Za rumem do Karibiku. Potkáte tu zpívající turisty

Pláž na Martiniku jako z prospektu cestovní kanceláře | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pláž na Martiniku jako z prospektu cestovní kanceláře | foto: Václav Větvička

Ochutnávky jsou tu zdarma, odjíždějící autobus plný turistů si tak často z plna hrdla zpívá, kufr plný cinkajících lahví naplněných „tekutým sluncem Karibiku“. Přitom původně šlo jen o destilát ze zbytků, které nezkrmil dobytek.

Martinik: špička mezi rumy

Ostrov známý také sopkou Mont Pelee, jejíž výbuch před lety udělal z prosperujícího přístavu Saint-Pierre novodobé Pompeje, s rumem začal už na počátku 17. století. Tehdy tu francouzští kolonisté založili plantáže a začali se staral o to, co budou večer pít. I dnes, jak mi řekl místní rybář Jen-Luc Eugene, obyvatelé ostrova pijí rum každý den, protože z něj získávají svůj temperament. Všechny zdejší destilovny jsou přístupné a můžeme se v nich podle libosti procházet. Pokud je ale chceme vidět v plném provozu, musíme přiletět mezi únorem a červnem, doba sklizně cukrové třtiny je totiž krátká.

Guadeloupe: srdce Malých Antil

Z okénka přistávajícího letadla připomíná tvar tohoto ostrova motýlka, který usedl na tyrkysovém sametu – ve skutečnosti jde totiž o ostrovy dva, oddělené tenkým proužkem moře, kterému se tradičně říká Slaná řeka. Sedm tisíc kilometrů daleko od mateřské Francie, vmáčknutý mezi Karibské moře a Atlantický oceán, na první pohled Guadeloupe vypadá jako rodný bratr Martiniku – města tu často mají stejná jména, krajina, především v západní části ostrova, vypadá stejně, i kreolská kultura, utvářená africkými a francouzskými vlivy, je táž. Jen rumy chutnají trochu jinak.

Panenské ostrovy: z ruky do ruky

Ostrovy pojmenované po svaté Uršule a jejích 11 tisících panen měnily majitele tak často, až obyvatelům přecházel zrak. Každý, kdo k některému z ostrovů dorazil s válečnou lodí, se jej pokusil získat pro sebe. Západní ostrovy patřily Dánům, a kdyby se po ukončení otroctví nezačal hroutit obchod s cukrem, vlastnili by je dodnes a místní rum by měl na etiketě dánskou vlajku. Takhle jej raději v roce 1917 prodali Američanům. Zdejší rum Cruzan rozhodně není k zahození. Jen nevěřte reklamám, v nichž se přičinlivě seká místní cukrová třtina – při přípravě Cruzanu se používají lehké rumy z melasy dovážené z Brazílie.

Karibik: kolébka "pekelného nápoje"

V Pravdivé a přesné historii ostrova Barbados britského spisovatele Richarda Ligona z roku 1657 najdeme první informace o pálení rumu. Výrobci to tehdy brali svižně, destilační přístroj si objednali z katalogu a potom se svěřili do rukou prozřetelnosti. Koneckonců nevyráběli jemný likér, ale destilovali přebytky, kterými by jinak krmili dobytek. Ač se mu říkalo "pekelný nápoj", karibský rum se brzy proslavil a dostal i první národní jména – pro Španěly byl berbaje, pro Portugalce cachaca, na Martiniku guildhive, jinde eau-de-vie či rumbullion. Přestože dnes destilovny rumu najdeme téměř na celém světě, jeho epicentrem zůstává Karibik. Zaslouženě.

Václav Větvička

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz