Pátek 22. října 2021, svátek má Sabina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Cestování

Volby na české ambasádě v Koreji a busanský rybí trh, kde seženete všechny mořské živočichy

Rybí trh foto: Darina Ivanovová

Tentokrát retrospektivně. Minulý víkend odvoleno a já můžu zkonstatovat, že pro mě s happy endem, a tím zdaleka nemyslím jen výsledek voleb. Cesta k mému voličskému průkazu byla logisticky náročná, a tak když jsem dostala dva dny před volbami zprávu od pana konzula (který má na povedené logistické akci nehynoucí zásluhu), že koně s poštou z Prahy docválali až do Soulu s mým průkazem, měla jsem z toho radost jak malé dítě z oblíbeného plyšáka.
  14:00

Zároveň jsem měla jasno o svém sobotním programu, protože z Global univerzitního kampusu (univerzita má ještě jeden kampus Seoul v centru města) to není k české ambasádě zrovna za rohem, spíš takový malý výlet z venkova do velkoměsta. Sobota byla zároveň korejským státním svátkem, a to Dnem hangulu, korejského písma vytvořeného v 15.století. 

Odvoleno
Na rybím trhu Jagalchi

Podle Korejců jde o velmi logické a krásné písmo, které se „chytrý naučí, než skončí ráno a hloupý jej zvládne za týden“. V Koreji mají překrásný úzus, že pokud svátek připadá na víkend, prodlužuje se automaticky víkend o jeden den. V pondělí jsme měli volno, ale na dlouho je se svátky utrum. Návrh, aby studenti bohemistiky mohli dodržovat i české svátky, jen tak neprojde.

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka.  Od září pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová

Ve sváteční den jsem tedy odvolila, dala si mňam oběd v indické restauraci v dobré společnosti, trochu nasála atmosféru hlavního města, zakoupila v nákupním centru v oddělení s mezinárodními potravinami čaje (matcha, mátový a earl grey se běžně „u nás“ v supermarketu nedostanou) a rychle spěchala domů, abych od devíti večer (máme teď posun 7 hodin plus oproti ČR) sledovala sčítání hlasů. Neradostný začátek se překlopil k radostnějšímu až v jednu v noci, ale i tak mi ani ve dvě nešlo usnout. 

Ráno mě potěšily reakce kolegyň z Ukrajiny, Polska a Slovenska, upřímně se radovaly z českého volebního výsledku a gratulovaly. A jak jinak – šla jsem emoce rozchodit do kopců za námi, tentokrát se mi šlo hodně zvesela, což nebylo úplně tak dobře. V dobré náladě jsem vyfuněla až na kopec s názvem evokujícím náročnou osmitisícovku – Nogobong. 

Varováním mi mělo být, že jsem už nikoho před sebou neviděla, všichni kolemjdoucí sestupovali. Na vrcholku přišel cimrmanovský vichr z hor a já se ocitla v mlze husté tak, že by se dala krájet (a dost možná ještě dál, abych docitovala večerníčkovou klasiku). Vzápětí došlo i na liják, ale jako Rákosníček jsem se z toho maléru dostala, jen mi doma po hodinovém pochodu v dešti dost vydatně kapalo ze šosu.

Ze šosu mi kapalo i předcházející neděli, a to slaně. I předchozí víkend byl prodloužený díky svátku, tentokrát korejské státnosti. Kumulace korejských podzimních svátků vedla mé přátele (chvilku jsem váhala, zda to slovo nemám uvést v uvozovkách) k sžíravým dotazům, zda tady taky někdy pracuju. Ano, pracuju a řada mých studentů je z Busanu. 

