Unikátní UNESCO stavby: etiopské skalní kostely

Když jsme se pomalu vysoukali z auta, zjistili jsme, že se jim povedlo pustit sprchu a veškerá voda vytekla. To jim ale nemáme za zlé, protože podle toho, jak jsou zmáchaní, to vypadá, že si dali pořádnou očistu a vodu proto dobře využili.

Jeden průvodce, 5 manželek, 20 dětí

Odjíždíme zpět do města Debark, kde musíme vyložit našeho průvodce a sehnat nějaké pečivo, doplnit pitnou vodu i nadrž na sprchování. Kousek před městem nám ranger dá pokyn, ať mu zastavíme před jedním docela slušným domem, kde v tu chvíli pobíhá asi 20 dětí.

Nejprve jsme si mysleli, že jde o nějakou místní školu, ale byli jsme ihned vyvedeni z omylu. "To je můj dům a to jsou moje děti", spustil na nás a neustále mířil hlavní zbraně na nás, aniž si to asi uvědomoval. Údiv střídal obdiv. Trochu nedůvěřivě a s lehkým úsměvem si ho prohlížíme od hlavy až k patě a oba pochybujeme, že by to byl tak výkonný samec. Tvrdí ale, že všechny děti jsou jeho.

Když se zeptám na jméno jedné slečny, vypadá to, jako by mu paměť vypadla. Také tvrdí, že má už pátou ženu a bude mít šestou. No tak to je teda něco. Nic jiného nám nezbylo, než mu dát ještě dalších 40 USD a k tomu plnou krabici sušenek. Děti se na ně nadšeně vrhly, obaly ale házely tradičně na zem. Za chvilku zde byla spoušť, za kterou jsem se sám začal stydět a tak jsem, především z výchovného důvodu, obaly začal sbírat v domnění, že si snad ti klackové uvědomí, že se nesluší dělat bordel. Ale oni to nepochopili, stejně jako to nechápe drtivá většina Afričanů.

Když jsem dal obaly od sušenek do našeho provizorního odpadkového koše v autě, ony se po něm hned sápaly, a když se ho zmocnily, prohrabávaly ho tím stylem, že všechno vysypaly na zem a co se jim hodilo, to si vzaly. Vše ostatní pak uklidil vítr.

Starověké město Aksum

Po bouřlivém loučení jsme se vydali na další cestu, původně jsme měli v plánu znovu navštívit zajímavé město Aksum, ležící dalších 250 kilometrů severovýchodně od Národního parku Simien. Protože máme velké zpoždění a v Aksumu jsme byli před 4 lety, rozhodnutí je jasné, na toto místo podruhé nepojedeme. Skutečně to bylo jen díky značnému zpoždění, kdy hrozí, že nestihneme využít některá víza. Přesto si neodpustím věnovat tomuto místu pár řádků a fotek.

Rozvaliny starověkého města Aksum se nachází v blízkosti etiopské severní hranice. Ohraničují oblast centra starověké Etiopie, kdy bylo království Aksum nejmocnější velmocí mezi Východořímskou říší a Persií. Obrovské rozvaliny datující se od 1. do 13. století našeho letopočtu zahrnují monolitické obelisky, obrovské stély, královské hrobky a pozůstatky starověkých hradů. Ještě dlouhou dobu po politickém úpadku v 10. století, byli etiopští císaři korunováni v Aksumu.

Co se týče vzniku aksumských stél, existují dvě teorie. Jedni je považují za monumentální náhrobky královských hrobů a faktem je, že pod některými byly hroby skutečně objeveny. Podle druhých se jedná o pouhé symboly pohanského náboženství, například v podstavci stély krále Ezany jsou čtyři otvory, což znamená, že to byl obětní oltář. Některé obelisky ale vypadají, jako by je někdo vytesal včera, jsou hladké, bez známek nějakého poškození a jen těžko jsem se smířil s tím, že jsou tak staré. Město Aksum bylo na seznam památek UNESCO zapsáno v roce 1980.

