Byť je Kapské město druhým největším městem v Jižní Africe, sídlem jihoafrického parlamentu a v roce 2014 byl New York Times i Daily Telegraph vyhlášen jako „best place to visit“, letiště přívaly turistů neočekává. Je maličké, menší než naše pražské, což se po takovém trmácení tuze hodí. Nechcete bloudit hodiny a vyčkávat na razítko vstupu do země v kilometrových frontách. Welcome to Cape Town!
Banner - hedvábná Stezka
Razítko máme, zakoupíme místní sim kartu, z bankomatu vybereme prvních pár jihoafrických randů a hurá objevovat město. Máme štěstí, protože zde máme kontaktní osobu. Mignon nás už na letišti očekává a je velmi milé v tak vzdálené zemi vidět známou tvář. Před cestou nás obdařila řadou tipů včetně doporučení, kde se ubytovat. V městské části, která je rovněž jejím domovem a dle jejích slov se jedná o tu nejlepší volbu.
Kde se ubytovat?
Podél pobřežní promenády se blížíme k části zvané Cape Point. V této čtvrti žije převážně bílé obyvatelstvo a je tak považována za jednu z nejbezpečnějších lokalit v Cape Townu. „Přesto se rozhodně nevydávejte na promenádu po setmění,“ varuje nás Mignon, a doplňuje, že vlastně ani moc do ulic. Všechny domy, které míjíme, mají ploty chráněné ostnatým drátem doplněné bezpečnostním kamerami. Naše ubytování se nachází na hlavní třídě této čtvrti, Regent Street. Mignon bydlí dva bloky od nás a ještě ten večer (tj. za zhruba hodinu, neboť jsme přiletěli kolem 17. hodiny místního času) nás zve na večeři. Snad spánkový deficit ještě nějakou chvíli zvládneme a pozvání přijímáme.
Druhý den vyspáváme do devíti a energie se nám tak pomalu vrací. Mraky zmizely a venku nás čeká jasná obloha s letními teplotami. Když jsem ještě doma sledovala předpověď počasí pro Cape Town na následující dny, norští meteorologové hlásili kolem 20 stupňů. Zrádci. Teď je tu třicet a já lituji, že jsem z batohu vyndala na poslední chvíli několik letních triček.
  |
Oceán je několik metrů od našeho hotelu, a tak naše první kroky míří právě tam. Nadýchat se svěžího vzduchu Atlantického oceánu, ochutnat první jihoafrické pivko a zaslouženě chvíli relaxovat, neb zítra máme v plánu vyškrábat se na Lion’s Head. Nachází se jako kontrolní maják kousek nad čtvrtí Cape Point, máme ho tak pořád na očích. Místní Lion’s Head používají jako ověřenou rosničku. Je-li v odpoledních hodinách vrcholek v mracích, bude druhý den zataženo.
Lucie SemanskáNa Novém Zélandu strávila rok a své postřehy sepsala v knize Nový Zéland: Daleko na mapě, blízko k srdci. Multikulturní prostředí si užívá nejen v zahraničí, ale i ve svém současném zaměstnání pro mezinárodní neziskovou organizaci. Příspěvky z cest sdílí na svém blogu a na Instagramu. |
Na očích máme neustále i kontrasty, které městem rezonují. Slumy a chudinské čtvrti versus čtvrti s bazény a luxusními restauracemi. Je mi jasné, že s ubytováním v Cape Point a využíváním bezpečných Uber taxíků získáme jen kusý obrázek města. Cape Town dnes láká nejen turisty a dobrodruhy, ale také obyvatele okolních států v Africe. Ti sem míří s vidinou lepšího a bezpečnějšího života, než jaký jim nabízí jejich vlastní země. Slum jménem Khayelitsha nedaleko Cape Townu patří k největším slumům na světě, jeho populace se odhazuje mezi 400 tisíci až 1,2 milionem lidí.
Až do roku 1488 historické prameny o jižním cípu Afriky mnoho neví. První zmínku přináší až Bartolomeo Diaz, portugalský mořeplavec, kterého osud, resp. mořské proudy, závaly až do oblasti dnešního Cape Townu. A snad jako by historie chybějící zmínky za téměř pět set let chtěla dohnat, neboť v následujících staletích se tu rozhodně nespí na vavřínech. Portugalci, Holanďané, Britové, o otěže vlády se mezi evropskými koloniálními mocnostmi vedou ne vždy úplně diplomatické debaty a to vše završí smutné období Apartheidu.
Dnes je Cape Town druhým nejlidnatějším městem Jižní Afriky. Na rozdíl od Johannesburgu si drží pověst bezpečnější destinace, kde není třeba v noci přejíždět křižovatky na červenou z obav před automatickým přepadením v případě zastavení.
