Chartista vyštvaný StB po prohraném sporu o odškodné: Měl jsem zůstat v Rakousku

Petr Hanzlík, populární pořadatel prostějovských diskoték ze 70. let, se stal pro své antikomunistické názory trnem v oku státní bezpečnosti. On i jeho rodina byli vystaveni dlouhodobé šikaně a v roce 1982 v rámci akce StB Asanace přinuceni k emigraci do Rakouska. Po revoluci se Hanzlík vrátil a před deseti lety podal žalobu na stát. Požadoval vyplacení 12 milionů korun za dům, který tehdy musel údajně pod cenou urychleně prodat, a dalších 700 tisíc, o které byl režimem ochuzen na důchodu, jež v nezměněné výši pobírá dodnes. Žádost na odškodné byla ale zamítnuta.

Lidovky.cz:
Jak se teď vyvíjí váš případ? Co si myslíte o stanoveném rozsudku?
Teď byl soud, tam jsme neuspěli. S rozsudkem nesouhlasím, a tak se budu odvolávat. Případ stále řeší tentýž městský soud v Praze. Když jsem roku 2007 podal první žalobu, trvalo mu osm let, než se jí začal zabývat. Druhé stání bylo až letos, za další dva roky. Případ nejspíš rozřeší až ústavní soud.

Lidovky.cz: Považujete to za chybu české justice?
Ano, ale nejen justice. Zodpovědní jsou za to i politici, Poslanecká sněmovna.

Lidovky.cz: Myslíte si, že je v pořádku, že jsou zločiny tohoto typu u nás promlčovány?
Rozhodně ne. Nevím, komu to prospěje, snad leda pachatelům těch zločinů. Lidé u nás nebyli za zločiny komunismu dostatečně odškodněni. Třeba ten estébák, který mě dostal do problémů, má dnes důchod 25 tisíc a já pět. A to mi to ještě navýšili, předtím jsem měl 3300. Ten nízký důchod zavinilo i to, že nás v 80. letech vystěhovali.

Lidovky.cz: Kdybyste věděl, jak žaloba dopadne, postupoval byste jinak?
Počítal jsem s tím, že to takhle dopadne. Je to začarovaný kruh. Jinak to řešit nejde.

Lidovky.cz:Podal jste žalobu na stát, ale právní zástupkyně vnitra vám tvrdila, že byste měl spíše žalovat konkrétní osoby. Zvažoval jste to?
Jistě, ale čeho bych tím docílil? Estébáci byli zaměstnanci ministerstva vnitra. A kdo je za ně odpovědný? No ministerstvo vnitra. Když dám auto do opravny a někdo mi ho poškodí, taky budu vymáhat škodu na opravně a nepůjdu hledat toho jednoho mechanika. A tohle je totéž. Můj první advokát mi říkal, že nemá smysl žalovat konkrétní lidi, protože vždycky můžou nějak prokázat, že jsou bezdomovci a nic nemají, takže mi ani nic nenahradí. To je u takových lidí normální, jsou nedobytní.

Lidovky.cz: Podle soudkyně Kaňákové jste začal odškodné vymáhat příliš pozdě. V listopadu roku 2007 již byly činy příslušníků StB promlčeny. Myslíte si, že byste byl úspěšný, kdybyste žalobu podal dřív?

Chartista Hanzlík nemá nárok na náhradu škody kvůli akci StB Asanace

Nemyslím. Všude se pořád naschvál kličkuje a vymýšlejí se nějaké obezličky. A dřív jsem ji ani podat nemohl, protože jsem čekal, až bude ta Asanace uznána na trestný čin. Jinak by mi třeba řekli, že se vlastně nic nestalo.

Lidovky.cz: Hned po revoluci jste ale také žaloval příslušníky StB Augustina Žáčka a Jiřího Šedka.
Ano, a ještě poručíka Fildana. Žaloval jsem je, protože jsou odpovědní za moje vystěhování, za akci Asanace. Fildan mě nutil, abych se vystěhoval, dokonce mi vyhrožoval, že mě zastřelí. Šedek, syn komunistického generála ze Zlína, u mě zase dělal domácí prohlídky, převracel mi byt.

Taky podepsal to moje vystěhování, ale teď už je podpis nečitelný. Po devadesátém roce najednou zmizel ze všech seznamů StB. Odešel do Zlína, kde se stal ředitelem policie, a pak dělal vysokého komisaře v Praze. Teď se můžete dočíst jen to, že byl dřív kriminalista u policie, ale ve skutečnosti to byl estébák. V tom mém spisu je přímo označen – poručík Šedek, StB.

Lidovky.cz: Takže žaloba byla neúspěšná?
Ano, protože do toho zase zasáhly něčí dlouhé prsty. Všechno bylo odloženo a ti lidé nebyli potrestáni. Ale teď už jsou v Olomouci na Generální inspekci služebních sborů jiní lidé. Chci tam jít znova a věřím, že se v případě Šedka domůžu spravedlnosti.

Lidovky.cz: Co byste vzkázal lidem, kteří tvrdí, že se soudíte jenom kvůli penězům?
Vždyť nám vzali rodinný majetek. A dům stále stojí, možná má ještě větší cenu, než jaký je ten můj odhad. Kdyby těm lidem někdo sebral dům, co by říkali? A já jsem navíc bojoval proti totalitě. Byl jsem ohrožený na životě, chtěli mě zavřít nebo dát do psychiatrické léčebny. Kdybych nebyl známý kvůli svým hudebním produkcím, na které chodily tisíce lidí, byl bych skončil v kriminále, možná by mě i někde zavraždili. Takhle mě jenom vystěhovali.

Lidovky.cz:
Jste v kontaktu s dalšími oběťmi akce Asanace?

Ve Vídni jsem byl v kontaktu s těmi, kteří tam bydleli. Scházel jsem se třeba s Pavlem Landovským.

Lidovky.cz: Vámi iniciovaná Prostějovská výzva v 90. letech usilovala o odchod bývalých příslušníků StB z politiky. Byla podle vás úspěšná?
Nebyla a ani nemohla být. Ačkoli ji podepsalo 49 zastupitelů různých měst, kteří zastupovali několik set tisíc lidí, sněmovna ji dala k ledu, protože se lekla. Politika je prošpikovaná lidmi, kteří do ní nepatří.

Lidovky.cz: Máte ještě nějaké politické snahy? Plánujete na Prostějovskou výzvu nějak navázat?
Ne. Budu rád, až se vyřídí ten můj případ, pokud vůbec něco dostanu. Udělal jsem chybu, že jsem se nastěhoval zpátky do Česka. Měl jsem zůstat v Rakousku a sledovat spor odtamtud. I tak bych se mohl domáhat odškodnění a možná bych se ho domohl lépe než tady.

Lidovky.cz: Vy jste se ale vrátil do Prostějova a tam žijete dodnes.
Ano. Chtěl jsem pomoci se zavedením demokracie, aby byla jako jinde, jako v Rakousku. Tady ale nejde uskutečnit. Mafie drží spolu a všechny přehlasuje. Nemá to žádný smysl.

Lidovky.cz: Nezvažujete tedy návrat do Rakouska?
Ve svém věku už ne, i když bych býval díky synovi měl možnost tam žít. A dostával bych důchod až tisíc euro.