Mé blaho završili, když v nedělní ráno zaťukali s čerstvě upečenou bagetou z místního pekařství. Totální „foodgasmus“, slovy mého amerického kamaráda. Kdo nezažil 14 dnů na rýži (abych nelhala, párkrát i cereálie k snídani), neuvěří. Stejný den odpoledne na mé dveře zaklepal i emeritní profesor české literatury, který ze své zahrady přinesl lilky a papričky a znalý evropských chutí – i dva sáčky pečiva.
  |
Stejný pan profesor obdrží cenu Jiřího Theinera na právě probíhajícím veletrhu Svět knihy v Praze. Osobně si pro ni nepojede, obává se zhoršující se covidové situace a musel by rovněž putovat po návratu do karantény. Cena se uděluje osobnostem žijícím v zahraničí, které svým dlouhodobým snažením přispívají k šíření a propagaci české literatury mimo ČR. Myslím, že z toho má velkou radost a opravdu by rád do Prahy jel, s lítostí v hlase mi říkal, že už tam nebyl celé dva roky.
Po neděli už následoval PCR test na závěr karantény a další „svobodné“ dny byly méně svobodné, než jsem si malovala. Bylo třeba zvládnout celou řadu administrativních úkonů, protože následující týden vypukne svátek Chuseok, což znamená, že ho lze vyškrtnout jako pracovní. A tak v zběsilém tempu následovalo pořizování korejské sim karty, podpis pracovní smlouvy, zřízení korejského bankovního účtu, návštěva imigrační kanceláře za účelem žádosti o rezidenční osobní doklad.
Abych se příliš neradovala z možných volných chvilek mezi tím vším, krom výuky jsem online zkoušela korejské studenty češtiny -žadatele o stipendium do Česka. Můj byrokraticky výživný týden byl završen páteční návštěvou českého velvyslanectví. Tady to bude trošku košatější popis – chci volit a nemám voličský průkaz (fyzicky jsem ho ani před odletem dostat nemohla). Snad nikoho nenapadá otázka, proč chci volit, nerada bych argumentovala nějakým klišé.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Už jsem propadala depresi, že volby přijdou o můj zásadní hlas, když nečekaně vstřícným gestem zareagoval pan konzul, který mě zpravil o možnosti zřídit datovou schránku (ambasáda funguje taky jako Czech point) a nechat si průkaz jejím prostřednictvím zaslat na ministerstvo zahraničních věcí, to jej pak zašle na zastupitelství. Držte palce, první krok byl učiněn. Páteční večerní (cesta z kampusu trvá při dobré dopravní situaci hodinu a půl) setkání na české půdě bylo příjemné a s panem velvyslancem už jsme „kuli pikle“ na možnost jeho přednášky na univerzitě, až to podmínky téhle divné doby umožní.
Velvyslanectví sídlí v 7. patře mrakodrapu, který je coby kamenem dohodil od jednoho z historických pokladů Soulu –„Paláce zářícího štěstí“ (Gyeongbokgung – zatím pro mě v originálu nevyslovitelné). Ten sloužil do roku 1910 jako královské sídlo, jeho pozadí tvoří hory, které působí až skoro jako filmové kulisy a tvoří protipól pulsujícímu velkoměstu, počet obyvatel celé aglomerace osciluje někde okolo 20 miliónů.
Hlavní jižní brána paláce (a dominanta Soulu) je oddělena od centra několikaproudou magistrálou, maně mi vytanulo Národní muzeum a Václavské náměstí….. Nakoukla jsem jen na první nádvoří před hlavním vstupem, na víc nebyl tentokrát čas. Voňavý první svobodný týden byl završen symbolicky báječně hořkou chutí českého piva.
Sobota mě slunečními paprsky a teplotou 29 stupňů vyzvala k rozchození piva v horách za humny. Konalo se velké překvapení – za mým dočasným korejským domovem mám asijskou Šumavu! O ní a svátku Chuseok tedy příště.