Tady je několik míst, které jsme v Cape Townu navštívili:Sea Point Promenade Walk Řidič Uberu nás vysadil v přístavu v centru Cape Townu (V & A Waterfront). Je to takový potkávací hub pro místní i turisty. Odtud vyplouvají jachty na krátké plavby (doporučujeme plavbu při západu slunce, v případě štěstí i s delfíny), hraje tu živá hudba, najíst se můžete v jednom z mnoha gastronomických podniků. Když jsme se dosyta nabažili ruchu a lidí, vyrazili jsme pěšky zpátky do naší čtvrti Sea Poit. Moc pěkná procházka po promenádě podél pobřeží zabere něco přes hodinu, o něco déle, pokud jako my zastavíte cestou na pivko. Lion’s Head Od prvního momentu, co jsem spatřila vrcholek Lion’s Head, mi nebylo úplně jasné, jak mám pro pána na tu špičku vylézt. Nemám cepín ani lana. Na rozdíl od mnoha jiných turistů, kteří se ráno stejně jako my vydali zdolat tuto skálu, jsme však disponovali pevnou obuví a dostatečnou zásobou tekutin a opalovacího krému. Vskutku, někteří se vydali na trek jako kdyby šli ráno pro croissant do nejbližší pekárny, a jak nám řekl ranger jdoucí kus cesty s námi: „Takové chování mi hlava nebere.“ Ranger vyleze nahoru několikrát za den a svou práci dělá už několik let. „Jestli se něco za poslední léta změnilo, pak je to určitě počet turistů, kteří na Lion’s Head denně zamíří.“ Dřív tu byl dle jeho slov mnohem větší klid. Abychom ušetřili trochu sil a času (přeci jen jsme nechtěli šplhat nahoru v pravé poledne), nechali jsme se odvézt k hlavnímu parkovišti u začátku treku. Bylo kolem deváté hodiny ranní a na sluníčku už začínalo být jasné, že dnes bude tropický den. Až do momentu, kdy namísto kopcovitého terénu a fauny nastupují pouze a jen kameny, se jedná o jednoduchý a příjemný výšlap. Pokud však nejste jako já příznivci přímého horizontálního stoupání, kdy vám pomáhá ocelový žebřík nebo úchyty ve skále, dál pravděpodobněji nedojdete. Já to vzdala, protože mi bylo jasné, že mi takové nervy za výhled nahoře nestojí. Pěkné scenérie jsem ostatně viděla už této nadmořské výšky. Přítel má však dobrodružnější ducha, a tak zatímco já se klidným tempem vydala zpět na parkoviště, on se nebojácně vyšplhal až nahoru. Celý trek nám zabral zhruba 3h (od parkoviště nahoru a zpět). Table Mountain – Stolová hora Při pohledu na Stolovou horu je hned jasné, odkud se vzal její název. Rovný vrchol opravdu vypadá jako stůl, ke kterému jen usednout. Bílé mraky, jež se nad ním neustále převalují, tak místní označují za ubrus. Za takového prostření však není ze Stolové hory nejkrásnější výhled, a tak doporučuji zavítat nahoru raději v momentě, kdy číšníci ještě neprostřeli. Ostatně, podobnou radu nám dala i Mignon. Když jsme oznámili, že druhý den po výšlapu na Lion’s Head máme v plánu navštívit město nebo záliv Camp’s Bay, zalomila rukama a označila nás za blázny. „Má být podle předpovědi krásně jasno, určitě běžte na Stolovou horu! Máte jen pár dní, a kdo ví, zda byste napodruhé měli na počasí takové štěstí.“ Jinými slovy, jakékoliv jiné plány nejsou důležitější, než Stolová hora za pěkného dne. A tak jsme alespoň upustili od našeho původního nápadu vyšlápnout na vrchol po svých, a zařadili se jako řádní turisté do fronty na lanovku. Stolová hora je starší než Himaláje a původní obyvatelé z kmene Hotentotů jí pojmenovali Hora, jež vystupuje z oceánu. Nahoře jsme zvolili okružní trek po náhorní plošině a celý výlet nám zabral necelé 4 hodiny. Camp’s Bay Přiznám se, že tohle místo jsem měla na seznamu už od momentu, kdy se mi obrázek tohoto zálivu zjevil na pracovní ploše jako spouštěcí stránka Windows. Jaké bylo toho rána mé překvapení, když jsem zjistila, že takové půvabné místo se nachází v Cape Townu! Camp’s Bay je deset minut jízdy autem z naší adresy v Sea Point. V odpoledních hodinách ve všední den zde není mnoho lidí (proto se pokud možno vyhněte návštěvě o víkendu) a je to ideální možnost pro zasloužený odpočinek. Bílý písek představuje příjemnou masáž pro unavené nožky a studené vlny Atlantického oceánu proces regenerace ještě umocní. Okraj pláže lemují vzrostlé stromy Železce ztepilého, mého drahého zélandského symbolu. Na jižní polokouli kvete tento strom během Vánoc. Červenými štětinkami je doslova obsypaný a na Novém Zélandu se mu proto přezdívá vánoční strom. Uvolněné odpoledně zakončíme na koktejlu v jednom z místních podniků. Záliv se před námi rozprostírá jako na dlani a my nemáme kam spěchat. |
Pár rad závěrem
Pohyb po městě – Nepohybovat se mimo hlavní turistické trasy, a přesto, že autobus je v těchto lokalitách bezpečný, doporučujeme používat Uber. Pohodlné a nijak finančně náročné řešení, navíc máte příležitost popovídat si s místními, dozvědět se zajímavé tipy a informace. Nebojte se využít i na delší vzdálenosti, např. do Simon’s Town či Stellenbosch.
Ubytování – pro ubytování v Cape Townu jsme zvolili Mojo Hotel. Velmi příjemný a nově zrekonstruovaný hotel nabízí v přízemí food market, večer navíc s živou hudbou. Posedět lze také na střeše hotelu, odkud je vidět na moře i Lion’s Head. Pokud nastane blackout ve večerních hodinách, naskytne se vám i pěkný pohled na hvězdy nerušený městským osvětlením. Obecně určitě doporučujeme čtvrt Cape Point nebo záliv Camp’s bay.
Blackout – každý den v předem vymezený čas na chvíli vypne elektřina. My jsme toto téměř nezaznamenali, snad jen jednou či dvakrát, když jsme zrovna byli na hotelu. Je dobré s sebou mít externí nabíječku.
Jídlo – gastronomie v Cape Townu je velmi různorodá a nám poměrně známá – japonské sushi, pizza, hamburgery, místní hodně jedí jehněčí a hovězí maso. V turistických oblastech jsou velmi populární i raw a vegan podniky. Ceny velmi podobné pražským.
