Karafiáty jsou znovu v módě a MDŽ se slaví. Ale pozor na barvu, říká floristka |
„8. březen je na ústupu, ale my si ho vzít nenecháme,” slyšela jsem žertovat několik žen už s příjezdem na Ukrajinu, kam jsem se vydala na pár měsíců vyučovat češtinu.
Už ve čtvrtek 7. března byla ale všude k vidění spousta květin. Tramvaje a autobusy se květinami jen hemžily, ať už v rukou žen nebo mužů. V pátek 8. března se prakticky celá Vinnycja proměnila v jedno velké květinářství. Před rynkem Urožaj, kde se dá nakoupit prakticky všechno od čerstvého mléka, přes ovoce až po maso, vyrostl jeden stánek s květinami za druhým. V historické části města zase podpořila duch oslav dechová kapela.
Při poflakování po městě jsem nabyla dojem, že květinu nebo malý dárek sebou měl přibližně každý druhý nebo třetí. Většina lidí sáhla po tulipánech, čas od času byla u někoho k vidění kytice růží nebo narcisů. Karafiát jsem mezi stovkami květin zahlédla snad jen dvakrát.
Sama jsem byla neskutečně mile překvapená, když jsem od svých studentů dostala pugét tulipánů se slovy: „Přeji vám, abyste zůstala nadále krásná a zdravá.” Od jiné studentky jsem dostala čokoládu a od šestiletého dítěte, který na hodiny chodí s rodiči, neboť nemají hlídání, zase obrázek květiny. Já jim naopak bohužel nerozdala nic jiného než jejich první testy s časováním sloves být, mít a vědět.
Kvůli 8. březnu jsem si také musela posunout hodiny z pátečního odpoledne a večera na sobotu, neboť knihovna, ve které učím a která má jinak běžně otevřeno, je zavřená. Jedna studentka mi sdělila, že se hodiny nezúčastní, neboť se chystá v rámci oslavy 8. března navštívit svou babičku. Také jídelna, kam čas od času chodím, se rozhodla v pátek zavřít.
Naopak restaurace byly zase plné cedulek: Rezervováno. Spousta Ukrajinců přitom považuje návštěvu restaurace za speciální příležitost, neboť pro spoustu z nich jde o poměrně drahou záležitost. Na 8. březen tu reagovaly i některé obchody nebo fitness centrum, které poskytovaly slevy nebo služby navíc.
Mnoho lidí se mě ptalo, zda také slavíme 8. března, na což jsem jim musela říct, že nijak zvlášť, alespoň tedy ne v mém okolí.
  |
Podobný pocit z 8. března jsem si odnesla také z Maďarska, kam jsem loni vyrazila na Erasmus. Některé obchody rozdávaly květinu a čokoládu každé ženě, která si přišla nakoupit. Taktéž byly téměř na každém kroku k vidění muži s pugéty květin.
