Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Tropický život v jižním Thajsku v době monzunu aneb Jak mi zplesnivěly ořechy

Cestování

  5:00
Thajsko je typickou tropickou zemí. Zdejší klima je ovlivněno monzuny, které vytvářejí tři roční období v severním, severovýchodním a středním Thajsku a dvě roční období v jižním Thajsku.

Nádherné pláže foto: Martina Doležalová, HedvábnáStezka.cz

Krabi, kde jsem žila, je jižní provincií s pravděpodobně nejstarší historií a dobou osídlení. Nachází se zde množství vápencových útesů a jeskyní. Hornatá krajina je v centrální části protkána rovinami a pevninou. Pod správu provincie patří rovněž asi 130 ostrovů v Andamanském moři.

Období monzunu zde nastává koncem května/začátkem června a končí na sklonku září/počátkem října. Obecně se toto období projevuje velkou zemědělskou aktivitou (půda je měkká, což je ideální pro sázení rýže) a sníženým turistický ruchem. Většina místních hoteliérů a restauratérů hovoří o „low season“ nebo „off season“, jelikož se v této době mnoho turistů do oblasti nevydává – není divu, z Indického oceánu přicházejí nepravidelné, ale silné jihozápadní monzuny.

Někdy prší jen několik hodin ráno, nebo večer, nebo se vyprší přes noc, nebo přijde jedna silná přeháňka (či několik krátkých) odpoledne, ale může se stát, že nastanou tzv. monzunové bouře a to pak proprší celé dny, klidně týden v kuse, a tehdy má člověk pocit, že je tomu s deštěm právě tak, jak to popisuje Forrest Gump ve stejnojmenné knize (a filmu): „(…) takže sme si užili déšť na všechny způsoby snad až na ledový mrholení a kroupy, protože někdy jen tak bodavě mžilo a někdy zas padal déšť jako provazy a někdy cedilo rovně a jindy šikmo a vobčas se dokonce zdálo že všechna ta voda crčí vzhůru.“

Když tu prší, tak i deštník je k ničemu

Když prší v Čechách, vytáhnete deštníky a obecně se snažíte moc nevycházet z domu. Když prší tady, deštník je vám při všech těch směrech deště a často i silném vichru k ničemu, navíc skútr – nejtradičnější dopravní prostředek tady, protože MHD tu samozřejmě neexistuje, infrastruktura místních autobusů je mizerná, taxíky i tuk tuky drahé – se s ním řídí dost špatně, takže si někde ve stánku koupíte za 50 BHT pláštěnku, která stejně nic nevydrží a protrhá se při první jízdě; anebo jste přijeli připravení a máte starou dobrou kvalitní českou pláštěnku, která je tady fakt k nezaplacení, protože vydrží!

Všechno možné multifunkční oblečení, které jste si s sebou možná dovezli, je vám k ničemu, protože přece jen, sloupec je sloupec, a když někdy prší téměř horizontálně a tak silně, že jsou na silnici kaluže během tří minut, jsou vám tyhle vychytávky prostě k ničemu a navíc je v nich vedro, protože teplota při všech těch deštích nepadá pod 26 stupňů.

Když tu žijete, nemůžete zůstat doma a dívat se na to, jak valí proudy vody, zatímco vy si v suchu dopřáváte čaj a čtete knížku a říkáte si, jaká je to romantika. Jednak místní střechy (nějaký ten plech a palmové listy nebo sláma) – pokud se nejedná o moderní hotelové komplexy, ale tradiční chýše – nic moc nevydrží a obvykle se po monzunu musí opravit, do většiny místností zatéká a vy běháte pro hadry a kýble a ručníky, protože i kdyby přestalo pršet a vysvitlo slunce, tohle prostě jen tak při vší té permanentní vlhkosti nevyschne (nemluvě o kuchyni v našem resortu, která je pravidelně vytápěna monzunovými dešti tak, že se v ní najednou objeví 10 cm vody kdo ví odkud, když okna jsou zavřená a střecha údajně opravená), druhak je třeba normálně fungovat, jezdit do práce, nakoupit, zařídit, co je třeba.

Takže časem si zvyknete na to, že jedete v pláštěnce (která je vám skoro k ničemu) na skútru 80 km/h (abyste do města dojeli jakž takž v rozumném čase), do obličeje vám šlehají proudy vody (místní helmy na motorku jsou konstruované spíše jak cyklistické), takže si nasadíte aspoň sluneční brýle, aby vás déšť nebil přímo do očí (takže se všechno zdá ještě temnější, ale co už), na nohou máte místní gumové žabky a modlíte se, aby proboha aspoň na chvíli svítilo slunce, až se vrátíte a mohli jste si dát usušit věci, protože jinak prostě neuschnou, necháte je někde při větráku třeba tři dny, ale mokré budou stejně, začnou zapáchat a ve finále stejně radši zaplatíte za pračku se sušičkou někde v prádelně.

Všudepřítomná vlhkost

Vlhkost je tu permanentní a vleze do všeho: i suché oblečení se zdá být mokré, plísně jsou zcela běžné na všem možném, od pouzdra na brýle nebo brašnu na foťák přes boty a pásky po ořechy ve skříňce v kuchyni, do kterých vleze vlhkost tak, že se zapaří i v prodyšném papírovém sáčku, a vzduch má neustále takový zvláštní zápach, který se časem natáhne nejen do všeho oblečení, ale i do vaší kůže. Prostě tomu nakonec přivyknete, nic jiného stejně nezmůžete, pokud se jako haptický a olfaktorický typ nechcete utrápit.

Obecně se tu cení vše, co rychle schne, takže já vyměnila vymakaný výletní batoh se všemi možnými kapsami a polstrováním za silonový batůžek, který se snadno omyje a uschne. Hodně oblíbené jsou tu lehce omyvatelné, rychlo-schnoucí vaky na záda, které vypadají jak vaky na kopačky, nebo voděodolné vaky, které se tu dají všude koupit a často je užívají i turisté, kteří sem přijíždějí za lodním poznáváním místních mnoha slavných ostrovů, třeba Národního Parku Phi Phi, který proslavil film Pláž, nebo James Bond Island, který se objevil v Muži se zlatou zbraní.

Turisté, kteří se vydají za poznáváním zdejších krás v době monzunu, aby se vyhnuli davům, musí počítat s nejrůznějšími zklamáními i v místech atrakcí, kupříkladu u Horkého pramene, který je kvůli přívalům vody v potoce nejen studený, ale také oproti lákavým promo fotkám postrádá tyrkysovou barvu a místo ní vypadá jako poctivý český rybník bahňák.

Vyhlášená pláž Ao Naang po dešti silně zapáchá, protože do ní ústní několik betonových vývodů, kudy proudí kdo ví jaké odpadní vody, které deště pěkně popoženou.

Občas má ze všeho toho deště člověk pocit deprese a marnosti, zdá se, že už snad nikdy nevyjde slunce, ale pak se najednou objeví a všechno se tak nějak rozzáří, lidi jsou rázem veselejší a vstřícnější, i místní, kteří jsou na tohle všechno zvyklí, tak nějak pookřejí, slunce prostě potřebujeme všichni.

Autor: