Trentino na kole, raftu i pěšky. Krásu italských hor lze objevovat i v létě

Voda má na začátku září jen okolo deseti stupňů. To ale nebrání zájemcům o rafting v tom, aby pro zážitky skočili do ledové vody. Na bystřině Noce, která je o poznání živější než většina českých řek, se pod vedením zkušených průvodců z Extreme Waves sjíždí zhruba sedm a půl kilometru dlouhý úsek. Každou chvíli loď poskakuje v peřejích a vlny se lámou o okraj raftu. Komu by i tak přišlo, že v lodi je až příliš sucho, může si vyzkoušet, jaké to je v podobně divoké vodě plavat.

V návalu adrenalinu člověk teplotu vody téměř nepostřehne, zážitek je to ale i tak velký. Plavání v říčce dodá i důvěru v neopren – zima člověku je jen několik vteřin, když vyleze z vody.

Před ledovou vodou navíc turisty chrání nejen neopren, ale i nepromokavé bundy. Samozřejmostí je i helma a záchranná vesta. Právě všechny ochranné pomůcky dělají z raftingu na Noce bezpečnou aktivitu vhodnou i pro nezdatné vodáky, kteří si chtějí zkušenosti z Vltavy obohatit i o podobný zážitek.

Sjíždění divoké vody však zdaleka není jedinou aktivitou, kterou Trentino nabízí. Zájemci mohou využít i jednu z 11 cyklotras, které nabízejí celkem 431 kilometrů jízdy. Kromě cest vedoucích v údolí, které zvládne i rodina s dětmi a které nabízejí krásné pohledy na řeku Noce, mohou zájemci vyjet i do kopců – například k Lago dei Capriolli, kde je čeká malebný výhled na jedno z 297 jezer, které v Trentinu jsou.

Kdo by se bál, že alpské svahy na kole nevyšlape, může využít nabídky půjčoven kol, které jsou na to připravené. K zapůjčení mají e-biky, na kterých výlet do kopců zvládne téměř kdokoliv. Půjčovna Centro Bike Val di Sole se navíc nachází příhodně pod lanovkou. Ačkoliv se najdou i odpůrci elektrických kol, pro nezdatné cyklisty je do místního terénu určitě vhodnou volbou.

Na své si ve Val di Sole přijdou i fanoušci adrenalinové cyklistiky – například downhillingu nebo freeridu. Velký bike park pro příznivce těchto sportů se nachází u lanovky v Daolase, kde se od roku 2006 jezdí i jeden ze závodů UCI Mountain Bike světového poháru. Ten se jezdí i na jedné z nejznámějších místních tratí – „Černém hadovi“ (Black Snake). Přes dva kilometry dlouhá trať je čistě přírodní, jezdcům se tak pod koly pletou i kořeny a kameny. Právě proto je trať považovaná za jednu z nejtěžších.

Prozkoumávat okolní přírodu Národního parku Stelvio, který je největší v Itálii, se dá i pěšky. Zajímavostí k vidění je přitom celá řada – vodopády, říčky, ledovce, jezera i most. Trasy jsou dobře značené, zvláštností tak snad může být jen časový údaj, který nahrazuje kilometry, na něž je člověk z České republiky zvyklý. Důvodem je podle jednoho z místních průvodců především to, že v horách hraje větší roli než vzdálenost převýšení trasy. Na hodinu cesty tak připadá zhruba 300 zdolaných výškových metrů.

Krásnou přírodu nabízí i Val di Rabbi. Údolí je téměř nedotčené cestovním ruchem – nachází se zde jen málo hotelů a žádné lanovky. Zajímavým cílem je například závěsný most. Tři roky stará konstrukce nabízí z padesáti metrů pohled na vodopády Ragaiolo. Pohled je úchvatný, při plánování cesty je však třeba myslet na to, že ne každý je schopný po podobném mostě přejít. Z mostu je totiž vidět dolů. Cesta k němu z nedalekého parkoviště ale není nijak náročná a zvládnou ji i rodiny s dětmi. Okolo vodopádů se navíc dá udělat jen krátký, zhruba čtyřkilometrový okruh.

O kus dál se v údolí Rabbi nacházejí i vodopády Saent. I k nim vede poměrně nenáročná cesta, je však třeba počítat s delším stoupáním a delší vzdáleností z parkoviště. Okolo cesty se volně pohybují alpské krávy, které ve zdejších údolích spásají čerstvou trávu celé léto. Za přístřešky jim v tomto období slouží horské salaše, které jsou i turistickou atrakcí. Až v září majitelé krávy shánějí dolů do údolí, při této příležitosti se navíc konají slavnosti.

Pohled na samotné vodopády Saent je úchvatný. Voda v jejich vrchní části vypadá, jako by padala z nebe. Pod vodopádem se navíc nachází dřevěný most, masy padající vody si tak mohou zájemci prohlédnout skutečně zblízka a výhled nic neruší.

I pro ty, kteří se chtějí vypravit do vyšších nadmořských výšek, se v Trentinu něco najde. Kromě toho, že si nadšenci mohou naplánovat přechod Alp s výhledem na ledovce a přenocováním v horských chatách, se lze vypravit i na kratší variantu horské túry. Poměrně nenáročnou cestou je například túra po značce 102. Za necelé tři hodiny cesty (a po překonání přibližně šestisetmetrového převýšení na čtyřech kilometrech) se kocháte výhledem z 2600 metrů nad mořem. Odměnou je nejen pohled na jeden z mnoha alpských ledovců, kde pramení říčka Noce, ale i pohled do údolí.

