Zemanovo motání nad klenoty? Být to císař, spáchá harakiri, říká Japonka

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Moje první návštěva České republiky se odehrála asi před deseti lety. S kamarády, kolegy z divadla v Geře, kde jsem tehdy tancovala, jsme si udělali výlet do Prahy. Ubytovaní jsme byli v centru, v krásném hotelu, pokoje jak z pohádky. Byli jsme nadšení a užívali si krásný výlet v krásném městě. Pak mi někdo v obchodě ukradl peněženku. Tak to bylo první překvapení u vás.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodla, že tu chcete zůstat na stálo? Co vás k tomu vedlo?
V naší profesi si po čase zvyknete, že nic není nastálo. Pokud máte nějaké profesní ambice, zjistíte, že čas od času musíte změnit soubor (nebo soubor vymění vás) a mnohdy i zemi, ve které zrovna žijete. Dostala jsem krásnou příležitost s přítelem, který je také tanečník, pracovat tady v Praze. Jsme tu již pět let a mohla jsem si tu zatančit spoustu krásných rolí, ale na jak dlouho to je či bude, to se uvidí. I když v mém věku již není jednoduché jen tak měnit soubory. 

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
My o takových věcech v Japonsku moc nemluvíme, je to součást naší výchovy respektovat ostatní lidi takové, jací jsou, a hlavně nepřivádět druhé lidi do rozpaků, neobtěžovat. Samozřejmě pokud je nějaký problém, něco nám vadí a přesáhne to určitou hranici, tak to řešíme, ale přímo. A i v takových situacích se snažíme vážit dobře slova.

Lidovky.cz: Chodila jste někdy s Čechem, jací podle vás jsou?
Můj přítel je Čech. Sice tvrdí, že je z Moravy, ale pas má český. Mohu říci, že je dost trpělivý, zábavný a aktivní. Pořád něco vymýšlí a organizuje. Když něco nevyjde podle jeho plánu, nedává to najevo a spíš ho to ještě povzbudí do dalších akcí. Samozřejmě podle toho nemohu hodnotit ostatní české kluky, které neznám.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi?
Myslím, že u vás jsou lidé otevřenější a víc se starají o druhé. Také rodina u vás víc drží pohromadě. Moc se mi líbí, když jezdíme s Filipem do Brna a sejdou se tam všichni příbuzní od nejmladších po nejstarší. To v Japonsku není moc k vidění. Tam se spíš všechno motá kolem práce a pracovních vztahů.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Sedl vám?
Zřejmě každý národ má něco specifického a platí to i o humoru. Tady mi přijde, že lidé jsou schopni si dělat legraci absolutně ze všeho, i z věcí, které by jinde byly brány vážně. U nás by to byl asi velký skandál, kdyby se náš prezident (císař) motal opilý nad posvátným samurajským mečem v přímém přenosu v televizi. Zřejmě by ho donutili, aby se omluvil celému národu a možná by z té ostudy spáchal harakiri. U vás se tomu zasmějete a jdete dál. Líbil se mi film Slavnosti sněženek, který mi přišel humorný a výstižný. Kde jinde by dokázali natočit dvouhodinový příběh, který se celý točí okolo zabitého divočáka, jestli ho připraví na smetaně nebo se šípkovou omáčkou.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii, je něco, co vás zaujalo?
Nějakou představu o vaší historii mám, především z vyprávění mého přítele, ale přiznám se, že již na škole jsem nevynikala v tomto oboru.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Vím, jak jsou Češi hrdí na své pivo, a myslím, že i právem. Nejvíc mi chutná po těžkém představení, při kterém člověk vypotí hodně tekutin. Mám ráda i moravské víno a s českou kuchyní nemám problém. Je trošku těžší, hodně masa, omáček, knedlíky, což vás docela uzemní, ale je to chutné. U nás se většinou připravuje více chodů, člověk si nabere od každého trochu, používáme hodně zeleniny a samozřejmě ryby.

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
To záleží na spoustě věcí, ale dokáži si to představit.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Doma poslouchám o politice docela často, ale sama od sebe se o ni tolik nezajímám. Jediné, co vím, je, že vaši politici často mění pravidla a ani úředníci to často nestíhají zaregistrovat. To jsem se naučila během několika let, kdy jsem řešila nekonečné problémy s vízy.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská, co má vaše země výjimečného?
Stýská se mi samozřejmě po mojí rodině. Je to přeci jenom dálka a člověk se domů nepodívá jen tak na víkend. Pak také po jídle, po spoustě drobných věcí, které člověk může v Japonsku koupit a které tady neseženete. Japonci jsou velmi soutěživí, a to i v podnikání, takže je tam velký výběr všeho. Právě konkurence dělá zboží levnější a zároveň kvalitnější. Jinak spoustu věcí si člověk uvědomí, až když ve své vlasti nežije. O to víc se mu po ní stýská.