Původně protestní akce íránských studentů v roce 1979 vyústila ve více než roční věznění 52 Američanů.
TEHERÁN/PRAHA Bylo to peklo, vzpomíná po třiceti letech na dramatické události v Teheránu tehdejší americký chargé d’affaires Bruce Laingen. Společně s dalšími dvaapadesáti zaměstnanci amerického velvyslanectví strávil v zajetí 444 dnů. Dodnes si vybavuje obavy i bezmoc, kterou tehdy pociťoval.
Obsazením americké ambasády v Teheránu vyvrcholily události, jejichž počátek spadá až do 50. let minulého století. V roce 1951 se íránským premiérem stal Muhammad Mosaddek, jehož vláda znárodnila ropný průmysl kontrolovaný od počátku století Brity. Britům se to pochopitelně nelíbilo. Po neúspěšných odvoláních k mezinárodním soudům se vláda v čele s Winstonem Churchillem obrátila na Američany. Chtěli s jejich pomocí svrhnout Mosaddekovu vládu, ale tehdejší americký prezident Harry Truman byl proti. Situace se změnila, když se o dva roky později ujal úřadu prezidenta Dwight Eisenhower, který dal akci zelenou. CIA s pomocí britských tajných služeb svrhla premiéra Mosaddeka a předala vládu v zemi íránskému šáhovi.
Příjmy z ropy byly zachráněny, v Íráncích však celá akce zanechala pocit oprávněné křivdy a ve výsledku napáchala nenapravitelné škody. O dvacet let později, přesně v roce 1978, vyšli Íránci do ulic. Rozsáhlé demonstrace přerostly v revoluci. Novým íránským lídrem se stal duchovní ajatolláh Rúholláh Chomejní. Protiamerická nálada v zemi vyvrcholila tím, když Spojené státy udělily azyl íránskému šáhovi (trpěl rakovinou a do USA se uchýlil i proto, aby se mohl léčit).
Útok na americkou ambasádu naplánovala skupina vysokoškolských studentů. Jeden z nich později vzpomínal, jak se zvažoval i útok na velvyslanectví Sovětského svazu, protože představoval „marxistický režim odporující Bohu“. Nakonec se ale všichni shodli jen na ambasádě USA. „Chtěli jsme dát americké vládě najevo jasný protest tím, že se zmocníme jejich velvyslanectví a několik hodin ho budeme držet ve svých rukou,“ zavzpomínal nedávno Ibrahim Asgárzadeh, v jehož hlavě se celý nápad zrodil. „Chtěli jsem diplomaty zadržovat pár dní, možná tak týden, ale ne déle,“ dodal.
„Chtěli jsme dát americké vládě najevo jasný protest tím, že se na několik dní zmocníme jejich velvyslanectví.“ Čtvrtého listopadu 1979 v půl sedmé ráno se k ambasádě vydalo několik stovek vybraných studentů a studentek. Jedna z nich ukryla pod svůj čador (oblek, jímž se zahalují ženy) pákové nůžky, s nimiž později přestřihla řetěz na bráně velvyslanectví. Plán zněl: vtrhnout na ambasádu, obsadit ji, zveřejnit prohlášení pro tisk, a až dorazí policie, tak ambasádu bez odporu vyklidit. Jenže události nabraly úplně jiný spád. Na stranu studentů se totiž postavil ajatolláh Chomejní, který o akci mluvil jako o „druhé revoluci“. Studenti svázali rukojmím ruce a předvedli je před fotografy. Jen šest amerických diplomatů našlo azyl na jiných ambasádách (na nedaleké kanadské a švýcarské). Zbylé zaměstnance čekal úděl rukojmích. „Odepřeli nám svobodu. Na plných čtrnáct měsíců,“ vzpomínal Laingen. Někteří jeho podřízení na tom prý byli ještě hůř než on. Jejich věznitelé je drželi v samotkách nebo celé dny s pouty na rukou. „Byli to mí lidé. Měl jsem za ně zodpovědnost, ale nemohl jsem jim nijak pomoct, což mě přivádělo k zoufalství,“ dodal bývalý americký chargé d’affaires.
Původně byli všichni zadržováni v budově velvyslanectví, ale po několika (neúspěšných) pokusech o jejich osvobození je věznitelé přesunuli do vězení. Ze zajetí byli propuštěni až po podepsání takzvané Alžírské dohody v lednu 1981.
***
„Byli to mí lidé. Měl jsem za ně zodpovědnost, ale nemohl jsem jim nijak pomoct, což mě přivádělo k zoufalství.“
S rukojmími nenakládáme špatně. V Teheránu se jim dostává veškeré péče. Jsou našimi hosty, hájil své krajany íránský velvyslanec v USA
Nemáte právo si stěžovat, protože vy jste v roce 1953 vzali za rukojmí celou naši zem, vzkázal Spojeným státům íránský ajatolláh Chomejní
Tahle akce má mnohé výhody... Sjednotila náš lid. Naši protivníci si proti nám nedovolí vystoupit. Můžeme předložit bez obav ke schválení ústavu a vyhlásit volby, řekl Chomejní pozdějšímu prezidentovi Abú al-Hasan Baní Sadrovi.