Míříme tedy na opačnou stranu, naším cílem je významné město Lalibela. Protože silnice nebyla špatná, 400 kilometrů máme za sebou za pouhé čtyři hodiny. Přijíždíme k nenápadné odbočce, která podle všeho vede do našeho vznešeného cíle. Několikrát si ale raději ověřujeme u místních, zda opravdu jedeme po správné cestě, protože cesta vypadá opravdu strašně, a když pomyslím, že Lalibela je významné, ne-li nejvýznamnější etiopské město, připadá nám šílené, že tam vede taková silnice. Posledních 60 kilometrů nám trvá další dlouhé čtyři hodiny.

Nejvýznamnější město Etiopie

Když jsme byli v Lalibele před lety, přelétávali jsme po Etiopii, stejně jako drtivá většina turistů, letadly. Tehdy se létalo stroji FOKKER pro 50 cestujících. Poslední přelet, který jsem uskutečnil, byl mezi Addis Abebou a Harare, což byl let kritický, neboť došlo k poškození letadla a poté ke kuriózní havárii, která měla velmi zajímavý průběh. Tuto historku ale nechám na jindy, až bude reportáž pojednávat o této oblasti.

Cena jednoho přeletu byla tehdy mezi 600 - 1 200 korunami, což byla dobrá cena. V roce 2009 létalo mezi 8 místy v Etiopii 8 turistických strojů, letadla byla vždy plná a neustále pendlovala. Každý den do jednoho z těchto míst přiletělo jedno letadlo a další den odletělo.

Turistů zde bylo vždy jen 50. Nyní již v této oblasti létají nové stroje Dreamliner a jen do Lalibely prý přiletí každý den i 6 strojů. Nyní je město velmi přeplněné. Ale je pravda, že Lalibelu by nebylo moudré v žádném případě vynechat, neboť jde o nejvýznamnější místo a zároveň nejkurióznější.

Lalibela

Jedenáct středověkých skalních kostelů ze 13. století na místě zvaném Nový Jeruzalém se nachází v horské oblasti v srdci Etiopie, v blízkosti tradiční vesnice kruhovitého tvaru. Místní legenda říká, že král Lalibela část svého života pobýval v Jeruzalémě. Ten ho prý ovlivnil natolik, že po návratu do Etiopie zde chtěl také postavit svaté město.

Tak rozhodl o vybudování kostelů ve svém královském městě Roha (po jeho smrti přejmenované). Vizuálně nejzajímavější je kostel Svatého Jiří. Cesta vede po vrcholu skály, ze které je kostel vytesán a tak je krásně vidět jeho tvar - kříž.

Největší z kostelů je kostel Medhane Alem (Spasitel světa), jehož loď má rozměry 33x23 metrů. Interiéry všech lalibelských kostelů zdobí svaté obrazy, v některých jsou také bohatě zdobené schránky připomínající oltáře. Lalibela je nejdůležitějším místem etiopského křesťanství, dodnes se zde konají poutě a bohoslužby.

Přijíždíme ale v podvečer, kdy již hlavní pokladna zavírá. Protože máme kartu UNESCOCLUB, snažíme se místní přesvědčit, že je v jejich zájmu nás do kostelů pustit i po zavírací době a ještě zdarma.

Vstupné činí 50 dolarů na osobu. a platí do všech 11 kostelů. Po 20 minutách se nám je povedlo přesvědčit, a tak se nás ujímá hlavní manager, který nám dělá osobního průvodce. Musím říci, že atmosféra je mnohem zajímavější, než když je to všude samý turista. Navíc v některých kostelech žijí mniši, a tak se nám podaří je překvapit při večerní modlitbě.

Mrtví v kostele a upadlý volant

V jedné části kostela koukají ze zdi vyschlé nohy mrtvých, když se snažíme dopátrat důvodu, zjišťujeme, že mrtví jsou do tohoto místa zasunuti a zůstávají zde navždy. Je jich tu vyskládáno asi 30. Další den si prohlédneme ještě jeden kostelík a odjíždíme. Máme ale trochu zajímavý zádrhel, zaseknul se nám volant, a tak musíme do místního servisu.

Příští reportáž se bude týkat státu Džibuti, kde se nachází nejnižší místo v Africe.