Charakter čtvrti, kde se nachází česká ambasáda

Charakter čtvrti, kde se nachází česká ambasáda

Tam vedly mé kroky a koleje, po kterých jsem se na jih poloostrova k oceánu přepravila vysokorychlostním vlakem KTX (Korean Train Express). Výrobcem většiny vlaků je nepřekvapivě Hyundai a na trati do Busanu uhání vlaky i třistakilometrovou rychlostí, délku trati 442 kilometrů zvládají i přes několik zastávek za dvě a půl hodiny. Na Busan padla volba pro jeho snadnou dostupnost a nejlákavějším faktorem byla teplota mořské vody – 25 stupňů. V Soulu si při současných omezeních není možné nikde zaplavat, bazény jsou uzavřené. Korejci (a to dokonce i ti busanští) na mě nevěřícně koukali, když jsem jim vyjevila svůj plán plavat v moři, a protože byli diplomatičtí, omezovali se na „pláže jsou už ale zavřené“. 

V Koreji se totiž na začátku sezóny pláže slavnostně otevírají a stejně tak na konci uzavírají. Nebylo možné využívat služeb a vybavenosti pláží (i kvůli covidu) a taky absentovali plavčíci, což bylo jedině výhodou. Prý freneticky pískají na píšťalky pokaždé, když uvidí jedince, kterému voda nebezpečně dosahuje k prsům.

Busan není žádné přímořské městečko, ale metropolitní moderní město plné mrakodrapů, místo konání známého filmového festivalu, s populací přes 3,5 miliónu obyvatel a s přístavem, který je šestý nejvytíženější na světě. Na první nádech a pocit je jiný než Soul, alespoň mně se zdál otevřenější, kosmopolitnější a zkrátka víc free. 

Busanskou Copacabanou je městská Haeundae pláž, jedna z nejpopulárnějších v Koreji vůbec. Je chráněna důmyslným podvodním systémem proti velkým vlnám. Blízko ní jsem bydlela (k mé závisti ve stejné čtvrti trvale žije spousta expatů) a program byl po tři dny neměnný – dopoledne na pláži, odpoledne a večer procházky po městě, spojené samozřejmě s ochutnáváním všech mořských darů. Skoro jsem měla pocit, že v Busanu se nic jiného nejí, výběr se slovy nedá popsat. Největším zážitkem pro mě byl rybí trh Jagalchi, kde většinou postarší ženy prodávají neuvěřitelné spektrum mořských, zdráhám se říct ryb, spíš tedy živočichů. 

Všechno živě čerstvé

Všechno živě čerstvé

U některých jsem jako správný vnitrozemec marně hledala české pojmenování. V malých přilehlých restauracích, které mají k honosnosti daleko, zato blízko k chuťovým pohárkům, vám vámi vybraného živého živočicha připraví a naservírují rychlostí blesku. Krabí hostina ve dvou nás vyšla v přepočtu asi na 900 korun, preventivně jsme se při jídle dezinfikovali pomocí sodžu, korejské vodky z rýže (s obsahem alkoholu jen okolo 20 %). Kdo rád pěnivého Kozla, může si ho dát na řadě míst v Busanu čepovaného. Je to pravděpodobně nejvíc prodávané české pivo v Koreji. 

Několikrát jsem jedla i sašimi, plátky syrových ryb nebo sépie. Jak jsem se později dozvěděla, trefila jsem přesně sezónu jezení syrových ryb, v létě se z logických důvodů připravují méně či vůbec. Večer to na pláži přes zavírací covidovou dobu restaurací a barů ve 22 hodin žije, bílými vránami jsou ti bez cvakajícího jeden snímek za druhým mobilu v ruce. My jsme usedli jeden večer na písek druhé nejznámější městské pláže Gwangali a s výhledem na rozsvícený dvoupatrový most klenoucí se přes oceán prémiově vyzkoušeli mléčně zbarvené, jemně perlivé „rýžové víno“ makkoli. Prodává se v malých plastových láhvích a najdete ho v chladících boxech obchodů hned vedle piv. Nebylo marné.

Autor:

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Test sluchátek: Z šesti novinek nás nejvíce nadchly ty nejlevnější

Premium Test zcela bezdrátových sluchátek přinesl docela neobvyklé překvapení: úplně nejlevnější model v celkovém hodnocení...

Jak se rodí sebevražda. Psychiatr Höschl nejen o schizofrenii a depresi

Premium Jak velká musí být síla, která člověka dožene k tomu, že si sám dobrovolně vezme život? Jaké jsou poslední myšlenky...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!