupní stanice kabinkové lanovky Betten, která je jakýmsi „zlatým středem“ arény, a tak jsme si ubytování vybrali v Bettmeralpu. Velkokapacitní kabinka nás dovezla do horské vesničky Bettmeralp, která stejně jako Riederalp a Fischeralp není zpřístupněná autům, a tak tu panuje poklidná horská atmosféra. Jen transport kol a batožiny byl trochu složitější, nicméně vychytané vozíky zdarma k zapůjčení hned u lanovek nám tu hodně usnadnily.
  |
Ať se na hlavní hřeben Aletsch Areny necháte vyvézt jakoukoli lanovkou, budete mít výhled na Aletschský ledovec. Tento ledovec mi z fotek vždycky připadal jen jako rozoraná jarní sjezdovka, na které jsou v brázdách rozhrnuté kameny, a divila jsem se, proč je ledovec tak populární. Až na místě jsem ale pochopila, že takovéhle monumentální panorama se zkrátka čočkou foťáku zachytiti nedá a musí se zažít na vlastní kůži. Náš „první ledovcový výhled“ jsme si dali z vrcholu Moosfluh, kam nás vyvezla kabinková lanovka.
Aletsch Arena v kostce:
|
Z Moosfluh jsme se vydali horskou hřebenovkou směrem na horní stanici kabinkové lanovky na Bettmerhornu. Prakticky do poloviny cesty hřebenovka servírovala permanentní výhled na ledovec, který se nám skoro za celý náš pobyt ne a ne okoukat. Tenhle pěší výlet patří k těm pohodovým, nikterak náročným, protože zabere zhruba 2 hodinky a z Bettmerhornu se do Bettmeralpu svezete zas kabinkovou lanovkou.
Jedna z nejkrásnějších túr vede z Bettmerhornu přes Märjelensee zpátky do Bettmeralpu a sice trvá 5 hod 30 min, ale defacto toho nejvíc uvidíte právě na tomhle výletě a navíc se tu dostanete přímo k ledovci. Před výletem se můžete posilnit v panoramatické restauraci na Bettmerhornu a udělat si pár fotek z „ledovcové terasy“, tedy vyhlídky na ledovec zase z trochu jiného úhlu pohledu, než je tomu na Moosfluh.
Horská pěšina proložená tu a tam kameny vás dovede až k jezeru Mäjelensee, ještě před ním si ovšem udělejte malou (skoro povinnou) odbočku přímo k ledovci, která vás svede na turistickou trasu podél divokého horského potoka, a po nějakých 10 minutách už se můžete na vlastní kůži dotýkat ledovce.
Tohle místo zařazuju mezi nejpůsobivější místa, která jsem dosud navštívila. Kontrast hladkých i rozlámaných skal a mohutného ledovce vykreslovaly až mimozemskou krajinu a člověk si tu přišel skoro až nicotně malý. Pokud se na Aletsch vrátíme i příští rok, určitě si tu zkusíme i túru s průvodcem přímo po ledovci.
Podobné žně, jaké jsou tu připravené pro milovníky pěších túr, jsou tu i pro bikery, protože právě tady se jede slavný cyklistický závod Stoneman, který má 127 km a vy si tu můžete projet kteroukoli jeho část. My si vybrali část Bettmeralp-Fischeralp-Gletscherstube-Unneres Tälli-Fischeralp-Bettmeralp, která začínala výšlapem do kopce po šotolinové cestě až ke Glestcherstube, cesta ale není nijak prudká a celý kopec se dá v pohodě vyjet. Hodně usnadní i tunel kousek před Gletscherstube, tam si něco přioblečte, protože je tam chladno i v teplém letním dni.
Jen pár metrů za Gletscherstube, horskou chatou, kde se dá občerstvit, se nacházel cíl našeho okruhu jezero Vordersee, což byl zároveň nejvyšší bod výletu.
Od Vordersee jsme se po horském trailu vydali směrem na Unneres Tälli a jestli jsme si mysleli, že už nás co do přírodních krás nic nepřekvapí, tak tady nás působivá švýcarská krajina opět dostala do kolen. Zelená barva prokládala šedou barvu ve strmých skalách a v pozadí se vinul druhý ledovec Fieschergletscher, myslím, že právě kvůli těmhle scenériím jsem chtěla vždycky navštívit Nový Zéland, nevěděla jsem ale, že nemusím létat přes půl planety.
O trailu si troufnu říct, že je jeden z nejkrásnějších, co jsem kdy jela. Zpočátku se lehce vlnil a sem tam se muselo šlápnout do pedálu, pasáže z kopce ale splňovaly vše, co milovník trailového bikingu očekává – plynulou jezdivou pěšinku i technické pasáže v kamenech, mírné úseky i strmější sekce v zatáčkách. Po trailu tu jedete necelou hodinku, a to prakticky až k Fiescheralpu, odkud do Berrmeralpu sjedete po šotolinové „Herrenweg“.
Velmi hezký úsek Stonemana vede i z Moosfluh směrem do Riederalpu, kde brázdíte hřebenovku a zároveň se kocháte výhledem na ledovec. Do kabinky na Moosfluh vám kola v pohodě vezmou, takže ušetřené síly můžete investovat do hravého trailu vedoucího převážně z kopce.
Trailů i mimo trasu Stoneman je tu všude plno, jezdí se po klasických turistických pěšinách, kde je potřeba brát vzájemně ohled mezi turisty a cyklisty, nicméně trasy v současné „koronavirové“ době jsou bez davů turistů, takže se i na kole jelo plynule. Pro víc trailů si stáhněte do telefonu aplikaci Trailforks, kde jsou podrobně vyznačené.
Traily a pěší turistiku si tu můžete zpestřit lanovým centrem, koloběžkami nebo sjezdem na horských kárách, který jsme si vyzkoušeli my. Kabinkovou lanovkou jsme se nechali vyvézt kabinkovou lanovkou na Moosfluh, vystoupili jsme ovšem už v mezistanici, kde se nachází start horských kár a přímo tady vám je i zapůjčí. Do Riederalpu se pak jede zhruba půl hodinky po široké, leč docela rozbité cestě, takže bych tuhle atrakci nedoporučila nikomu, kdo má třeba problémy s bolavými zády – nás to tady teda docela protřáslo! ? Pomalejší jízda tu je určitě komfortnější a aspoň máte čas na panoramata s jezery.
Švýcarský Schlithorn. Zažijete zde větší adrenalin než v ‚bondovce‘ |
Kdo by chtěl trochu kultury, může navštívit Gletscherwelt, neboli muzeum o ledovci u výstupu lanovky na Bettmeterhornu, kde vám věrohodné figuríny vypráví, jaký tu byl život v minulosti, zajímavosti o ledovci a odhalují příběhy, jak byl ledovec objeven. Vstup do muzea je zdarma.
Kdo by se chtěl v Aletsch Areně výhodněji ubytovat, doporučujeme apartmány Walliserhof v Bettmeralpu jen pár metrů od výstupu lanovky, takže vozík se zavazadly nemusíte tlačit zbytečně daleko. Apartmán disponuje kuchyňkou, přičemž potraviny můžete nakoupit přímo v Coopu v téže budově. Na večeři můžete využít vedlejší restauraci Lusa nebo si naservírovat vlastní přímo na prostorném balkonu s výhledem.
