Lidovky.cz: Adam Holý byl podle všech, kdo se s ním setkali, výrazná osobnost – občas ho někdo tituloval jako šílence, občas jako génia, což zní obojí poněkud schématicky. Jak byste jeho osobnost popsal vy?
Popisovat ve zkratkách jeho osobnost si netroufám a znamenalo by to vršit na sebe další zjednodušující nebo otřepaná schémata. Pro mne osobně to byl vynikající umělec a přítel, člověk, se kterým jsem rád trávil čas, přímý, chytrý, inspirativní a vtipný. Měl velkou dávku vhledu do věcí, což se projevovalo v jeho přístupu k lidem i umění. Neměl rád jakákoliv klišé, zajímala ho podstava věcí v syrové podobě. Uměl být útočný i jemný zároveň, takové jsou i jeho fotografie. Některé lidi bolela jeho občasná verbální netaktnost, to proto, že byla obsahově tak přesná a pravdivá a neschovávala se za obvyklé komunikační falše.
Lidovky.cz: Jak dlouho jste s Adamem Holým spolupracoval? Jak a kdy jste se seznámili?
S Adamem jsme se blíže seznámili v roce 2011 při natáčení filmu „Das Ewige Antlitz“ německého umělce Markuse Selga, se kterým jsme dlouholetí přátelé. Ve filmu hrála i moje žena Hana a další německý umělec, kterého nyní zastupuji - Quirin Bäumler.
  |
Kromě fascinace Adamovými fotografiemi se mi rychle stal blízkým i svými silnými postoji, vnímal jsem pod řečí naše vzájemné porozumění. Proto když jsem v roce 2012 otevřel vlastní galerii, oslovil jsem ho ke spolupráci. Od té doby měl Adam u mne v galerii dvě skvělé výstavy - první s názvem Outer Core v roce 2013 a Your God Is Fear v roce 2015. Také jsem se v roce 2014 podílel na vzniku jeho knihy The Overview Effect, se kterou vyhrál cenu fotograf roku Czech Grand Design, a ve stejném roce jsem se s jeho dílem účastnil prestižního veletrhu současného umění abc art berlin contemporary, kde vzbudil zájem zahraničních galerií a sběratelů.
Lidovky.cz: Jaké bylo podle vás jeho postavení na české fotografické scéně?
Jeho postavení bylo trochu schizofrenní. Na jedné straně byl známý a vyhledávaný fotograf módních a lifestylových časopisů, na druhé straně do světa umění teprve vstupoval, takže byl v porovnání s tím téměř neznámý umělec. Samozřejmě, že se občas tyhle protichůdné polohy k sobě přiblížily, ale většinu času stály nesmiřitelně proti sobě. A to mu pravděpodobně také zajišťovalo unikátní postavení na české fotografické scéně.
Adam Holý (1974 - 2016)Narodil se v Ústí nad Labem. Vystudoval Středníprůmyslovou školugrafickou v Praze, kde poté poté. Pracoval na volné noze, v posledních letech ho zastupovala Polansky Gallery. V roce 2015 se stal Fotografem roku za knihu intimních portrétů svých modelek s názvem The Overview Effect. Šlo o jednu z 11 kategorií ocenění Czech Grand Design za rok 2014. Vytvořil například plakáty k filmům Pelíšky, Želary, Paralelní světy či Pouta, spolupracoval na plakátech karlovarského filmového festivalu. Svou tvorbu vystavoval v pražských galeriích Langhans, Laboratiorio či Jelení. Módní fotky otiskly časopisy Elle, Variety, Harper’s Bazaar, Dolce Vita či VICE.  Adam Holý. |
Lidovky.cz: V čem byla jeho tvorba specifická? Co bylo charakteristické pro jeho styl?
Adam Holý uměl zachytit ve svých fotkách to, co je zásadní pro naše západní myšlení - podstatu, která přetrvává neustálou proměnu, a pohyb smyslově postřehnutelných věcí. Troufám si říci, že tou podstatou pro jeho vnímání světa skrze fotografický aparát byla právě neustávající fascinace touto dichotomií a tím i ponor do hloubky kolektivní paměti lidstva. Někdy, když fotil, tak říkal, že ho až děsí, jak mu to jde. Za perfektní řemeslnou zručností a velkou zkušeností se však nikdy neprojevil sklon k rutině, klišé či plytká estetika.
