Uganďané nepochopí, že nejíte maso, když na něj máte peníze, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Hodně jsem měla tendenci porovnávat Ugandu s Etiopií, kde jsem žila předtím. Nicméně všechno je v Ugandě úplně jiné. Hlavní město je tropické, zelené, ale i prašné, je zde hustá doprava a na ulicích je neskutečné množství čoudících motorek, které slouží jako taxi někdy až pro 5 osob. Doprava je rychlá, nepřehledná, jezdí se po chodnících, předjíždí se, podjíždí se a chodníky mnohdy úplně chybí. Takže při přecházení silnice koukáte na všechny strany a doufáte, že to přeběhnete.

Na druhou stranu Kampala působí trochu jako vesnice, hodně vozovek je stále bez asfaltu, po krajnicích se často promenádují slepice, pasou se kozy a sem tam i kráva. Lidé se s vámi začnou zničehonic bavit, usmívají se na vás a zdraví vás, a to i v hlavním městě! Přesto nejde nepřehlédnout ozbrojeného hlídače před každým supermarketem, bankou či podnikem, který vás ale také ihned pozdraví a ještě se zeptá, jak se máte. Na což musíte odpovědět: „I’m fine“.

Byla jsem překvapená, že skoro každý zde mluví alespoň trochu anglicky, což usnadňuje komunikaci a umožňuje si být ihned blíž. Také jsem brzy zaznamenala, jak silně věřící je tu společnost, kolik kostelů, modliteben a kazatelen je v každé čtvrti, někdy třeba jen v podobě několika plastových židlí s mikrofonem a repro bednou pod širým nebem. To i přesto, že mnoho lidí žije na hromádce či má mnoho dětí z různých vztahů - polygamie je tu běžná.

Čeho si v Ugandě také ihned všimnete je všudypřítomná reklama a hluková zátěž. Všechno musí být hlasité a na plné pecky, jinak to není ono. Uganďané milují tanec a hudbu. Pak občas vypadne proud a najednou jste zpět ve vesnici, kde by lišky mohly dávat dobrou noc.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Celkově je pro Uganďany všechno hodně odlišné, ale nemám pocit, že by někoho konkrétně zarazil nějaký tradiční český zvyk, spíše způsob života. Možná je překvapí, že jsme si letecky přivezli psa, jak to že nekonzumuji maso a mléko, když si to mohu dovolit každý den, nebo proč v obchodě odmítám plastovou tašku, když je přece zdarma.

Běžného Uganďana by asi zarazilo, že u nás nejsme moc věřící. Víra v boha je zde velmi důležitá. Někdy se zdá, že ani tolik nezáleží, v jakého boha kdo věří, ale hlavně když věří. Potkala jsem zde již mnohokrát osoby, které konvertovaly k jinému náboženství, než vyznává celá jejich rodina, a přesto to u nich doma nikdo neřeší. V Ugandě jsem se ještě nesetkala s ateistou. Jsou tu různá odvětví křesťanství, islám i východní náboženství a všechno je stále ovlivněno tradiční vírou v zakletí i čarodějnictví nebo místními kmenovými tradicemi.

Samozřejmě je zde i mnoho šarlatánů a podvodných náboženských lídrů, kteří si nechávají platit za služby a slibují lidem v mizerných situacích například uzdravení či majetek. V hlavním městě je mix lidí z různých kmenů, které asi jen tak žádná česká tradice nepřekvapí. Jejich tradice by spíše překvapily nás.

Na východě země, kde pracujeme, žije kmen Bugisu. Ten ob rok provádí mužskou obřízku. Celá vesnice při této slavnosti po tři dny tancuje, popíjí domácí pálenku a zakončí festival veřejným obřezáním náctiletých chlapců. O několik desítek kilometrů dál na sever se role otočí a obřízka se praktikuje na děvčatech. Ženská obřízka je státem oficiálně zakázána, ale stále se v některých oblastech praktikuje. Také je zde velkým tématem svatba a hlavně vyplácení věna otci nevěsty v počtu dobytka.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí?
Občas mi chybí pravý český kváskový chléb nebo hořká čokoláda. Je to paradox, jelikož v Ugandě kakaové boby pěstují. Většina je ale určena na export. V obchodech se prodává pouze předražená a dovezená čokoláda z Evropy. Naopak mi chybí ugandské jídlo, když jsem zrovna doma v Čechách. Na vaření v Ugandě je potřeba si nejdříve zvyknout, v kuchyni se totiž moc nekoření, ale po měsíci vám začne chutnat. Většina jídel je vařených nebo smažených. Většinou je to vegetariánská omáčka z hrášku či fazolí nebo z masa a jako příloha je například sladká brambora, pošo (africká verze polenty), rýže, čapátí, zelený vařený banán, maniok.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Většinou následuje otázka: „Kde to je?“ Občas se někdo zeptá na fotbal a na Petra Čecha. Párkrát se někdo zmínil o českých doktorech, které tu potkal. Česko zde není vůbec známé asi převážně proto, že tu tolik Čechů nežije a historicky zde nebyla žádná významná spolupráce. Česká ambasáda pro tuto oblast se nachází pouze v Keni.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku sleduji, myslím, že je důležité vědět trochu o tom, co se děje v zemi, ve které aktuálně žiji. Od naší se samozřejmě liší hodně. Už jen tím, že zde mají jednoho prezidenta u moci 33 let. Uganda má mnoho dobrých zákonů, ale největším oříškem je vymáhání práva. Každý si tak trochu dělá, co chce. Pokud se to tedy netýká nějaké až moc vlivné a viditelné aktivity, která může ohrozit nejvyšší u moci.

Naposledy zde byla vyostřená situace v srpnu loňského roku, kvůli zatčení mladého opozičního člena parlamentu, který je velmi populární mezi mladou generací. Korupce je zde všudypřítomná, bohužel má negativní vliv na veškerý chod země. Skoro kdokoliv, s kým se bavím, může potvrdit, jak jim korupce do určité míry ovlivnila život. Objevuje se v mnoha formách a někdy je i náročné porozumět, zda se jedná o úplatek či to je místní norma. Příkladem může být očekávání dárku k Vánocům u lídrů na vesnické úrovni, ale případů je mnoho.

Věci tu trvají déle, převážně pro Evropana, když porovnáváme očekávání, na které jsme zvyklí z domova. Mnoho místních ale potvrdí, jak se služby za poslední léta zrychlily a usnadnily. Na druhou stranu lidé často zmiňují, jak některé oblasti bývaly o hodně lepší a organizovanější než nyní. Příkladem může být naprosté nezvládnutí odpadového hospodářství, jejichž služby neodpovídají požadavkům rychle rostoucí populace. Na druhou stranu se zde o politice mluví relativně otevřeně i kriticky, v médiích se píše o všem, na sociálních sítích se otevřeně kritizují představitelé státu. Klidně i na veřejnosti se vám kdokoli svěří, co si myslí o politice. 

Taxi nádraží v centru Kampaly