Velkou oporou jsou při výpravách do přírody a horských túrách i zkušení místní průvodci. Kromě znalosti jednotlivých cest poučí svou výpravu i o místní flóře a fauně, na kterou jsou odborníci. A že je v celé oblasti Trentina o co stát – kromě svišťů, orlů a dalších zvířat zde žije přes 67 tisíc srnců, kamzíků a jelenů (z dostatku zvěřiny hojně čerpá i místní kuchyně) a zhruba 60 medvědů. V celé oblasti Trentina navíc roste 17 endemických druhů rostlin. Právě horský průvodce tak z túry může udělat zajímavou přednášku o okolní přírodě.

Co údolí, to jiný sýr

Samostatnou kapitolou Trentina je místní jídlo. Ačkoliv se i zde objevují těstoviny na desítky způsobů, častá je i zvěřina, zejména maso z jelena červeného. Místní toky navíc nabízejí různé druhy ryb – mezi hojně servírované patří zejména pstruh. Rozmanitost trentinské kuchyně zajišťuje, že můžete každý den jíst něco jiného a objevovat stále nové chutě.

Za zmínku stojí i místní uzeniny a sýry. Právě sýrů je v Trentinu hned několik druhů. Kromě obdoby parmezánu, Trentigrany, která se liší tím, že se krávy, z jejichž mléka se připravuje, pasou celé léto právě na čerstvé trávě a nejsou krmeny senem, najdete v každém údolí jiný sýr. To je jedním z pozůstatků historie – údolí byla v minulosti více izolována, a tak se v každém objevilo něco speciálního.

Michelinská restaurace Téměř všechny restaurace, které jsme navštívili, nabízeli kromě dobrého jídla i krásný výhled. A dobře jsme se najedli skutečně ve všech. Pomyslnou třešničkou na dortu ovšem byla restaurace Antica Osteria v Ossaně, jedné z vesnic ve Val di Sole. Skvěle chuťově vyvážené jídlo připravené poněkud excentrickým kuchařem mně nenechalo na pochybách, proč je restaurace uvedena i v gastronomickém Průvodci Michelin jako místo nabízející skvělý poměr ceny a kvality. Za čtyřchodové menu zaplatíte přibližně 45 euro, odnesete si ale skvělý zážitek.

Ačkoliv v dezertech dominují tradiční italské pochutiny jako je například panna cota nebo tiramisu, pochutnat si můžete i na štrúdlu. Pravděpodobně nejen díky vlivu nedaleké rakouské kuchyně, odkud tento dezert pochází, ale i proto, že v nedalekém Val di Non se nacházejí rozsáhlé jablečné sady. Jisté je jedno – všechny dezerty stojí minimálně za vyzkoušení.

Velkou výhodou je, že i v různých horských chatách a salaších, které byly přebudovány na turistické cíle, se najíte dobře – bonusem je krásný výhled. Na rozdíl od českých hor jsou ceny navíc totožné s těmi v údolí.

Ve Val di Sole je většina hotelů provozována rodinami. I hotel nesoucí název údolí – Hotel Val di Sole – v Mezzaně provozuje jedna rodina, která ovšem má desítky členů. Stejně jako všude jinde i zde je samozřejmostí dobré jídlo, bonusem je i prostorný hotelový wellness. Kromě plaveckého bazénu a dětského bazénu jsou zde i tři vířivky, z nichž dvě jsou umístěny venku, a několik různých saun. Na své si tu tak přijde téměř každý – ať preferuje po celodenním chození protažení svalů v bazénu, tradiční finskou saunu nebo vlhčí tropickou. Komu by vyžití v hotelovém wellness nestačilo, může se vydat do termálních pramenů, Kneippových lázní nebo dalších rozsáhlejších wellness center v oblasti.

Trentino, Trento, Tridentsko a místní jazyky

Italská provincie Trentino, známá také jen pod názvem hlavního města Trento případně pod historickým názvem Tridentsko, se rozprostírá na severu Itálie. Společně s provincií Bolzano, která je severním sousedem Trentina, tvoří autonomní region Tridentsko-Horní Adiže, který je nezávislý na centrální vládě v Římě.

Celá oblast je plná hlubokých horských údolí a majestátných vrcholů hor. Kromě známého jezera Lago di Garda se v provincii nachází i dalších 296 jezer, převážně ledovcového původu. Znakem Trentina, který udělil tridentskému knížeti a biskupovi Mikuláši Brněnskému český král Jan Lucemburský, je od roku 1339 černá Svatováclavská orlice na bílém poli.

Kromě místní přírody a kuchyně jsou zajímavé i jazyky, které se v oblasti používají. Kromě italštiny se zde můžete setkat i se třemi dalšími jazyky, kterými jsou ladin, mòcheno a cimbro. Vážou se vždy k určitému místu v Trentinu. Například cimbrem, jazykem, který je příbuzný s bavorštinou, mluví podle údajů z posledního sčítání lidu v roce 2011 něco přes tisíc lidí. Tři sta z nich přitom žije v jednom městě, zbytek je roztroušen po celé provincii. I mòchenoje jazyk příbuzný bavorštině (dialekt němčiny, kterým se mluví nejen v Bavorsku, ale i ve velké části Rakouska a právě na severu Itálie, pozn. red.). Mluví jím přibližně 1600 lidí v oblasti Valle del Fersina. Ladin, který pochází z rétorománštiny, je obvyklý ve Val di Fassa a mluví jím zhruba 18 a půl tisíce lidí.