Lidovky.cz: Jaká byla jeho spolupráce s modelkami?
Ta byla velmi specifická a pro něj charakteristická. Netajil se tím, že s některými z nich má intimní vztah. Vznikaly občas až deníkové série zachycující jak civilní chvíle soužití, tak soukromé erotické momenty. Těžko ale mluvit o stylu. Byl to jeho život. Při ateliérové práci s modelkami mu šlo spíše o vytvoření unikátní atmosféry, focení bylo pak jen záznamem takového happeningu.
Zároveň se v posledních letech věnoval čím dál víc fotografování krajiny. Mechanicky nasnímal scenérii velkým množstvím snímků, které pak počítač složil zpátky do jednotného obrazu. Pohybem fotoaparátu dělal takové kaligrafické gesto po bodech, které ho zajímaly, přeostřoval a vynechával, takže občas vznikl černý prázdný čtverec uprostřed výsledného obrazu – místo, které ho nezajímalo.
Jeho velkým snem bylo pořídit si starou Pragu V3S, ve které by mohl bydlet a k tomu si zařídit povolení jezdit po chráněných krajinných oblastech a fotit.
Lidovky.cz: Měl nějaké zahraniční nebo domácí vzory, nebo byl solitér?
To lze jen stěží odhadnout. Na jednu stranu určitě obdivoval fotografy jako Richard Kern nebo Wolfgang Tillmans, na druhou stranu se snažil vyhraňovat vůči trendům a snadno zařaditelným postupům. Obdivuhodná byla jeho chuť se neustále vyvíjet a neopakovat se. Nejvíce inspirativní pro něj byli ale umělci, kteří nepracují s fotografií, například zmíněný Markus Selg. Měl také silné inspirativní přátelství s malířem Vladimírem Houdkem a sochařem Quirinem Bäumlerem.
Adam Holý: Plakát k MFF Karlovy Vary 2001.
Adam Holý: Anna Geislerová
Adam Holý: Heroine
Adam Holý. Volná tvorba.
Lidovky.cz: Poslední jeho výstavou ve vaší galerii byla loňská expozice s názvem Your God Is Fear. Můžete tuto výstavu přiblížit?
Obě Adamovy výstavy v Polansky Gallery už pracovaly s jeho fascinací krajinou. Loňská výstava kladla důraz na určitou odhmotněnost prezentovaných obrazů. Velkoformátové fotografie krajin zatěžkaných pohnutou historií z pohanských dob byly vytištěné na tenkém plexiskle a jednoduše opřené o zeď. Vynikla tak skrytá tíha zobrazovaných výjevů a zároveň se podpořila jejich monumentalita a neuchopitelnost. Podobně ambivalentně vyzníval i název výstavy – tvým bohem je strach.
Lidovky.cz: Chystáte Adamovu retrospektivu, nebo nějakou jinou formu připomínku jeho tvorby?
Mám povolení od Adamovy rodiny pokračovat v galerijní práci s jeho dílem, z čehož mám velkou radost. Znamená to mimo jiné, že budu pokračovat v periodickém vystavování jeho díla. Materiálu, který za to stojí a zatím nebyla možnost ho ukázat je dostatek.
Lidovky.cz: Obestřeno záhadou zatím zůstává, jak vlastně zemřel. Objevily se hlasy hovořící o alkoholismu, drogách... Víte o tom něco víc?
Adam si prošel v životě lecčíms, jako mnoho lidí, kteří chtějí životu vyrvat jeho tajemství a jsou hypersenzitivní. Vždy ale zvítězila jeho silná vůle nad závislostí, už mnoho let abstinoval, poslední roky také hodně sportoval. Podle vyšetřovatelů vše zatím ukazuje na přirozenou smrt, případ ale ještě není uzavřen.
