Nejvyšší soudní instance v zemi se počátkem listopadu zastala skupiny více než dvaceti úředníků ze Zlína, u nichž tamější magistrát jmenovitě zveřejnil jejich platy a odměny. Žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím, takzvanou „stošestku“, podal spolek Právo ve veřejném zájmu. Úředníci se následně bránili u Ústavního soudu, kde se domáhali práva na své soukromí. Se stížností uspěli.
Přelomový verdikt. Ústavní soud se zastal úředníků poté, co Zlín zveřejnil jejich plat |
„Ústavní soud konstatuje, že poskytování informací o odměnách za práci není obecně protiústavní, nicméně případný zásah do základních práv dotčených osob je nutno posuzovat podle okolností každého jednotlivého případu,“ vysvětlil soudce Jan Musil, který rozhodnutí vypracoval. Přidal pak klíčovou větu. „Právo na informace ve veřejném zájmu není absolutní.“
Ministerstvo vnitra na základě verdiktu strážců ústavy vydalo v prosinci manuál, podle kterého se mají magistráty, krajské úřady či ministerstva při vyřizování žádostí podle „stošestky“ držet. Pokyny resortu, jenž je vrcholným orgánem státní správy, mají postup úřadů sjednotit. Z návodu plyne, že cesta k získání informací platů veřejných činitelů bude pro obě strany mnohem náročnější než dosud. Velké nároky klade především na žadatele.
‚Proč vás to zajímá?‘
Ten bude bude muset za prvé zevrubně vysvětlit, proč ho výše příjmů úředníků zajímá. Nově je tak jeho povinností doložit, zda má na konkrétního úředníka podezření. Novinář, aktivista či občan třeba musí věrohodně vysvětlit, že dotyčný nepracuje kvalitně, je ve střetu zájmů nebo jde na ruku podnikatelům. „Aby takové podezření mohlo vést ke zpřístupnění informace o platu či odměně, musí být podloženo alespoň některými indiciemi,“ píše resort.
Finálnímu rozhodnutí o poskytnutí informace o platech či odměnách zaměstnanců bude předcházet čtyřbodový postup, kdy jedním z nejdůležitějších hledisek je osoba zájemce. Nově bude úřad přihlížet k tomu, zda je dotyčný novinář, aktivista z relevantní neziskové organizace či zda hodlá s informací přispět do veřejné diskuse o problematice odměňování úředníků. Přednost dostane ten, kdo bude shledán „společenským hlídacím psem“.
  |
„Sotva však bude možné takové postavení přiznat osobě, která sice provozuje internetové stránky, jejich podstatou je ovšem pouze nevěcná kritika činnosti veřejné správy bez jakékoli objektivní podoby. Tedy nepůjde-li o aktivitu podobnou aktivitě ‚novinářské‘, ale o pouhé, a dnes hojně rozšířené, veřejné nepodložené kritizování všeho a všech,“ stojí v pokynech ministerstva.
Ve svém manuálu vnitro zhmotnilo to, co v listopadu rozhodl Ústavní soud: že právo na informace nenáleží každému ve stejné míře. „Ústavní soud zaútočil na jádro práva na informace, když zpochybnil, že je univerzální a není třeba ho odůvodňovat. Nyní chce, aby i žadatel měl jakýsi ‚průkaz‘, že má právo se ptát,“ sdělil k tomu serveru Lidovky.cz garant iniciativy Rekonstrukce státu Oldřich Kužílek, který je autorem zákona o svobodném přístupu k informacím.
Česko mimo země s transparentní správou?
„Za chybnou stopu, po které se ministerstvo vnitra bohužel vydalo, považuji i rozvíjení názoru, že podmínkou poskytnutí informace vždy musí být její příspěvek k veřejné diskusi,“ poznamenal k samotné metodice zpracované resortem Kužílek. Podle něj se v důsledku nových pravidel pro zveřejňování podle „stošestky“ Česko dostalo mimo země s transparentní veřejnou správou.
Veřejný zájem a hlídací psiÚřad při posuzování žádosti o výši odměny či platu bude muset provést takzvaný platový test, který má čtyři fáze. Stadia jsou následující: |
Právník protikorupční iniciativy Oživení Marek Zelenka naopak verdikt Ústavního soudu chápe. Podle něj platy úředníků a veřejných činitelů jsou specifickou oblastí práva na informace, což prý soud správně zohlednil. „Úřady si to budou vykládat restriktivně, dokud to lidé nedají k soudu, který bude judikovat, co je veřejný zájem nebo kdo je subjekt, který má na takové informace právo,“ dodal pro Lidovky.cz
Zákon o svobodném přístupu k informacím, platný od 1. ledna 2000, představuje účinný nástroj, jímž může veřejnost kontrolovat své volené zástupce či úředníky placené z veřejných prostředků. Třeba bývalý šéf serveru Lidovky.cz Radek Kedroň tak díky tomuto zákonu vyhrál soud, po němž Pražský hrad musel zveřejnit odměny a platy svých zaměstnanců v letech 2010 až 2014.
