Sobota 27. listopadu 2021, svátek má Xenie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Cestování

Výlet do Busanu. Největší úspěch mého pedagogického snažení a slunečníky na přechodech

Setkání se studentem po 8 letech v Busanu foto: Darina Ivanovová

Na skok zpátky do teplých dnů v druhém největším korejském městě Busanu. Nebo Pusanu? Jak to vlastně je správně? Setkat se můžete s oběma názvy. Odpověď je zdánlivě nelogická – do roku 1999 Pusan, od roku 2000 Busan.
  14:00

Tak trochu mi to připomnělo hrátky s názvem mé domovské pražské čtvrti, kterou je Hloubětín, dříve ale Hloupětín. Tam je však důvod změny nad slunce jasný. Pro znalé hangulu - korejského písma bude zřejmý i důvod změny názvu korejského přístavu. 

Při čekání na zelenou vás ochrání před sluncem obří slunečníky
Na busanských ulicích si můžete nechat věštit budoucnost

Písmo používá pro výslovnost našich souhlásek „b“ a „p“ stejný znak, což je při romanizaci (převodu textu zaznamenaného jiným písmem do latinky) zdrojem nesčetných veselostí. Podle romanizace oficiálně uznávané v Jižní Koreji od nového milénia je to tedy výhradně Busan, ač se různě na netu a mapách setkáte schizofrenně s oběma názvy.

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka.  Od září pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Z výše zmíněného vyplývá, že teplý podzim nám tady v Soulu skončil, že si stýskám po busanském teplu. Alespoň dočasně a dost dramaticky – minulý pátek bylo přes 20 stupňů a šup, v sobotní večer se tam už krčila osamocená jednička. Předpověď ale ještě slibuje do konce října ukázkové podzimní slunečné dny s teplotou lehce pod 20.

Výlet do Busanu měl pro mě i emocionální náboj, setkala jsem se tam po osmi letech se svým americkým bývalým studentem z Karlovy univerzity (díky, milý Facebooku). Už druhým rokem tam pracuje jako učitel angličtiny – v mateřské školce! Pravil, že domů do New Yorku ho to zatím netáhne, plat je dobrý a byt blízko pláže placený školkou. Jen rodiče elitních capartů nezřídka oblečených do značek Armani a Gucci ho občas lehce vytáčejí. 

Při jídle došlo i na to, co si pamatuje ze své jednosemestrální češtiny v Praze. Překvapil mě nejen společenskými frázemi, ale i slovy palubního personálu „nahoře, nalevo, vzadu….“. Na víc si nevzpomněl a ve snaze mě potěšit, vynesl trumf – že si pamatuje jméno mého kocoura. A fakt, že ano! Nesporně největší sukces pedagogické kariéry – student si pamatuje po osmi letech jméno učitelčina domácího mazlíčka.

Pokud je to možné, snažím se nová města poznat z výšky a z vody. První mi slibovala splnit Busan Tower v parku Yongdusan, protože na určitě půvabné kopce nad Busanem nebyl čas. Z nákupní a restaurační čtvrti pod věží vedou k vyvýšenému parku eskalátory, dolů každý po svých. U vchodu do parku nechyběla půjčovna hanboků (tradičních korejských šatů), do zavíračky chybělo už jen půl hodiny, a tak jsem i tentokrát vábení odolala. Věž samotná byla zavřená, prý z důvodu covidu. Moc mi to nedávalo smysl, v Busanu platí stejný stupeň restrikcí jako v Soulu, kde se na N-tower vinou nekonečné zástupy zájemců o rozhled nad metropolí.

Zbývala tedy voda. Nejdřív jsme pěšky obkroužili po vyhlídkové stezce Dongback park na poloostrově, který přiléhá ikonické pláži Haeundae. Je to příjemná procházka s mořskými výhledy a bonusem ve formě mořské panny (ne nepodobné té kodaňské, tahle je podle legendy do ciziny provdaná tesknící princezna) a maličkého bělostného majáčku. Pak jsme vyrazili na ostrov Yeongdo. 

Dongback park v Busanu

Dongback park v Busanu

Žádný romantický ostrůvek, kopcovitý ostrov zastavěný robustními a vysokými paneláky, jen v jeho dolní části park a prý oblázková pláž. Tu jsme neviděli, protože jsme se nechali lapit jako totální turističtí zoufalci prvním naháněčem na okružní plavbu a vyrazili s veskrze korejským osazenstvem na hodinovou obhlídku busanských pobřežních vod. 

Naši spolupasažéři se věnovali výhradně krmení racků a my se se kochali útesy a ostrůvky za doprovodu nevyžádané, podmanivé a hlavně nepřeslechnutelné tradiční korejské hudby. Jsem si jistá, že do Busanu se vrátím, vedle svérázných rybích restaurací (třeba i ve formě plátěných stanů s dřevěnými lavicemi), snadno přístupných kopců a pláží toho nabízí ještě daleko víc.

Po návratu do Soulu už následovaly zase jen pracovní dny a taky jedno milé setkání, v němž figuruje opět věž, tentokrát Lotte World Tower, která je svou výškou 555 metrů nejvyšší budovou celé Jižní Koreje. A příběh o tom, jak jsem se stala korejskou „imo“ neboli tetou.

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...