Byli jste jednoduše ušetřeni a dobře vám tak. Takže dnes už posílám pozdrav z kempíku v Paju, což je oficiální vstupní brána na ledovec Baltoro. Je to poslední opuštěný ostrůvek, které nabízí s řídkou zelení trochu stínu, ale i přesto málo, je to blahodárná spása od sžíravého slunce.
  |
Sem sice pochod z Ascole trvá pouhé dva dny, ale po pravdě jsem usmažený od paprsků na dobrých sto let dopředu. Jak to tak bývá, útrapy se dají zaplácnout, či vykoupit něčím, co vás potěší. Tady je to zcela jednoduché, výjimečné výhledy, na krásy, které dokázala příroda, nebo pánbůh za sedm dní vytvořit.
Jelikož hned za čelem ledovce, se zvedají dvoukilometrový žulový konšelé, jmenovitě Great Trango, Namles Tower, Uli Bihaio, a tak dále. Upřímně, už se těším na zítřejší posun do Urdukhasu, kdy zahnu již po ledovci více do údolí, kam není teď vidět. Co tam číhá dál, čeká, nebo dřepí, se nechte překvapit.
Jen doufám, že ráno mně políbí múza a přihraje novou písničku. Teď mně mimochodem bezděčně napadla jedna, od našeho mistra, neboli božského Káji, „Oči má sněhem zaváté...“ Všichni svatí pomáhejte, ať mě napadne něco jiného.
